12. 9. 2007TROLLECH vs HEIDEN

další fotografie

Zajímavě vypadá společný produkt Trollech a Heiden. Nejen po hudební stránce, ale i po té výtvarné. Splitko je zabalené v netradiční papírové krabičce, pro kterou je sice označení digipack asi příliš odvážné, ale jinak je design „leporela“ velice podařený. Červenočerná barevná kombinace vypadá hodně dobře, na titulce si asi obě kapely „podávají ruce“, uvnitř jsou k vidění i páni muzikanti na svých oblíbených místech (Trollech v lese, Heiden ve zkušebně). Pár drobností by se vnitřku, respektive písemným údajům vytknout dalo (chybí webová adresa Heiden, autor obalu je skryt v odstavci patřícím právě Heiden), ale největší škoda je, že chybí texty. Deska je sice česky, většinou je pěvcům rozumět, ale třeba jen vložený dvojlist se slovy by potěšil. Ale Trollech mají slova na webu, Heiden je na žádost bleskurychle poslali, takže jsem si textovou přílohu vyrobil sám – hlavně proto, abych mohl slova alespoň krátce okomentovat. A potěšili mě pánové, všichni čtyři (Kverd z Heiden je autorem jediným, za Trollech se vyjadřují Asura, Morbivod a nečlen Well). Trollech stále opěvují krásy přírody a asi nejlépe se jim to daří v dvojce Elf a duch lesa; ale ani ostatní texty nezaostávají a nabízejí řadu originálních a neotřelých slovních spojení. Heiden si také jedou v podobných kolejích jako na nedávném CD Era 2, všechny tři texty spojuje téma smrti, ale slovo „smrt“ bychom v nich hledali marně – texty nejsou popisné, spíše jen naznačují.

První část splitka patří milovníkům přírody a zejména pak lesů, Plzeňákům Trollech. Od vydání alba Skryti v mlze proteklo v plzeňských řekách nemálo vody a také došlo k nějakým personálním změnám. Johannes byl odejit, přibyl Throllmas a nedávno i živý bicmen Sheafraidh. Ten se ještě na nahrávání tohoto materiálu nepodílel, bicí jsou, narozdíl od posledního CD, programované. V Skryti v mlze se občas objevila pasáž akustické kytary a na neelektrický nástroj došlo i tentokrát. Kdo netuší o co jde, asi by trvalo dlouho, než by uhodl, po čem tentokrát Morbivod sáhl. Já to prozradím hned, je to mandolína. Dalším zajímavým artiklem je čistý zpěv, o který se stará nováček Throllmas. Zatímco tóny mandolíny hudbu Trollech ve skladbě Elf a duch lesa (jednoznačně nejzajímavější kompozice Trollešího prostoru s akustickými pasážemi, hitovým refrénem a krásně řezající kytarou) zajímavě obohacují a nabízí zase něco jiného, čistý hlas se prezentuje dvakrát a předvádí dvě odvrácené strany. V úvodu Naturie je velice podařený, majestátní a skladbu jednoznačně obohacuje. Opakem je jeho vyznění v Mýtinách. Těžko říci, jestli není na vině hlavně necitlivý mix, protože čisté vokály jsou utopené pod nánosem ostatních nástrojů – třeba je to záměr, třeba to má schovat ne úplně jistý Throllmasův projev, mě to každopádně přijde jako nesprávné řešení. Přitom by něco jako chorál skladbě Mýtiny hoří určitě prospělo – třeba mohli lesníci sáhnout po nějakém hostujícím slavíkovi, který má žádaný hlas jistý a vyzpívaný. Jinak vlastně Trollech pokračují tam, kde posledně skončili, sázejí hlavně na variace zběsilých a pozvolnějších temp, kytarové kvílivé vyhrávky (úplně fantastický zvuk kytary nabízí úvodní píseň), melodické vsuvky, houpavou baskytaru (fajnová je hlavně v pomalejších, poloakustických pasážích) a střídání převládajícího Morbivodova  krákoru s občasným Asurovým hlubším chraplákem. Závěrečný Podpozemský vír dokonce míří až k hájemství další Morbivodovy družiny Stíny Plamenů, nejen díky textu o vodním víru stahujícím pěvce kamsi dolů, ale i kvůli rychlému tempu, které ale není na úkor melodičnosti a

