23. 7. 2007HATEBREED (USA), AS I LAY DYING (USA) - 27.06. 2007, Rock Café, Praha

Zpětně však záleží jen na intenzitě nostalgie, ovšem o tom už pojednávají následující řádky.

„Vyhrál jsem lístek na Hatebreed“ – povídá Michal (vokál Scound). „Super, jdeme spolu!“ – odpovídám a těším se, že se nebudu muset odrážet od davu turistů, kroužících centrem Prahy, sám. Kousek za Karlovým mostem jsme je potkali. Ty, které jsme dříve minuli u vstupu do Rock Café na Národní třídě. Tam nás trkla vzpomínka na fragment vycházky nějak pozdě, ale za tím Karlákem jsme tušili své. 4 z pěti brooklynských postav si dávali oddech a nasávali atmosféru, jako my. Jamie Jasta chyběl, nicméně se můj tehdejší kumpán pro chvíle před, během i po koncertu rozhodl, vyfotit se aspoň s bubeníkem v tričku Def Leppard (na hc maníka docela nereprezentační trikot, ale nebudu to rozpitvávat). Ostatní - v duchu „kdo uteče, vyhraje“ – vzali do zaječích. Asi mají focení plné zuby, ačkoliv se nikdo nijak neohradil proti ryzí fanouškovské touze, vyfotit se s členy kapely, která je pro jisté spektrum metalových fanoušků nepostradatelnou.

Dáváme nějaká piva, hovoříme s přáteli z druhého konce republiky, žijícími momentálně v našem hlavním městě, a připravujeme se na začátek koncertu. Vstupujeme dovnitř a zjišťujeme, že je kompletně vyprodáno. Vyzvedávám si akreditaci, kolega hlásí jméno výherce, které se shoduje s jménem na jeho občance, a postupujeme za neviditelnou vstupní bránu. Mám obavy, že bude vydýcháno, málo místa; jsem čím dál víc přesvědčen o tom, že shlédneme jen dvě avizované kapely bez jakéhokoliv dalšího supportu.

Míjíme pár známých tváří a sestupujeme schody k sálu, v němž již řádí první ze dvou kapel večera: AS I LAY DYING. Dobrý koncert, ačkoliv se zvuk utápěl jakoby ve větru, i když byl koncert situován do uzavřené místnosti. V druhé polovině bylo již vše v pořádku, jen volume mohlo o něco poskočit doprava. As I Lay Dying ovšem byli považování za předskokana,

HATEBREED na sebe nenechají dlouho čekat. Nejspíš i z šatny cítí to sálající vedro rozehřátých těl. „Kuj železo, dokud je žhavé“, proto i Hatebreed řežou do živého ihned prvním songem. Nepolevili až do konce. Prostřídali snad všechny alba z výjimkou „Perseverance“, ale možná i z toho nějaký kousek zazněl. Mám docela zmatek, kde na jakém kotouči se nachází která skladba, poněvadž Američané disponují určitě již na jedny sty songy. Zvuk začal pouštět šťávu, stejně jako i dav. Devastovalo se bez sentimentů. Horko v sále dávilo, ale na výkonu kapely nebylo nic poznat. Perfektně zvládnutá show s mnoha hity (i těmi klipovými). Jamie řval jak tur, masité riffy uzemňovaly a bicí kanonáda kormidlovala Hatebreed přímo směrem k dovádějícímu davu. Odvaz, pot, ale i mírné přejedení v závěru na nás čekalo. Hatebreed tvoří srdcaři, kteří věří v smysl tlačení své káry pořád vpřed. Je to jejich řeka, která se mění v divokou vodu, když ji protne tok pódiová hráz.

Je po všem. Lapíme dech a ždímáme hadry. Pokud si ujíždíte na hybném a masivním metalickém drásání, neměli jste chybět, přestože se o nejlepší klubovou akci roku nejednalo.