9. 8. 2007BRUTAL ASSAULT XII., 9.-11.8.2007 - čtvrtek

další fotografie

Fest se z luk a hájů přesunul do areálu vojenské pevnosti v Josefově a místní obyvatelstvo trnulu hrůzou, co to chodí po městě za černokněžníky. Kemp na louce u řeky se postupně zaplňoval a before party mohla začít. Někteří přepálili začátek a ke své smůle ráno zjistili, že jim jakési dobré duše pomohly od peněz a cenností. Kempem se v průběhu noci přehnala čórkařská banda a do čtvrtečního rána jsme se probouzeli za asistence policie. Reportáž o dění v kempu natočil odpoledne štáb TV Nova, takže si nazapomeňte pustit večerní zprávy. To už ale bylo zahájení za dveřma a tak se hromadně přesouváme do prostorů před pódiem. (Corbow)

Přesně na čas začali ostravští grindeři RUBUFASO MUKUFO, kteří mají na kontě debutní CD. Kapela složená z členů Cerebral Turbulency (s mistrem Cichoněm za bicími) je už právě proto zárukou určité kvality a i přes celkem nepříjemný déšť, který mimochodem také začal přesně na čas, přišlo pod pódium hodně fans. Jako dobrý tah hned na začátku oceňuji obří obrazovku mezi pódii. (Márty) Pro mě bylo vystoupení RM velice příjemným překvapením a jejich sympaticky rozjetý grind bych v případě hodnocení bodoval na nejvyšší příčku. (Dharm)

PANYCHIDA - Žádný promptní přechod mezi pódii se nekonal, Panychida začala svůj set po klasické zvukovce a značných technických problémech se zpožděním. To se ale snad průběhem času vychytá. Pod podiem na ně ale čekal poměrně pěkný dav fanoušků, kterým nekončící déšť vůbec nevadil. (Hanka) Naživo to bylo podobné jako na posledním setkání na Swampu - zajímavý žánrový mix, v kterém dominovaly blackové kytary a jejich výrazná melodika. Místní inspirace power metalem nevadily a publikum se při jednotlivých válech zpestřených nasamplovanými dudami dobře bavilo. Jen ke konci vystoupení mi přišly charakteristický skřehoták Panychidy už trochu monotónní. (Marquise)

Jedno z překvapení letošního ročníku - multimetaloví experimentátoři ABSTRACT ESSENCE přišli na pódium se svým stylovým mixem a nevím, nevím, jestli to nakonec kapela při křížení žánrů a motivů zbytečně nepřekombinovala. Ambiciózní skladby se ponořovaly do nejrůznějších linek a figur a až se mi z toho kolikrát vytrácela pointa. Nezbytnou atmosféru sice obstarávaly klávesy, ale celkovému dojmu díky slabšímu nazvučení tolik nepomohly. Až ke konci Abstract Essence trochu slevil ze svých spletitých kompozic a na thrashující riffy se povedlo naroubovat několik šťavnatých válů odehraných s vygradovaným nasazením. (Marquise) Novinka AE je mediálně velmi chválená a tak mi nezbylo, než si také poslechnout a z dnešního koncertu mám stejné dojmy jako z desky. Překombinovaná hudba, kde určitá progrese je spíš pro závadu. Celá hudba AE totiž vychází z postupů dávno minulých a tak nasazování vlastní, rádoby originální, invence na staré postupy vypadá spíše trapně. (Dharm)

LENG TCH'E si s sebou z Belgie přivezli svůj nabroušený grind a bez velkých okolků to taky do shromážděných vytrvalců naprali. Belgičané hráli s chrakteristickým zabijáckým nasazením, i když vadou na kráse byl zašpiněný zvuk, v kterém zanikaly vyhrávky a nápady. Takhle to byl jen standardní grindový prasopal, na který se ovšem pod pódiem pařilo tak jak tak a ohlas měli tihle maníci více než důstojný. (Marquise)

