 |
 |
 |
2. 11. 2007The Devils Slingshot, 31.10.2007, Praha, Exit Chmelnice
|
Basačky, basáci,bubenice, bubeníci, kytaristky, kytaristé! Muzikanti! Ten, kdo to se svým nástrojem myslí vážně a nechal si ujít tento vyjímečný koncert, je s prominutím blb. Ano, BLB. Trio osvědčených jmen Billy Sheehan (bass), Virgil Donati (bicí) a Tony Macalpine (kytary) dávalo už z letáků vědět, že se bude jednat o pořádnou show na vysoké hudební úrovni. Prostě něco pro hudební fajnšmekry, patrioty rocku a samozřejmě nás...hráče zmíněných nástrojů.. Avizovaný čas začátku byl poněkud nejistý, jelikož reklamní zdroje se o hodinu rozcházely. Nenechal jsem teda nic náhodě a dorazil již lehce před sedmou. Poinformován od kolegů, že "to jako bude až tak na osmičku", zasedl jsem v hospodě přes ulici a v přátelském rozhovoru s fanoušky čekal na VELKOU CHVÍLI. (teda na tu osmičku). Ale ouha...v sále asi došlo k časové anomálii a tak po příchodu stojíme a stojíme. Tuto topornou situaci vylepšovala věc ta, že na záda jsem v poslední době jakýsi chabrus. Tudíž potvory začly bolet. A to dost....Se skřípěním zubů a tvrdým předsevzetí, že nemohu opustit lukrativní místo pár metrů od stage rigu BS, popoháním ručičku hodinek. Konečně. 21:15 si drtivá většina návštěvníků bude pamatovat jako čas "povolení řitního svěrače". Nástup na mini stage a první pecka prostě musela nechat zúčastněným hnědo v kalhotách. Zvukově sice trochu koulička, ale během minutky je vše ok a již můžeme hltat individuální tóny každého nástroje. Pánové vystupují pod uměleckým jménem Devils Slingshot a pod touto hlavičkou jim nedávno vyšlo CD Clinophobia. Hrálo se tedy převážně z něho, ale samozřejmostí byly i kousky ze sólových drah jednotlivých hráčů, při nichž jsme mohli plnými doušky vychutnat jejich instrumentální zručnost a preciznost. Tony Macalpine navíc obsluhoval i klávesy a potvrdil tak tím názor, že se jedná o velmi nadějného všestranného hudebníka. Osobně jsem s ním měl již |
|
jednou tu čest a ani nyní mě nezklamal. Jeho sólo pro klávesy a kytaru bylo opět velmi dobře promyšleno a neskládalo se z satanpustého honění prstů po klaviatuře či hmatníku. Výsledkem pak byl zajímavý mix emocí, procházející přes pomálé táhlé plochy do hudebních výpadů v zabijáckém tempu. (ach...tak tohle jsou ty arpeggia.....). Donati se nenechal zahanbit. Jeho netradiční bicí souprava, kde je spousta věcí navíc, dává prostor k nevídaným experimentům. Rytmičáky a hi-hatky pominu, ale umístění po jednom přechodu na každou stranu nad činely se hnedle tak nevidí. Po dlouhé době bubenické sólo, které nenudilo. Navíc se spoustou vychytávek. Všichni určitě již slyšeli víření na šroťák s akcentovanými údery....ale na kopák? Ufff!!!!!! A co na to Billy....? Billyho znám. Už jsem viděl. A tenhle chlapík mě opět dokázal uvést do euforie a zároveň dokazát, že basa, ten zatracenej nástroj někde vzadu v orchestru, je rovnocenný nástroj kytaře...ne, vlastně jí - kytaristé prominou - možná převyšuje...ne Billy s basou všechno převyšuje:) I Chucka Norrise převyšuje. Prostě zhmotnění všech basových superlativů. Tapping, slap, překládání rukou, prstů, flažolety, perkusní tóny (chcete-li), ohýbání krku, vytahování strun....a nespočet kombinací těchto technik dělá jednotlivé kompozice pro normální smrtelníky prakticky neduplikovatelné. A je jasným Billyho rukopisem. Jeho hru poznáte, kdykoliv a kdekoliv. Upřímný kontakt s publikem a přijmutí nabídnutého piva je určitě dobrým znamením, že i přes svoji jedinečnost stojí nohama pořád na zemi. Ona vlastně celá kapela spíše hrála na sebe, než na individua a to fanoušci jistě ocenili při závěrečné děkovačce. Obligátní přídavek, zase děkovačka a jedeme domu. Jedni s rozhodnutím ještě více cvičit, druzí hází kejtru do žita:). Koncert zařazuji do mé TOP 5 a doufám, že podobných vystoupení bude v naší republice jen přibývat. Přeci jen, co Čech to muzikant, ne?
http://www.youtube.com/watch?v=JsFWlxVgtFk http://www.youtube.com/watch?v=I0kCorT9HRY http://www.youtube.com/watch?v=xlEuY80esNE http://www.youtube.com/watch?v=K2SdYe0Eu5U
|
;)
Reklama
