 |
 |
 |
21. 10. 2007FREE FALL - Garden Of Depression
|
Abych se přiznal, tak než se mi do ruky dostala nahrávka Garden Of Depression, byla pro mě kapela absolutně neznámým pojmem. A to i přes to, že obráží naše pódia už od roku 1995. Nicméně první nahrávka ve svých stopách otiskla rok 2001 v podobě demosnímku Slave a na debutní album Difference se dostalo až v roce 2004. Zahrada splínů – velmi poetický název, který už ledacos naznačí. Ovšem nesmíme se nechat zmást úsudkem a přijmout pozvání do bran zahrady s čistou hlavou a s otevřeným srdcem. Přeci jen poezie potřebuje nějakou tu vznešenost. První květina v zahradě nese na svých listech tíseň a slzy utopené v tom nejpravdivějším co existuje – v realitě. Reality krvácí na ploše pěti minut, ale kdo by čekal táhlé kytary a extrémně pomalý rytmus, je na omylu. První skladba se pěkně kolébá ve středním tempu a dokonce energicky útočí v refrénu. Nelze přeslechnout krásnou barvu hlasu Moniky Burdové a stejně tak zadumaný zpěv Jindry Hráčka, který také nemá chybu. Reality není nikterak složitá skladba, ale nechybí jí dvě věci pro tento styl nejdůležitější a sice nálada a nápaditost. Když jsem zmínil styl, tak se obávám, že tady máme co dočinění s gothic rockem. Kapela sama sebe nerada škatulkuje a vězte, že je to těžký úkol, protože třeba ve dvojce Living In The Mistake už je kapela trošíčku někde jinde. Rytmus zůstává stejný, je vynechán mužský zpěv. Skladba je živější a snad i trochu optimističtější. Nu a hned ve trojce Jester’s Smile se na druhou stranu potkáváme výhradně z mužským zpěvem. Skladba opět neuhýbá ze zajetého rytmu. To se můžeme dočkat až čtyřky Final Race. Zde se trochu zpomalí v procítěné sloce s Mončiným zpěvem, který se převrhne do celkem zajímavého refrénu. V této skladbě by jsem vyzdvihl pěkné dvojhlasy a zajímavou elektronickou barvu pod slokou. Nechci tady komentovat každou skladbu, ale pětka Your Undying Desire zase přináší něco nového. A to hrubý mužský hlas vtlačený do plačtivých kytar. Zlom ve skladbě přináší až něžný refrén, jenž sebou nese jakýsi svěží vítr do plachet zbloudilé lodě, která jen těžko nachází sil plout dál. A takhle by se dalo pokračovat dál. Zahrada |
|
splínů má celkem specifickou náladou. Snadno jí propadnete, snadno jí pochopíte. Nechci říct, že spousta růží je tu vystavena pouze na obdiv, aniž by měly hlubší kořen, ovšem některé plochy jsou někdy až příliš laciné a snadno prodejné. Nejsem zase takový puritán, aby mě zrovna tohle rozhodilo. Ono v dnešní době se toho zas tak moc nového vymyslet nelze, ale stále existuje spousta aspektů, které člověka dokáží překvapit, rozveselit, rozesmutnit…prostě vyvolat pocit. A to by řekl, že Free Fall dokáží na jedničku.
Close My Eyes – kolikrát byl tento název již použit, kolikrát byl tento výraz citován v refrénech a ve slokách? V pořadí šestá skladba nepůsobí tak ponuře jak by název mohl naznačovat, naopak má sílu a to hlavně v refrénu. Rozhodně žádný popík. Další skladba opět s poetickým názvem Red Roses (in the dark) vrací nahrávku do melancholické polohy. Moc hezky se tato věc poslouchá. Lehce ubíhající klavír, jemně podsunutá čistá kytara, srdcervoucí ženský zpěv a pocitový refrén. Skladba v závěru pomalu graduje, stejně tak jako celé album. Možná, že právě tato Rudá růže je tím pomyslným vrcholem, ale na albu jsou ještě skladby Primal, In Shadow Of All The Extinct a 99 Teras - ty jistě také nejsou k zahození. Garden Of Depression je velmi vyvážené album a každá věc si zaslouží pozornost. Pro mě se favority staly skladby Reality a Red Roses. Co bych ocenil je výborný zvuk, dobré pěvecké výkony, dobré nápady a vzácnou vyrovnanost skladeb. Trošíčku mě mrzí, že v bookletu nejsou kompletní texty, nýbrž jen jejich útržky. Jinak booklet je pěkně zpracovaný a plně koresponduje s hudební náplní CD. Nelze jinak než doporučit. Čas: 45:17 Tracklist:
|
;)
Reklama
