Loňský Metalmania festival v polských Katowicích poctily svou návštěvou velko-kapely Anathema, Moonspell či Therion. Nyní vychází obrazový a zvukový záznam – hlavní pódium na DVD, kapely ze side stage na přibaleném CD (výběr studiových nahrávek, nikoliv sestřih živáku).
DVD otevírá pro mě úplně neznámá kapela Vesania (Marduke´s Mezemerising) holdující symfonickému black metalu s velkým podílem kláves – přirovnání ke Cradle Of Filth resp. Dimmu Borgir se tady nabízí prakticky samo. Rusové Hieronymus Bosch (The Apogee, Blind Window Stare) se prezentují hnedka dvakrát, ale pro mě jo asi nejméně zajímavá parta celého DVD – stylově snad technický heavy death metal s drsnějším hlasem, rytmicky pestrý, ale nějak mě to neoslovuje. Polská družina Hunter je celkem známá i u nás – třeba loni si zahrála na Basinfirefestu – a i tady patří k kořenícímu prvku – polsky zpívaný track (Plytky Dolek) vychází z hard rocku, ale skladba má výrazný feeling, o který se nemalým dílem starají jak charismatický vokalista, tak netradičně akční houslista. Po příjemné oddechovce přichází čas zla – black metalisté 1349 servírují tři nášlehy (Nathicana, Chasing Dragons, Satanic Propaganda) v kvapíkovém tempu, obličeje všech maníků zdobí válečné barvy, ale zvuk mi tady trochu nesedí – snad je to přítomností jen jedné kytary, místy přehlušené kanonádou bicích. Acid Drinkers (Life Hurts More Than Death, Human Bazooka, I F++k the Violence) sází na úderné rytmy, ochraptělý vokál a thrashing křížený se zatěžkanými rockovými riffy. Zase je neznám, ale celkem mě baví – jednoduché rytmy střídají celkem zajímavá sóla, občas dojde na sborový, lehce falešný zpěv – ale hlavně to odsýpá a nenudí. A pak už se začínají objevovat známější spolky. Nevermore jsou prvním z nich a hned je to znát. Zvuk i vyznění bandu je proti předcházejícím spolkům o třídu jinde. Nepatřím mezi jejich sklaní obdivovatele, ale tady mě příjemně překvapují – nejvíce asi ve skladbě The Heart Collector, ale i zbývající (Final Product, Enemies Of Reality) nejsou špatné. Na Moonspell jsem se hodně těšil hned když jsem si přečetl playlist. Jedna z mých nejoblíbenějších kapel nabízí tři songy (Wolfshade, Opium, Awake!), přičemž majestátní Wolfshade je první a asi nejlepší. Celkové vyznění vzorku portugalských vlků je ale poněkud rozpačité – hlavně zvuk chvílemi píská a také výkřiky a hecování Fernanda Ribeira uprostřed písní bych si odpustil. Anathema je rovněž zastoupena třemi songy (Balance, Closer, A Natural Disaster), které se objevily na samostatném DVD A Moment In Time, které jsem recenzoval komplet a můj nadšený chvalozpěv si tedy můžete vyhledat. Tady jen tolik, že Anathema je pro mě jednoznačně nejlepším tělesem výběru. Závěr patří Therion a hitovkám Seven Secrets of the Sphinx, Asgard a Siren of the Woods. Zvuk je lepší než v případě Moonspell a DVD vcelku zdařile graduje. Jednak je to dáno výběrem hitových skladeb, jednak modrozelené osvětlení navozuje pro Therion tu správnou atmosféru.
Bonusovou část tvoří fotogalerie, historie festivalu, obrázky na plochu počítače. Každá kapela má i svůj profil – kromě historie a sestavy jsou u kapel z main stage k dispozici i rozhovory (u Poláků Vesania, Hunter a Acid Drinkers jsou opatřeny anglickými titulky).
Obraz i zvuk jsou klasicky metalmindovské – u zvuku můžeme volit z DD5.1 a sterea. Když jsem u zvuku, řekl bych, že nedošlo k dalším studiovým úpravám, místy jsou patrné drobné chybičky. Obraz těká z místa na místo, vedle detailních záběrů nechybí samozřejmě ani občasné celkové pohledy nebo nájezdy do publika, ono co taky vymyslet jiného.
CD nabízí dalších 12 kapel, které se týž den objevily na vedlejším pódiu. Kompilaci otevírá black metalový Belphegor (Seyn Todt in Schwartz), který střídají umělé vesmírné zvuky Shadows Land (The Energy of Masses) postupně se překlápějící v jakýsi temný metal s nepříliš dobrým zvukem. Antigama (The View) koketují s grindem smíchaným s prapodivnými zpěvy, Totem (Thrash the South) vcelku zdařile míchají thrash metal s deathem, přičemž death má jednoznačně navrch. Corruption si nelibují v žádných složitostech a vystačí si s rock´n´rollovým rytmem. Polská verze Holy Moses se zpívající dračicí Sylwiií po předešlých nevýrazných spolcích celkem zpříjemňuje poslech, byť The No-Mads (Mercyful Hate) nepřinášejí nic extra objevného. Acheronu (Prayer) to celkem odsýpá, heavy metal s trošku ostřejším zpěvem, kvílející kytarou a klávesovými jednoduchými party. A jak se blíží závěr, začíná se konečně dít něco zajímavějšího. Dobře známí Švéďáci Centinex (Victorious Dawn Rising) dokazují výsostné postavení severského death metalu. SuidAkrA po předchozí vichřici neobstojí, skladba The IXth Legion mi přijde unylá a těžkopádná. Francouzskou šílenost Misanthrope (The Stud Farm of Amazones) je naopak radost poslouchat, multižánrový koktejl s variabilními vokály a spoustou změn je pro mě jednoznačně nejlepší záležitostí CD. V podobně experimentálním duchu jedou i následující Beseech (Innerlane) stavějící na dvou vokálech – ženském vysokém a mužském takřka recitativu, minimalistické pasáže se prolínají s hutnějšími – další velice zajímavá kapela. The Old Dead Tree (Out of Breath) CD zakončují a je to závěr více než důstojný – zpočátku doomově se tvářící kapela se postupně transformuje do experimentálnějších vod stavějících na kontrastech našlapaných a umírněných pasáží, čistém a agresivním zpěvu, aby v závěru došlo až na operně posazený hlas. Kvůli třem posledním songům stojí CD za to.
Čas: DVD cca 160 min., CD 51:41
