14. 9. 2007Vědecký fekálismus

další fotografie

Vědecký fekalismus je světový názor, který můžeme definovat lapidární větou, že všechno stojí za hovno. Lidé zastávali názor, že za hovno stojí ledacos, to bylo v období tzv.živelného fekalismu. V této vývojové etapě se však již začaly ozývat první hlasy revolučních fekalistů, hlásající ideu, že za hovno stojí úplně všechno. Známe dvě období:

1. Jeden sere na všechny
2. Všichni serou na jednoho

Současné období se nazývá etapou rozvinutého fekalismu, jehož základním rysem je, že všichni serou na všechno. Podle klasiků vědeckého fekalismu bude po tomto období následovat etapa tzv. neofakalismu, která bude mít tři vývojová stádia:

1. Nebude na co srát
2. Nebude co srát
3. Nebude čím srát

Vědecký fekalismus, jehož základní postulát zní „všechno stojí za hovno“ se opírá především o teorii průseru. Spoluprací několika všedních disciplín bylo zjištěno, že tzv. průser vyplňuje prostor spojitě a rovnoměrně bez ohledu na čas a teplotu. Základní částicí průseru je jeden průseron, který je podobně jako hmota nezničitelný. Lze jej vyjádřit jako průserový potenciál nebo jako tok průseru. Pohybuje-li se průseron prostorem, vytváří kolem sebe průsekové pole, jehož intenzita je dána stupněm bordelu, který je přímo úměrný blbosti. Jednotku blbosti je 1 BLB, tj. množství blbosti obsažené ve výroku „žijeme lépe a radostněji“. Rychlost šíření průseronu dosahuje vysokých hodnot, často rychlostí světla. Například, posvítíme-li si na někde na něco, vzniká okamžitě průser. Urychlení průseru nastává, když se v daném prostoru vyskytne 1 kiloblb (kritické množství). Urychlení je pak přímo úměrné velikosti počáteční blbosti.

V současné době se vědecký fatalismus zabývá především otázkou přenosu nasranosti. Potkají-li se dvě osoby, z nichž je jedna nasraná na určitý potenciál, jsou po rozchodu nasrány na průměr potenciálu. Z toho plyne, že potkají se dvě osoby mírně nasrané, rozcházejí se ještě nasranější.

Počet míst, kde z toho mají srandu je přímo úměrný velikostí daného průseru. Následné pokusy však ukazují, že postupem času dochází k převrácení hodnot, z čehož plyne, že tam, kde z toho měli srandu, z toho mají nakonec průser. V současné době se výzkum začíná orientovat (vzhledem k potřebám společnosti) na  tzv. rozměrové průsery. Bylo dokázáno, že průser může nabýt takových průserů, že při něm přestává každá sranda.

Naštěstí byla nedávno objevena nová částice, která dokáže průsery eliminovat téměř do neutrálních hodnot. Vědci tuto částici pojmenovali čunek podle jejího vynálezce Jiřího Čunka, a to především proto, že  Jiří Čunek se dokázal z řady průserů tzv. vyčunkovat.  Čunek působí tak, že se nesoustředí pouze na průserony, ale i na další části, které dávají průsery větší zátěž. Jinými slovy, čunek nejdříve odbourá nosné sloupy průseru, čímž ho oslabí a nakonec se pustí do samotného jádra až ho nakonec zamete pod koberec.

Jedinou nevýhodou procesu vyčunkování je, že je v současné době hodně nákladný. Musí se totiž uplatit spousta elementů okolo průseru. Pakli-že se zapomene na jeden element, hrozí, že tento vytvoří další průser. Další nebezpečí tkví v tom, že pokud nějaký subjekt uplatíme málo, hrozí, že se vzepře  a vytvoří několikanásobný průser než subjekt na který byl opomenut. Vyčunkování je složitý proces, který sto procentně zvládá v současné době jen jeho zakladatel. Doufejme, že dnešní vědci se od něj poučí a za pár let budou umět vyčunkovat všechny průsery.

zdroj: www.prdel.cz