Po delší době se v Music Baru Křemelka sešli metalové muzice naklonění posluchači. A na to, že se představily tři, dle mého názoru, velice dobré kapely, byla návštěva celkem bídná. Tipnul bych kolem třiceti platících, k tomu lidi okolo kapela – celkem maximálně šedesát duší. Ale pořád lepší hrát pro třicet lidí, kteří si muziku užívají a vnímají každý tón, než pro sto unuděných. A i v případě téhle pidinávštěvy byla atmosféra velice slušná, přidávat se muselo a o blázny pod pódiem taky nouze nebyla. Všechny tři party jsem viděl v prosinci ve Volyni, takže jsem mohl srovnávat...
Celou akci rozjela kolem 22. hodiny plzeňská pagan blackovka PANYCHIDA. A hned první rozdíl proti volyňskému koncertu – za bicími seděl Honza Kapák z Avengeru. Určitě to byl dobrý tah – proti playbackovým bicím jednoznačně posun. Prezentovaný materiál se od minula prakticky nelišil, ostatně co nevidět by se měl objevit v drážkách stříbrného kotoučku pod Folter Rcs. (právě v těchto dnech prý probíhá lisovačka). Panychida zahrála dobrý set, kromě blackových jízd došlo i na dudy nebo píšťalky puštěné z cédéčka. GHM za mikrofonem zase skřehotal jak nejmenovaný severský havran z nejmenované black úderky Immortal. Jediným negativem živelného vystoupení byl zvuk, který se nedařilo poladit, snad až v závěru zněl tak nějak jakž takž.
A zvukové lapálie pokračovaly i když začali AVENGER. Opět ve třech bez basy (trochu se spekulovalo, že by se mohl objevit nový potenciální člen, ale prý to ještě není ono), ale opět s velkou chutí – hlavně Honza si set užíval. Proti nedávnému vystoupení v Záboří měli pánové delší čas, takže se hrálo a hrálo Nelze zapomenout, Godless, Zlo, nenávist, válka, Na druhé straně propasti (tu odchrchlal Rámus), Kořeny zla a když už to vypadalo, že se dohraje, přišel masakr Woman Of Dark Desires v takové úpravě, že by se ani mistr Quorthon určitě neurazil. Úplně utahaná kapela ale neměla mít ještě klid, lidi chtěli ještě jednu, David ještě deset, takže došlo alespoň na Odvrácenou tvář boha.
Pořádající MORTIFILIA nahrnula do přihlížejících svůj propracovaný death metal plný vyhrávek, sól, melodizujících pasáží a nářeznických maršů. Ani Mortifilia neměla zvuk jaký by si zasloužila – těžko říct proč – minule jsme na Křemelce zvuk chválil, ale asi je něco jiného zvučit rockovou a něco jiného tvrdě metalovou muziku. Mortifilia zahrála osvědčené hity, například Christhunt nebo Just Funny Day ze stále aktuálního alba Redemption, jehož nástupce se prý už rýsuje a zanedlouho se začne nahrávat.
A abych dokončil srovnání nakousnuté v úvodu – zvuk byl závažím, které pasovalo do role vítěze volyňskou štaci. Jinak jsem byl ale nadmíru spokojen.
