 |
 |
 |
27. 6. 2007HEAVEN AND HELL, 25.6.2007, T-Mobile Aréna Praha
|
K BLACK SABBATH déšť prostě patří. Stejně jako k jejich domovské zemi - Velké Británii. Vždyť už jejich titulní album uvádí déšť, do kterého se ozývají hromy a bití zvonu z kostela. Tento kříž si s sebou nejspíše Tony Iommi nese celý život a tak jej přenesl i na formaci, známou jako HEAVEN AND HELL. Možná takto počasí vynahradilo absenci předskokanů na koncertě a samo tak stylovým způsobem uvedlo vystoupení HEAVEN AND HELL. Na nic se tak nečekalo a pouze s mírným zpožděním se do potemnělé T-Mobile Arény ozval úvod dnešního večera - instrumentální E5150. Pouze mírné osvětlení ozařovalo pódium, které bylo stylizováno jako zdi kostela, před kterými stály po každé straně dva plůtky. Tři okna nad bicí soupravou pak sloužily k promítání, které se poté rozšířilo na celou kostelní zeť. V temných chvílích pak zezadu pronikaly okny kulis, ve kterých byly umístěny kříže, světelné paprsky zpět na pódium. Po E5150 vkročila kapela na pódium a koncert mohl začít. Jako úvodní píseň zazněla The Mob Rules - titulní píseň druhého alba BLACK SABBATH s Ronniem Diem, kterou následovala nádherná baladická Children of the Sea. To, že Ronnie Dio je opravdu pan zpěvák, je prostě nevyvratitelný fakt, a nebrání mu ani jeho nadcházející pětašedesátiny, které oslaví za necelý měsíc. Ronnie se ve zpěvu téměř zapomenutých písní vyloženě vyžíval, a svůj zpěv doprovázel svými klasickými gesty. Naproti tomu Tony Iommi a Geezer Butler dodržovali dekorum anglických gentlemanů, plně se věnovali svým nástrojům a jen občas po pódiu přešli z místa na místo. Za tím vším neuvěřitelným způsobem demoloval své bicí Vinny Appice. Appicemu také patřilo první sólo večera, které uvedl Ronnie Dio a do pozadí bylo promítnuto Appiceho pekelné logo. Modré podsvětlení činelů pak ještě podtrhovalo atmosféru. Vrcholem Appiceho sóla byl krátký úryvek s doprovodem, během kterého se postavil zády k publiku a bubnoval na zadní "hradbu" své soupravy. Nechyběla ani nezbytná přeřvávačka, takže si i publikum přišlo na své. Po Appiceho sólu následovaly skladby Computer God a Falling off the Edge of the World, po kterých HEAVEN AND HELL zahráli jednu ze svých tří nových věcí, které se objevily jako bonusy na výběru The Dio Years, skladbu Shadow of the Wind. Skladbu Shadow of the Wind doprovodila projekce koruny stromu bez jediného listu, která česem přešla do letu nad zelenými údolími. Po novince přišel čas na druhé sólo, které patřilo Tonymu Iommimu. Během sóla poprvé a snad naposled během koncertu Tony vykoukl ze své "ulity" a pozdravil publikum známým "rohatým" pozdravem. Nedá mi to, abych se zde nepozastavil nad srovnáním Iommiho sóla se sóly jiných kytaristů. Nemohu si totiž pomoci, ale Iommiho sóla mají na rozdíl od jiných náboj, kteří někteří jiní kytaristé slepě ubíjí tím, jak se snaží za každou cenu prezentovat své schopnosti. |
|
Svými ultrarychlými prsty sice dokážou odehrát smršť, nad kterou člověk žasne, vše jde ale na úkor melodie a skutečného hudebního prožitku, na kterém naopak Tony své sólo zakládá. Iommiho sólo je tak ve výsledku velmi příjemné a rychle ubíhá.
Jak Iommiho sólo přišlo, tak také zmizelo, aby jej nahradila Die Young a závěrečná Heaven and Hell, kterou HEAVEN AND HELL přeměnili v hotový divadelní kus. Už tak úctyhodnou sedmiminutouvou stopáž písně více než zdvojnásobili na čas pohybující se kolem čtvrt hodiny. Diovo odříkávání dalších veršů do písně bylo doprovázeno světelnými a zvukovými efekty, které chvílemi až naháněly husí kůži. Při textu "There's little white shape lookin' down at me..." se rozsvítilo bílé světlo umístěné u obrazovek T-Mobile Arény, které shora osvítilo Dia jako symbol světla z nebes. Při "There's big black shape lookin' up at me..." se pak rozsvítilo zespodu rudé světlo Diovi do obličeje a na zdech kostela se objevily plameny... Pak přišel konec. Tedy až do prvního (a posledního) přídavku večera, kterým byla jedna z nejsvižnějších Sabbathovských písní - Neon Knights. Tu Dio uvedl poděkováním a věnováním, neboť, jak řekl, my všichni jsme neonoví rytíři. ("This is for you, because that's what you are - Neon Knights!") Na oknech - projekčních plátnech - kostela se objevil rytíř známý z obalu alba Live Evil a začala závěrečná palba, kterou ukončil riff Heaven and Hell a na plátnech se na rozloučenou objevili andílci z obalu alba Heaven and Hell. Tak skončila téměř hodinu a tři čtvrtě dlouhá návštěva HEAVEN AND HELL v Praze a na dlouhou dobu určitě jedna z posledních možností vidět živě sestavu Appice-Butler-Dio-Iommi. Škoda jen, že tento jedinečný zážitek mírně kazila kvalita zvuku v T-Mobile Aréně, který působil nevyrovnaným dojmem. Během sóla chytal Iommi zpětné vazby a během některých skladeb, zvláště těch s velmi, velmi těžkými riffy (Shadow of the Wind, Heaven and Hell), nebylo Dia téměř slyšet, protože se ve zvuku kytary prostě utopil. Zároveň bych řekl, že zvuk celkově mohl být čistší. Každopádně šlo o jedinečný zážitek a lahůdku, která tu minulých patnáct let nebyla, a možná dalších patnáct let, nebo možná nikdy, se už neobjeví. Setlist:
|
Reklama
