 |
 |
 |
26. 7. 2007STATUS PRAESENTS – Crematory Country
|
Status Praesents holt musí mít pokaždé něco extra. Booklet k minulému CD tvořila knížečka v pevné vazbě, ale proti současnému obalu to bylo prd. Novinkové CD je spolu s extrovní skládačkou položené na molitanu a schované v plechové škatulce. Celá tahle paráda mi stála za pár fotek, takže se můžete pokochat také. Zatím tahle zpracování zaujalo každého, kdo jej viděl, akorát jeden metalový muž se divil, že poslouchám country. Ani nevím, jestli mi uvěřil, že SP country nehrají, přestože celý obal má jasné ideové zaměření. Bizoní lebka, divoký západ, saloony, pistolníci, koně, plakáty s hledanými zločinci (v bookletu mají velikost cca 1 x 2 cm, přesto tvůrcům stálo za to na ně umístit fotky kapely i její název) – prostě grafika po všech směrech dotažená a dokonalá. Se stylovým zařazením jsem měl problém už minule a ani tentokrát to není jiné. Kapela sebe sama opatřila termínem macho metal, což asi většině neřekne takřka nic. Tudíž to zase zkusím pomocí standardních škatulí – převládající hard core doplňuje metal, emo rock, sem tam nějaký minimalistický úsek a také country objevující se v názvu. Těžko říci, zda je to určitá forma recese, nebo to pánové myslí vážně – ale ono je to nakonec celkem jedno. I ty country motivy jsou zakomponovány do běžné Statusí produkce nenásilně a objevují se jen v několika skladbách. Nejmarkantněji v specialitce Mandoline King, kde je navíc použit tak netradiční nástroj, jakým je v oblasti tvrdé muziky mandolína. A světe div se, ono to zní tak nějak čerstvě; navíc má skladba silný hitový potenciál – akorát nevím, jestli si ji pánové střihnou i naživo. Úvod alba ale jede v klasických HC mantinelech, na valící se bicí jsou pečlivě navrstveny kytary i basa. Zdravě agresivní zpěv v tvrdých pasážích se střídá s odlehčenějším v místech s minimalistickým využitím ostatních nástrojů. V podobném, možná i trochu tvrdším duchu pokračuje i dvojka, ve které dojde na celkem svižné klepačky, v trojce pak i na recitaci, i na nátěr. Ony jsou tyhle skladby poskládány podle obdobného mustru – pořádný mazec střídá dramatické zvolnění a zmírnění, ale zpěvák/zpěváci si poradí jak s naštvaným výrazem, tak s procítěnějšími |
|
polohami. I ve čtyřce si připadám pořád na stejné lodi, první mírná změna přichází až s pětkou, ve které pomalejší tempa dominují. Mandoline King už jsem zmínil, podobné country motivy se objevují i v The World I See, Listen To My Words a Horses. Naproti tomu Katana Taka i How Far patří do podobného hudebního oddělení jako úvodní pětka – crossover neboli machometal neboli HC, kdy se střídají rychlé a pomalé pasáže. V How Far je navíc kladen důraz na to, aby písnička vyzněla emočně, takže se opět zhusta šeptá a v naštvanějších polohách doprovází hlavního křiklouna v pozadí uhlazenější zpěv. Poslední Prox je potom hard core jak se patří a nutno uznat, že tahle poloha SP sluší snad nejvíc. Škoda, že nejsou skladby poskládány v trochu jiném pořadí – pravidelné střídání „country“ a „necountry“ songů by možná albu prospělo, takhle je úvodní pětiblok příliš jednotvárný a v závěru je těch skladeb s vlivy country snad až příliš.
Zvuk byl pořízený v Hostivaři a tohle studio je už léta zárukou kvality, tudíž i SP mají naprosto precizní a jasně čitelný sound. Stejně precizní jsou i instrumentální výkony. Kdybych měl některého chlapíka vyzdvihnout, těžko vybírat, ale asi bych se přiklonil k bicmenovi, který žene kapelu razantně na zteč. CD navíc obsahuje klip ke skladbě Prox, ve kterém se kromě kapely na pódiu mihnou nějaké krasavice či jejich lepé tvary a hlavně extrémní sportovci předvádějící na kolech neskutečné kousky. Když tak sčítám klady (nasazení, hráčská vyspělost, zvuk) a zápory (šablonovitost, řazení tracků) nahrávky, vychází mi sedm bodů. Za netradiční a skvostné balení jeden bod navrch – takže tentokrát za osm. Seznam skladeb:
Čas: 38:49 |
;)
RSS kanál