TO-MERA mě po pár tónech mile překvapila a upoutala mou pozornost. Kapela se snažila o mix metalu s jazzem, což v některých pasážích působilo docela svěže a byl jsem zvědavý, jak se s touto úlohou poperou ve svém živém setu. Nepoprali. A stejně tak rychle, jak křívka mé pozornosti stoupla, začla i klesat. Ony svěží pasáže jako by vystupovaly z hudební performance,které jsem nevěřil ani notu. Uprděná basa a rovné bum-čwacht rytmy pohřbily v jazzových partech veškeré snažení. Zpěvačka taky asi neměla zrovna svůj den a její výkon byl pomyslný poslední hřebík do rakve. Z CD možná dobrá mixovačka...naživo průser. (Corbow)

Na koncertní hvězdy ABORTED se v krátkém mezičase stačila shromáždit velmi početná skupina příznivců nejextrémnější muziky podpořená dalšími metloši, kterým příchod pod pódium umožnil náhlý konec vydatných dešťových přídělů. Belgické řeznické komando zato předvedlo nabušené vystoupení, jehož hlavními akvizicí byl čistý a mohutný zvuk, v kterém vynikaly rychlé deathové figury s charakteristickými odrážečkami. Zkušeně podaný, zabijácký brutal death přitvrzený špetkami grindu zafungoval spolehlivě a mezi fans se rozpoutaly divoké narážečky, kterým sekundoval zbytek spokojeně si podupávajícího publika (a přítomných redaktorů). (Marquise)

Jak najít ta správná slova k popsání vystoupení SATURNUS... Koncert v Klánovicích minulý rok nevyšel, ale tentokráte jsme se těchto dánských kraleviců dočkali. Saturnus jsou od vydání debutu moje srdcovka a toto vystoupení na tom nic nemění. Snad jen to, že má závislost na jejich tvorbě se ještě prohloubila. Proběhl průřez všemi deskami a tak se dostalo na věci z Paradise belongs to you, Martyre (nechápu, že už je to devět let, co tento skvost vyšel) a samozřejmě došlo i na Verunku, která se rozhodla zemřít. Když jako poslední zazněla Christ goodbye, bylo vymalováno. Nádhera!!! Je spousta doom metalových kapel, ale jen jedni Saturnus. Jejich kytarové vyhrávky jsou rozpoznatelné během chvilky a i přes povětšinou  pomalé rytmy není díky nim šance pro nudu. Doom metal té nejvyšší úrovně, který snese ta nejvyšší měřítka. Jeden z vrcholů letošního ročníku. Alespoň pro moji osobu. Až by jednoho napadlo, že by si zasloužili trochu jiný hrací termín a větší časový prostor... (Goro) Naprostý souhlas s Gorujícím kolegou, Saturnus byli skutečnou lahůdkou pro uši. (Johan)

BELPHEGOR, zlordi z Rakouska. Slyšel jsem asi třetinu setu a i přesto že black metalu příliš neholduju tak musím uznat, že v právě v podání B. je to brutální jízda. (Márty) Brutální jízda nepochybně, ovšem chyby v sehranosti, které byste na předloňském vystoupení těchto pekelníků těžko hledali, zde velmi srážely celkový dojem. Na druhou stranu Belphegor jsou prostě jízda a to jim nikdo neupře. (Dharm) Belphegor sa vrhli na cestu propracované techniky, čo iste ocenia poslucháči pri počúvaní ich albumov,na koncerte však niektoré skladby posobili akoby rozhodeně. Nie je sa čomu čudovať, za bicími bol očakávyným Tony Laureno (ktorý sa zrejme ešte zotavuje z Wackenu po smršti s Dimmu). Tým som nechcela povedať, že ich vystúpenie nejak utŕžilo na renomé. Helmut (frontman) si dokázal naprosto podmaniť publikom a zjavne si i sám užíval priazne publika. Zvuk, ak odmyslím prvé dve skladby bol výborný. Trochu rozpačite posobila chvíľka, keď Helmut priviedol publikom k zbornému Hey a hneď na to vložili inštumentálnu časť z pomalej - tuším Sepulture of Hypocrisy. Nakoniec sme si spoločne dali Incest s Luciferom, alias Lucifer Incestus - černá perla ich vystúpenia. Suma sumárum, momentálne sú Belphegor hviezdou dnešného dňa. (Tatiana).