Heiden mě nedávno svým počinem Era 2 ...ve vírech poznání... velice příjemně překvapili a aktuální tři skladby jsou dalším důkazem toho, že pánové jsou momentálně v dobré kondici. Nové songy by na Era 2 zapadly bez potíží, třeba Koma je hudebně taková Proxima Centauri číslo dvě a nabízí několik poloh – od heavy / rockového úvodu přes mírně rozevlátý prostředek (přijde mi zbytečné dobře odsýpající song „vylepšovat“ násilnou změnou rytmu) po hypnotický závěr. Že v jednoduchosti je síla dokazuje začátek Paralelní – po první sloce se mi ale hlavní motiv už nezdá tak silný a skladba se chvíli trochu utápí v banalitách – naštěstí  nástupem zpěvu dochází k přitvrzení a chvilkové zaváhání je na chvíli zapomenuto, aby se opět zjevilo před poslední slokou a opět zmizelo s návratem zpěvu. Závěreční Hvězdopravci nabízí nejoriginálnější hudbu z celého Heidenovského materiálu. Po klasicky vystavěném úvodu sázejícím na chytlavé melodie šikovně skryté pod hradbou riffů kytary, brblání basy a dusotu bicích přichází šok – techno pasáž s upraveným zvukem kopáků a zastřeným zpěvem mě poprvé hodně překvapila, aby se s dalšími poslechy stala netrpělivě očekávanou. Dojem umocňuje i pozvolný návrat k tradiční produkci Heiden – takhle si představuji domyšlené vykročení do nemetalových končin. Kromě chytlavých melodií a instrumentálních dovedností musím vyzdvihnout i Kverdův zpěv, který  je velice dobře srozumitelný, naléhavý a na stylové poměry netradičně variabilní.

Občas se stává, že na podobné projekty, na kterých se podílí více kapel, jsou umístěny skladby které tak trochu zbyly a na řadovku se nevešly. To ale není případ tohoto splitka. Materiál je to silný, bez potíží by zapadl na velké desky a v obou případech jde opět o kousek dál, než ten předchozí. Možná vyznívá hodnocení místy tak nějak negativně, ale na své oblíbence většinou člověk bývá přísnější. A aby bylo jasno – Trollech i Heiden i tentokrát nahráli nadprůměrné skladby a své místo ve špičce domácí scény s přehledem obhájili.

Zvuk obou kapel je rozdílný, Heiden zamířili (stejně jako při nahrávání předchozího alba) do Shaarku, Trollech dali přednost domácímu Morbivod studiu. A rozdíl mezi profi Shaarkem a domácími podmínkami je přece jen znát. Heiden mají krásně čistý a dynamický zvuk (některým ortodoxním black metalovým fanouškům možná přijde až moc navoněný, ale já jej vítám s otevřenou náručí), Trollech vyprodukovali zvuk špinavější, zastřený a podle mě je to trochu škoda. Programované bicí nemají potřebnou dynamiku –  nejvíce patrné je to u kopáků; programované bicí možná umožňují více úderů než zvládne člověk – ale místy působí příliš monotónně.

Závěrečné zhodnocení by asi mělo odpověď na otázku kdo z koho, čili kdo tento souboj, naznačený sportovní zkratkou vs. vyhrál. Možná trochu překvapivě u mě o nos vítězí méně profláklí Heiden. Jejich trumfy jsou výraznější zvuk a živý bubeník, navíc mi jejich skladby přijdou propracovanější. Celkově u mě kolekce získává osm bodů, samostatně bych sice také každému dal stejný počet, ale v případě Heiden by to byla lepší osmička, v případě Trollech osmička slabší. Pro vyznavače post pagan black metalu (lepší stylové zařazení mě nenapadá...) každopádně povinnost.

Seznam skladeb:

Trollech:

1. Natura
2. Elf a duch lesa
3. Mýtiny hoří
4. Podpozemský vír

Heiden:

1. Koma
2. Paralelní
3. Hvězdopravci

Čas: 37:29

www.trollech.com

www.heidenhorde.com