 |
 |
 |
31. 8. 2007ILLNATH – Second Skin Of Harlequin
|
Při mírně skeptických úvahách nad dalším vývojem melodického black metalu, jehož špici (z hlediska popularity) ještě na počátku desetiletí celkem spolehlivě okupovali Cradle Of Filth s Dimmu Borgir, by mě po letech čekání na skutečnou pecku v rámci žánru vůbec nenapadlo, že jeden z nejvýraznějších impulsů přijde právě z nenápadného Dánska (ovšem až po České republice :). Ať je to jak chce, druhé album ILLNATH aspiruje na pomyslnou první příčku symfo-blackových opusů pro rok 2007, přičemž si udržuje znatelný odstup od případné konkurence. Jak už byl dříve řečeno, deska se nevyžívá v symfonické pompéznosti, zvukově krystalickém hluku a extrémních muzikantských výkonech. Oproti současné produkci nejmenovaných kapel mají přímo hračičkářské kompozice tolik potřebné nápady a jasnou linku (duši). Navíc Illnath nejsou žádní nováčkové (počátky kapely se datují do r.1997) a četné personální obměny spolu s obtížemi při vydávání desek paradoxně současným členům Illnath spíše pomohly – jejich hudba se totiž začala do širšího povědomí dostávat právě v období, kdy se kapela dostává muzikantsky na vrchol a kdy je mezinárodní konkurence vyčerpaná a oslabená. Přesto Illnath nepřichází s ničím převratným – jejich melodický black není čistý a pro inspiraci si chodí k starému dobrému heavíku (po vzoru COF), přičemž hlasové polohy a nezřídka i hudba ukazují na náklonnost právě k Daniho partě. Koketování s Rammsteiny a jejich zvukově postmoderním metalem se objeví i zde, ale podobně jako u Ador Dorath jen decentně (dále by se zde dali vystopovat např.Blind Guardian). A propo zvuk – díky pečlivé práci v důvěrně známém |
|
studiu Borsing Recording v Dánsku je to jen další ze silných míst desky. Potěšitelné je i to, že se i přes zapojení kláves stále jedná o poctivý kytarový metal se spoustou melodií a podařených zvukových vrstvení, přičemž skloubení všech nástrojů je přímo učebnicové. Každý vál se opírá o silné kytarové výkony a snad žádnému nechybí přirozená gradace a tah na bránu. Když se k tomu přidá výkon zpěváka Narrenschiffa, který s přehledem zvládá vysoké i hluboké odstíny hlasu právě po vzoru staré tvorby COF (viz skladba č.6), tak z toho vypadá velmi chutný populární heavy/black, který podle mého názoru stojí ze všeho nejvíc na vynikajicích kytarách (Pete) a úctyhodných vokálech. Ovšem i zbytek kapely – bicí, klávesy a mimochodem personálně velmi frekventovaný post v Illnath – basa se přesnou a sladěnou hrou výrazně podílejí na výsledném dojmu. Tedy závěrečné doporučení je jasné – komu schází svěží melodický BM se spoustou vyhrávek a sól, kdo máte slabost pro mísení starého s novým a technickou líbivou muziku a kdo nostalgicky vzpomínáte na zabijácké výšky Daniho Filtha, běžte a poslechněte si Illnath – korunní prince moderního melodic blacku.
Čas: 38:27 Seznam skladeb:
web kapely: http://www.illnath.dk web vydavatele: http://www.world-chaos.com |
;)
RSS kanál
