 |
 |
 |
4. 9. 2007SIX DEGREES OF SEPARATION - Chain-Driven Sunset
|
Skupina Six Degrees Of Separation (SDOS) hodně tvrdě udeřila roku 2005 svým druhým, řekl bych v její kariéře přelomovým, albem Triotus, Tricephalus and Tribadism. Ještě dnes mám tento skvost živě v paměti a ačkoliv bych se stačil zbavit jeho stínu, útočí na mě novinka Chain-Driven Sunset. Abych se přiznal, než jsem slyšel nové album, děsil jsem se hrozné představy, že SDOS už mě mohou jenom zklamat. Laťka, kterou si kapela nastavila na předchozím albu, je tak vysoko, že pojednou vyvstal strach, že kapela shoří jako bájný Ikaros, o kterém se zmiňuje v jednom ze svých textů. No, nezačal jsem příliš optimisticky, ovšem pravda je taková, že všechny mé obavy se ukázaly jako plané hned po vyslechnutí novinky. Sice už tady nebyl ten moment překvapení, který mi vyrazil dech při prvním poslechu předchozího alba, nicméně má připravenost mi otvírá mnohem širší prostory a mohu se tak rychle orientovat. Po chvíli poznávám, že v tom magicky tajemném prostoru se leskne třináct perel - cesta do nitra světa SDOS je otevřená. Album otvírá taková půl-skladba Visionary. Jestli tomu dobře rozumím, má působit jako intro. Skladba má něco málo přes minutu, ve které je nám sděleno jak to tady dopadne. Není to příliš veselá vize. Jakoby v půlce je tato skladba rozříznuta a celkem násilně se do ní natlačí druhá věc Diary. No a hned první silný moment je na světě. Celkem vzato asi se budeme připravit na to, že pokud kapela natočí třináct skladeb, deset z nich bude hitovek. Diary útočí melodikou, rytmikou a majestátným refrénem a jakoby nás pomalu připravuje na největší pecku na albu Ikaros. Tato perla září na desce podle mého názoru nejvíce. Nahuštěný kopáky, silné motivy, dokonale procítěný zpěv a s ním spjatý kvalitní text. Tohle je dílo, které převyšuje dosavadní tvorbu SDOS. A to jsme teprve na začátku. Jestliže Ikaros útočí svou dramatičností, tak navazující For Our Scorched Muse boduje svou melancholií. Jako by oplakávala padlého Ikara. Nosnou melodií skladby je velice posmutnělá kytara unesena v pomalém rytmu na křídlech smutku a padlých emocí. Je to přesně takovej ten motiv, který vám vypluje na mysl, když se stane něco mrzutého, možná se s touto melodií potkáte v chladných podzimních dnech, kdy se těžkomyslnost ujímá vlády. Skladba se sice ve finále trochu rozjede, ale ani o kousek necukne ze své pochmurné nálady. Další podobnou věcí je na albu perla s poetickým názvem Abcission (Padání listí). Ačkoliv je na hony vzdálená od For Our Scorched Muse, dokonale s ní koresponduje. Vůbec celé album je více pocitové. Proti svým předchůdcům je každá skladba více procítěná a náladová. To ovšem neznamená, že by kapela ztratila byť jen píď na své tvrdosti a jistém oparu temnoty, která jí hýčká. Pokud budeme hledat paralelu mezi Chain-Driven Sunset a Triotus, Tricephalus and Tribadism, dá se celkem snadno vysledovat v další hitovce nazvané Lucius. Ta připomíná starší kousky asi |
|
nejvíce. Ovšem toto tvrzení může být trochu zavádějící, protože SDOS jen pramálo uhnuli ze svého stylu a ženou svou dobře rozjetou káru stále ve stejných kolejích. Jen si cestu trochu okořenili.
Abych dokončil výčet top skladeb, nesmím zapomenout na Freezing Misery, Tekno-Prophet a The Tiger. Skladby, které jsem vynechal jen o krůček zaostávají za výše vyjmenovanými. Ve skutečnosti, kdybych měl každou věc podrobně rozebrat, asi by jste tuhle recenzi četli tři hodiny, protože na každé perle je něco zajímavého. Kapitolou samotnou jsou potom texty. Člověk nemusí umět ani moc anglicky, ale pokud má dar temnot, vycítí z tvorby jistou romantiku padlé noci. Témata se odírají o různé příběhy, jenž se prolínají albem jako další nástroj…a kolikrát nástroj velice mocný. Důraz písmu dává naléhavý Doctorův zpěv. Pro mě je nejsilnější textová pasáž asi v refrénu For Our Scorched Muse, kde se nad mrazivými sbory nese sklíčený až srdce rvoucí zpěv, ze kterého přímo teče bolest. Je vidět, že se Doctor v takovýchto pasážích přímo vyžívá, o čemž se můžeme přesvědčit znova třeba v Abscission nebo skladbě Diary. Na druhou stranu z textů je občas cítit naděje a hlavně touha. Takový ten pocit, když už je vše ztracené, ale ještě je tady síla zvednout se a jít dál. Chain-Driven Sunset je prostě dokonalé album, které mimo jiné zdobí i hezký obal tentokrát hozený do černo-fialové. Zvuk je také na vysoké úrovni stejně jako celková produkce. Nemohu si pomoci, ale SDOS je pro mě momentálně nejlepší kapelou, která obráží tuzemská pódia. Aby toho nebylo málo, jejich živá produkce se jen málo liší od té studiové a i na tomto poli kapela nemá chybu. Bodování je snad z textu recenze jasné… Čas: 56:02 Seznam skladeb:
Web kapely: www.triotus.com Web vydavatele: www.elysion.cz |
;)
Reklama
