 |
 |
 |
20. 11. 2007GAMMA RAY – Land of the Free pt. II
|
GAMMA RAY dodrželi svou dvouletou periodu a přicházejí s novým albem. Je to již více než rok, co GAMMA RAY zveřejnili název alba – „Land of the Free part II.“ Tím se pustili do nesmírně hazardní hry, a to hned ze dvou důvodů. Jednak proto, že většinou, když je znám záměr a název alba tak dlouho před jeho oficiálním vydáním, album dopadne jako propadák. Za druhé název, kterým se GAMMA RAY snaží navázat na legendární album „Land of the Free“ z roku 1995. S takovýmito pokračováními to taktéž dopadá bídně. Faktem ale je, že co GAMMA RAY sleduji, nedokázali vydat album, které by bylo možno jednoznačně prohlásit za propadák. Kapela v současné sestavě drží již deset let (ejhle, jubileum) a i když každé album, které GAMMA RAY za tu dobu vydali, je trochu jiné, všechny jsou prvotřídní. Pojďme se podívat, čím se chystají GAMMA RAY po deseti letech oslnit... Co dodat k obalu... Jak je u GAMMA RAY dobrým zvykem, obal alba je proveden naprosto perfektně. Zdobí jej nádherná malba ve stylu grafik Dereka Riggse, která mi ovšem lehce zavání obalem alba „Live after Death“ od IRON MAIDEN. Ostatně toto album není první, které s obaly od IRON MAIDEN koketuje – pokud si vzpomenete na album „Powerplant,“ jeho album pro změnu připomíná přebal alba „Powerslave“ též od IRON MAIDEN. Pro ty nejrychlejší mám dobrou zprávu – na trhu je úvodní edice, která je balená v digipacku! Úvodní píseň alba, Into the Storm, je napsaná přesně na úvod alba. Krátký, dobře zapamatovatelný svižný otvírák, ve kterém se hned několikrát objevuje název alba – „Land of the Free.“ Už z této písně je jasné, že kapela se snaží navázat na optimizmus a dobrou náladu klasický alb GAMMA RAY. Druhým kusem je nenápadně začínající píseň From the Ashes., která se stupňuje od vybrnkávaného úvodu přes střednětempý past sloky a trashový bridge až k vyloženě speedovému závěru refrénu. GAMMA RAY si pro druhou píseň vyhradili téměř pět a půl minuty, které využili do posledního taktu (nebo spíše jeho čtyřiašedesátiny ;-) ). Píseň je i v sólech dynamická, střídá rychlé a pomalé pasáže s hyperrychlými a vede až k hymnickému závěru ne nepodobnému třeba klasické Rising Star. Výkřikem „Rising again!“ pak začíná třetí skladba alba – ani ne půlminutové intro ke skladbě To Mother Earth. Po intru na způsob Welcome (z „Heading for Tomorrow“) tak startuje asi nejrychlejší skladba alba. Z čistě instrumentálního hlediska je To Mother Earth jednolitý ultrarychlý nářez. Nebyli by to ale GAMMA RAY, aby do něj nevnesli kus vlastního ducha – vynikající kontrast agresivních slok s vysoko položeným melodickým refrénem. Tohle bude koncertní otvírák jak bejk! Pátá píseň a první nehansenovský počin alba je Henjova píseň Rain, ve které se mísí hluboký zastřený zvuk kytar s dalším melodickým refrénem. V této jinak rychlé písni si GAMMA RAY dopřávají první pauzu na lehkou instrumentální vybrnkávačku doprovázenou ke konci Hansenovým zpěvem. Na celých čtyřicet sekund. Pak se rozjetý vlak značky GAMMA RAY opět rozjíždí na nejvyšší otáčky. Podobně raženou písní je i šestý kus, Leaving Hell. Celá píseň je opět postavená trochu přímočařeji a někde v pekelných hlubinách se i pohybuje Hansenův hlas, když zpívá sloky písně. Vyloženou perlou je pak první sloka, kdy Hansenův zpěv podkreslují pouze bicí rozjeté na plné obrátky doplněné baskytarou. To jsou chvíle, kdy člověku nezbývá než sedět a obdivovat kadenci, s jakou je Dan Zimmermann schopen provětrávat své kopáky. První pomalejší písní je druhá nehansenovská Empress, kterou má na svědomí Dan Zimmermann. A pokud To Mother Earth byla vyloženým koncertním otvírákem, Empress jasně kandiduje na pozici koncertní hitovky. Střednětempá šlapavá píseň s |
