 |
 |
 |
1. 6. 2007OZZY OSBOURNE - Black Rain
|
Uplynulo dalších šest let a Ozzy Osbourne, kterému na zádech pomalu dozrává již šestý křížek, se vrací s další sólovou deskou. Podle jeho vlastních slov by mělo jít o první desku, kterou nahrál bez vlivu jakýchkoliv stimulačních látek. Ono popravdě, totéž Ozzy prohlašoval již při vydání No More Tears, ale tentokráte to nejspíše bude již 100% pravda. Čím ale začít vlastní recenzi... Snad tím, s čím posluchač setká nejdříve,a to obalem alba. Je na něm vyobrazen sám Ozzy, kráčející ruinami v černém dešti, po kterém je pojmenováno i celé album - Black Rain. Celkově musím hodnotit zevnějšek alba jako velmi povedený grafický kousek (i novým logem Ozzy Osbourne), o to smutnější je ale zklamání, které skýtá vnitřek bookletu. Jednak je proveden jako jednoduchá skládanka, ve které sice jsou napsány tety písní, ale bez jakékoliv kultury. Chybí třeba i malá fotka kapely, zkrátka bída. Zvláště v současné době by podobně udělaný booklet zvládl snad každý, kdo se kdy dotkl počítače. Nyní ale k tomu, kvůli čemu se alba vydávají - tedy k samotné hudbě. Co se týče zvuku alba, nelze mu nic vytknout. Wyldeova kytara je zde, stejně jako na předchozím Down to Earth, typickým rozpoznávacím znakem a na tom se jen tak nic nezmění. Ačkoliv se musím přiznat, že klasický čistý zvuk, který byl Ozzyho poznávacím znakem v 80. letech, jsem měl raději, k těmto albům mi ten současný přeci jen sedí více. Už kvůli tomu, že samotná Ozzyho tvorba se od té doby též trochu změnila. Ozzyho tvorba se vlastně od No More Tears vyvíjí s každým albem. Zatímco o sérii alb Bark at the Moon, The Ultimate Sin, No Rest for the Wicked a No More Tears bylo možné s klidem říci, že se na nich Ozzy do žádných větších pokroků, natož pak experimentů nevrhal, na albech novějších již zpravidla pokroky (i úkroky, v případě Ozzmosis) dělá. Nejinak je tomu i na Black Rain. Celé album mi zní velmi současně a vyhovuje současným trendům. Ozzy nezůstává uzavřený, ale nechá se inspirovat i od jiných kapel, jako například Lay Your World on Me, ze které lehce ze začátku dýchá odkaz Red Hot Chilli Peppers. Ozzy se ale nebojí ani tradic. Samotná titulní Black Rain by s klidem mohla stát na aktuálním albu Black Sabbath (pokud by nějaké se Sabbathy natočil). Temný vybrnkávaný začátek písně s doprovodem foukací harmoniky tak udělá černý déšť ještě černější. Po textové stránce bylo, alespoň pro mne, velkým překvapením, že tentokráte na albu není žádná píseň o démonech v hlavě či podobných věcech, ze kterých dříve Ozzy tak často čerpal inspiraci. V úvodu alba sice zazní |
|
dvě písně, které se této klasice blíží (Not Going Away a I Don't Wanna Stop), ty ale zůstanou osamocené. Do této skupiny by mohla být po letmém poslechu zařazena i Here for You, která mě ale nakonec přesvědčila o tom, že jde přeci jen o velmi povedený textařský kousek. Celkově se dá říci, že Ozzyho texty jsou vyspělejší než na předchozích albech a hlubší je i jejich myšlenka. Kdybych měl vybrat vyloženě textařsky nejlepší písně, určitě bych volil titulní Black Rain, která je tak trochu odvarem mnohem drsnější The Almighty Dollar a ona zmiňovaná Here for You.
V písni The Almighty Dollar (všemocný dolar) se Ozzy bez jakýchkoliv servítek pouští do skvělé ekonomiky země neomezených možností, která v zájmu vlastního hospodářského růstu zcela ignoruje jakékoliv ekologické úmluvy a je tak suverénně největším znečišťovatelem planety ... pro onen všemocný dolar. Na podobné téma již sice bylo napsáno hodně písní, ale tak, jak to podal v Almighty Dollar Ozzy, to snad ještě nikdo nevládl. Bez servítek, ale aniž by se snížil k trapnosti. Píseň Here for You je naproti tomu příjemnou baladou, ve které Ozzy zavzpomíná na svůj život a na své přátele, ze kterých již dnes příliš mnoho není mezi živými. Opravdu vynikající kousek, a dá-li tomu náhoda - snad se nebude desetkrát denně hrát v rádiích a zůstane tak krásná dál a neustálým omíláním se nezhnusí. Po hudební stránce jsou pak velmi zdařilými kousky první dvě písně a závěrečná Trap Door. Naproti tomu tomu jako vyloženě slabý kus alba bych označil asi pouze šestou 11 Silver. Mám li ale toto album nějak ohodnotit, jsem trochu na vážkách. Na jednou stranu mě mrzí, že již nejde o Ozzyho klasiku, díky které jsem si jeho práci tak oblíbil, na druhou stranu musím ale říct, že Ozzy rozhodně nepřešlapuje na místě a jednoduše nevykrádá to, co již dávno vydal. Ozzy se pokroku rozhodně nebojí, na novém albu výborně do písní začlenil samply i syntetizátory. Na rozdíl od předchozího alba i zpívá ve více polohách a album tak nezní tak ploše. A to je nejspíš to, co bych měl ocenit - to, že dokáže vydat po tolika letech album, které vyhovuje současným trendům a netrčí hluboko v minulosti. Čas: 46:24 Seznam stop:
web: http://www.ozzy.com |
;)
Reklama