DISMEMBER, jak to jen napsat? Prostě vynikající!!! Zde prostě nejde napsat nic záporného. Ze začátku se jelo z aktuální desky

Chcete-li hrát metalcore, je dobré se inspirovat Amerikou - ALL THAT REMAINS vůdčí postavení USA v tomhle žánru svým koncertem zde na Brutalu jen potvrdili. Být to jen o hácéčkové skočnosti a naštvaném řevu, All That Remains by nejspíš moc nepřekvapili, ale muzika, v které se umně kloubil HC, agresivní thrash a deathové řezanice, zabrala perfektně. Brutal pařil a na s chutí hrající All... si budu pamatovat strojově přesné a ďábelsky rychlé vyhrávky, v kterých to technikou jen kvetlo. Škoda jen až moc přebuzeného a přezkresleného zvuku. (Marquise)

link na reportáž TV NOVA o vykradených stanech...

ROOT jsou pro spoustu lidí kultovkou, mě nevyjímaje. Na BA se představili s novým bubeníkem, který zatím na Evila nestačí - v některých pasážích jsem prostě čekal něco jinýho... Trochu haproval i zvuk, třeba ve srovnání s Dismember byl rozdíl patrný. Ale i přesto se mi vystoupení Root líbilo, stejně jako početným zástupům fanoušků. Z nového alba došlo jen na And They Are Silent, která i naživo zněla fajnově. Z Madness se hrála skvělá Endowment, ale až závěrečný trojblok Píseň pro Satana, 666 a Hřbitov dostal kotel do pořádnýho varu. Z pětice mě nejvíce potěšil Ashok, radost ho sledovat (díky čertu za velkoplošnou obrazovku...). (Johan) Root pro mě byli vyžilou legendou, která drtí furt to samé. Dnešní vystoupení mě celkem vzalo a tak si se zájmem poslechnu jejich novou desku. Skutečně jejich show zabíjela a Ashkokova sóla... myslím, že kdo zná, není třeba komentáře! (Dharm)

SUFFOCATION jsou jistotou, která nemůže zklamat. Dnešní vystoupení bylo naprosto bezchybné a publikum to také řádně ocenilo. Brutální death metalová jízda nakonec chytla i fanoušky Dark Tranquillity, kteří stáli u druhého pódia a nakonec přecházeli k Suffocation. Z poslední desky "Suffocation" se hrálo hodně a americké legendy jednoznačně ukázali, že ani novým materiálem nepatří do starého železa. Perfektní! (Dharm) Musím jen souhlasit, protože Suffocation předvedli naživo ďábelskou jízdu, která zcela vyretušovala můj trochu profesorský dojem z poslední studiové tvorby. Skladby jako Bind Torture Kill či mnohem starší Pierced From Within u publika zabodovaly spolehlivě a i přes delší pauzy mezi jednotlivými vály se klaním před výkonem obou kytaristů - labužnicky sólujícího Terrence Hobbse a neméně kvalifikovaného Guy Marchaise. (Marquise)

Počáteční technické problémy na podiích se opravdu vylepšily a přechody mezi podii se zkrtátily. Kladně kvituji také pravidelné čištění našich oblíbených plastových toitoiek. (Hanka)