|
odříkávaným refrénem ve stylu starých ACCEPT ani jinou možnost nemá. Takže už si připravujte: „Kiss the princess, empress of the dark, drink the poison, listen to your heart...“
Osmička, When the World, je další písní, ve které GAMMA RAY ukazují svou všestrannost. Ačkoliv začíná jako nevýrazná speedovka, postupně se prokouše přes trochu melancholický Hansenův zpěv k teatrální pasáži, která přejde v dynamické instrumentální běsnění. Poslední ze čtyřlístku GAMMA RAY, Dirk Schlächter je autorem deváté písně, Opportunity. Opportunity, ačkoliv patří mezi nejdynamičtější písně alba, ve mně ale vyvolává trochu smíšené pocity. Pomalý hymnický začátek je v pořádku, ale po polovině písně mi připadá, že se začíná trochu vykrádat. A čí doupě že je obětí? Je to vlastnictví samotných IRON MAIDEN. Baskytarový nájezd k druhé polovině písně mi nebezpečně připomíná nájezd k závěru písně Rime of the Ancient Mariner z alba „Powerslave.“ Následuje vynikající kus, který doprovází doprovází sólo, které je mi také odněkud povědomé... Nic to však nemění na to, že skladba o stopáži více než sedmi minut je velmi příjemným poslechem a ani na chvíli nenudí a ani na chvíli se zbytečně neopakuje. Desátá píseň, Real World, je opět dílem Kaie Hansena, který tentokráte zvolnil a složil střednětempou šlapavou dobře naladěnou píseň, která se opět vrací ke kořenům GAMMA RAY až někdy do doby, kdy GAMMA RAY byli v nedohlednu a Kai Hansen skládal legendární „Keepery.“ Bohužel mám dojem, že právě Real World si příliš fanoušků nezíská. Neříkám, že by šlo o špatnou skladbu, ale v kontextu celého alba působí mírně nevýrazně. Následuje svižná čtyřminutová píseň Hear Me Calling, tentokráte z pera Henjo Richtera a může se jít na závěrečný opus. Kdo tvorbu GAMMA RAY sleduje delší dobu ví, že konec alba GAMMA RAY = opus. Písně se stopáží slabší než sedm minut nemají šanci. Stačí si vzpomenout na Shine On/Rising Star, Armageddon nebo píseň z předchozího alba „Majestic“ Revelation. Tentokráte je závěrečnému kusu věnováno téměř dvanáct minut, což jej pasuje v tvorbě GAMMA RAY na druhé místo hned za téměř čtvrthodinovou Heading for Tomorrow. A ani tentokráte GAMMA RAY neklamali – píseň má spád, je dynamická a nenudí, takže přežít tuto maratonskou délku písně není problém. Kdybych tedy měl na závěr shrnout dojmy z alba „Land of the Free pt. II,“ tak asi nejvýstižnějším slovem by byla retrospektiva. GAMMA RAY nám na jediném albu nabízí střípky ze snad všech alb, které kdy vydali, ale nedělají to prostřednictvím „Best ofky,“ ale regulérního alba. Každý si na albu najde své nejoblíbenější prvky GAMMA RAY. Bezprostřednost a dobrou náladu prvních alb GAMMA RAY, rychlost a melodii z alb „Somewhere Out In Space“ a „Powerplant,“ jednoduchou přímočarost alba „No World Order!“ i pompéznost alba „Majestic.“ GAMMA RAY se s novým albem rozjeli po vlastní svobodné zemi, kterou si za dlouhých sedmnáct let kariéry sami vybudovali, aniž by při tom výrazněji zaškobrtli v nějaké nebezpečné bažině, a ještě své hranice o kus rozšířili. Kdybych ale měl přidat i nějakou kritiku, tak snad jedině za přemrštěnou rychlost první poloviny alba, ale to už by pak snad ani nebyli GAMMA RAY. Výborně, pánové, výborně! Čas: 63:16 Seznam skladeb:
|
;)
Reklama
