Nejbližší koncerty
  • 26. 04. 2024OBSCENE EXTREME WARM UP TOUR 2024 - tentokrát za účasti I...
  • 26. 04. 2024The Stubs (PL) + Arrogant Twins + Neuro Bats
  • 28. 04. 2024Neděle 28.4.2024 PARLAMENT CLUB PLZEŇ. SLOW FALL (Finla...
  • 29. 04. 2024RAEIN (IT) + Stormo (it) + Nervy
  • 04. 05. 2024Při příležitosti vydání split LP Toxic future / Life disa...
  • 06. 05. 2024CLOAKROOM (USA, Relapse) + PANENSKÉ PLAMENY
  • 09. 05. 2024NĀV + Łūt
  • 10. 05. 2024Již dvanáctý ročník rodinného metalového festu BUGRFEST p...
INSANIA

LUNATIC GODS – Ante Portas CD 2007, Hrom Records

Hned dvě kapely z „mé“ velké slovenské trojky vydávají ve stejnou dobu nová alba. O kom že je řeč? No přece o Wayd a Lunatic Gods (třetí do party jsou Antares...).

Lunatic Gods už existují 14 let a novinkovému dílu předcházely čtyři řadové disky, jedno EP a splitko s Dehydrated (tehdy ještě pod původním názvem Bestialit). Mám od LG nejraději album Mythus z roku 2004, těsně druhé pak je Sitting by the Fire z roku 1998. A mám radost, že nové album připomíná obě uvedené nahrávky a navrch nabízí několik dalších rozměrů. Tím prvním, velice překvapivým, je rezignace na angličtinu a sázka na slovenštinu. Další kapela se rozhodla zpívat rodným jazykem a mě to vždycky potěší. V záplavě angličtiny je to krok správným směrem a chápe to čím dál tím více hudebníků. Navíc Hiraxovy texty jsou výborné, připomínají posmutnělou poezii a dokazují, že když se chce, tak to v mateřštině jde.

Druhou novinkou je použití celé řady netradičních nástrojů, jako jsou dudy, píšťala, flétna nebo saxofon, které střídají cimbálovku  z Mythus. Tyhle nástroje hudbu zajímavě obohacují a jsou zakomponovány velice citlivě. Třetí, smutnou, zprávou je, že na Ante Portas neslyšíme Horára, který letos v únoru podlehl vážné nemoci. Většina mužských zpěvů tak zbyla na Emila, občas mu sekundují Ročo (Rebro, ex-Metalinda), Petr Kaštíl (Antares) a jako minule Gréta Vargová. Další změna sestavy se týká kláves, u těch skončila Lucy a objevila se Majica. Pro pořádek zbytek kapely: Hirax a Luboslav – kytary, Richard – baskytara, Psycho – bicí. A celá tahle banda se v červnu zavřela v Exponentu a pořídila tam zvukový záznam deseti skladeb. Skladeb namíchaných z většiny metalových stylů, s převahou death metalu, ale s velmi výraznými vlivy blacku, doomu, symfonického heavy metalu a folklóru. Občas dojde i na nějaké netradiční postupy, ale hlavní síla materiálu je v melodice. Tak krásné melodie a v takovém počtu bych určitě na extrémně metalovém albu nečekal.

Úvodní Márnosť je asi nejtvrdší skladbou, převládá trochu zastřený drsný zpěv, ale pod ním kytary a klávesy kouzlí jednu znamenitou melodii za druhou. A když začne smutný melodický refrén, duet mezi Grétou a Emilem, skladba dostává úplně nový rozměr. Vodopád sĺz dává vzpomenout na debut a opět se prolínají silné melodie s několika polohami zpěvu, k tomu jako bonus spousta syntetických zvuků i nefalšované juchání jak u vatry někde na vršku za vesnicí. Zvonivé klávesy uvozují trojku, trošku odlehčenější písničku s dvěmi polohami zpěvu (melodický a přiškrcený – ten mi příliš nesedí). Pak přichází první z vrcholů – Žiaĺ. Silné melodie se střídají s riffovou vozbou, naštvaný hrubší hlas se dělí s melodickým a opět spousta kudrlinek a parádiček. Art rockový úvod další skladby naznačuje další možnosti, Hladina stúpa by se klidně obešla bez hrubého hlasu, mě ten melodický stačí a chrapot působí až trochu rušivě. Pocitovka uprostřed alba by určitě nedělala žádnou ostudu, navíc je hudba pod drsným zpěvem opět hodně melodická. Instrumentálka bývá na albech LG zařazena tradičně a nechybí ani tentokrát, opět jde o jemnější skladbu s vybrnkávající kytarou, spoustou zvonivých umělých zvuků a klavírní etudou. Hodně zajímavá je i Dualita, ve které je využití dalších nástrojů asi nejhojnější. Skladba zase nabízí více poloh, vedle extrémní řežby i atmosférické pasáže a u mě jde o nejlepší song na disku. To Héllium je po předcházejícím marši skoro oddychovou záležitostí, pouze krátké úseky jedou rychle. Převládá čistý melodický i sborový zpěv, „zpívající“ kytara a dojde i na okázalé klávesy. Poslední Červená zo žíl je svižná jízda, větší prostor dostává hostující Gréta i nějaký foukací nástroj – super tečka.

O obal se postaral Hiraxův dvorní grafik Mišo Šesták (Šesták Design) kombinace sto let starých fotek lidí a polorozbořených domů působí depresivním dojmem a na náladě nepřidá ani „ženich“ v plynové masce, ani převládající ponurá hnědá barva. Výtvarné řemeslo je ale odvedeno spolehlivě.

Seznam skladeb:

  1. Márnosť
  2. Vodopád sĺz
  3. Balada o makovom mlynčeku
  4. Žiaĺ
  5. Hladina stúpa
  6. Slzy neba (instrumental)
  7. Dušu mi vráť
  8. Dualita
  9. Héllium
  10. Červená zo žíl

Čas: 47:10

www.lunaticgods.sk


Zveřejněno: 25. 10. 2007
Přečteno:
3779 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

19. 04. 2008 17:13 napsal/a kršák
slovenština
Hudbai texty opravdu super. Jen by se dalo polemizovat o tom zda rezignace na angličtinu je krok správným směrem. Slovensko fanoušky měli i když zpívali anglicky. Slovenštinou jich víc nezískají. Ale co se týče cesty do světa budo to horší. Každopádně odvedli skvělou práci a těším se na další věc.
03. 11. 2007 11:06 napsal/a Loathsome
Dokonalost
Od včerejška neposlouchám nic jinýho :o) hudba skvělá, obal skvělej, co dodat, zase se posunuli.. a ta slovenština je fakt supr