Když byli DARK TRANQUILLITY dopsáni na soupisku, ihned jsem je pasoval na černé koně festu. Byla to trefa. To co znamenají pro scénu brutal death metalu Suffocation, to znamenají pro melodickou odnož tohoto žánru Dark Tranquillity. Není příliš mnoho kapel, které mají tak vyrovnanou diskografii. A pánům se daří již od alba Skydancer držet laťku po čertech vysoko. Naprosto profi vystoupení, které si bouřlivý ohlas beze zbytku zasloužilo. Přednost v playlistu dostávali především novější skladby, ale to v jejich případě absolutně není na škodu. Téměř až do konce jsem se těšil, že alespoň něco jim vytknu. Absenci skladby Punish my heaven z "Galerie". Ale i o to mne připravili, protože předposlední skladba byla právě ona. Tento večer se dostalo jasné odpovědi na to, kdo v daném ranku určuje směr. Nezbývá než smeknout a věřit, že Dark Tranquillity dostojí svému slovu a brzy se k nám zase vrátí. Viděl jsem je mnohokrát, ale dám si je opět kdykoliv a kdekoliv. (Goro) A jakkoli Goro? Mě DT totálně unesli a když zahráli Final Resistence z mého nejoblíbenějšího alba Damage Done, byl jsem v nebesích. Naprostý souhlas s Gorem, profi vystoupení, které strhlo snad každého kdo to viděl. (Dharm)

Shodou okolností jsem si před několika týdny kupoval staré dobré DODHEIMSGARD a chvíli poté novinku DHG s názvem Supervillain outcast (snad jsem to napsal správně...). A těžko věřit, že tyto dvě jména mají něco společného. Od old school black metalu k avantgardě. Měl jsem obavy, kterak zvrhlosti z novinky předvedou živě. Ale obstáli se ctí a fungovalo to. Původně jsem šel pouze na čumendu, ale notně jsem se zdržel. Jestli se dá o DHG něco napsat, tak rozhodně ne to, že jsou normální. Baví mě jejich novinka, bavilo mě jejich vystoupení. Ale těžko jejich vystpupení popsat slovy. To se musí vidět. Mám výčitky, že všechny kapely pouze chválím, ale... (Goro)

O SSOGE už toho bylo napsáno hodně a jejich živá vystoupení jsou obvykle sázkou na jistotu. Také dnes se moravská etno doomovka představila s výběrem již pomalu kultovních skladeb - od připomínek alb "Behind The Shadows" a "Themes" k nejnovějším věcem - především z úspěšné placky "Relic Dances" a následujícího minialba "Osamělí". Hanka v čele své kapely odvedla jako obvykle dobrou práci a publikum se bavilo - hlavně u nejnovější písně z tvůrčí dílny SSOGE, jejíž úderný refrén se metloši s pomocí frontmanky rychle naučili. Přes všechny pozitiva mi na vystoupení scházel dotaženější zvuk a ke konci i větší klid a sehranost. (Marquise) Sajlenti nezklamou nikdy, já mám z jejich vystoupení jen pozitivní dojmy. Vadila mi snad jen příliš krátka hrací doba, předešlá banda přetáhla a odnesli to moravští. SSOGE v současné době působí naprosto pohodovým dojmem, na pódiu to žije (radost pohledět, jak to všechny baví, jak všichni tancují, i když zrovna nehrají) a duše přihlížejících se teletí blahem. Nový song Slava má ambice stát se hitem na úrovni I Would Dance či Old Women´s Dance. (Johan)

Tečkou čtvrtečního večera se stalo vystoupení finských ENSIFERUM, kteří podobně jako stylově spříznění Finntroll razí fantasy metal. Jejich rychlé, speedově odlehčené pasáže přímo vybízely k pořádné závěrečné pogovačce, byť se po většinu vystoupení jelo podle stejné šabony a za vydatné podpory kláves k tomu. Naopak náladové akustické pasáže Ensiferum vyloženě sedly. (Marquise) Pro mě byli Finové příjemným zakončením prvního dne. Skočné odrhovačky s nádechem folku odehrála kapela v kvapíkovém tempu a vystačila si jen s klasickými rockovými nástroji bez středověkých fidlátek a píšťalek. Polonahé trio vepředu (jeden maník byl oděn ve skotské sukni) doplňovala (k lítosti některých fanoušků) oblečená klávesistka, stejně jako pánové neustále v pohybu. (Johan)