26. 5. 2007WHIPLASH #37

další fotografie

Po třech letech internetové verze se Whiplash vrací na papír. Snad s cílem vyplnit prostor mezi komerčněji zaměřeným Sparkem a undergroundovým Pařátem, nebo lépe řečeno s širokým stylovým rozpětím od Dogy či Harleje po Pandemii nebo Ador Dorath. Proti číslu 36 dochází k jedné podstatné změně – časopis je komplet barevný a grafika modernější.

Obsah je vcelku klasický – základ tvoří rozhovory a recenze, nechybí pár reportů a také rubriky netradiční. Co dnes dělají je povídání s personami, které se z hudební scény vytratily. Petr Kapin Kapsa, někdejší vydavatel Unblemished „xerox“ zinu, popisuje historii svého plátku a vysvětluje jak to přišlo, že desáté číslo nevyšlo. Trochu koření neškodí, řekl si asi Petr Bidzinski, a v rámci rubriky Za oponou vyzpovídal Lucii Váchovou, Miss ČR 2003, která dává přednost rockové muzice, například Rammstein. Nechybí ani Big Bossova Černá díra, ve které autor vtipně reaguje na mediální strašení uragánem nebo anketa Moje vzpomínky na největší životní prohru, kde jasně vede Aleš Brichta se špatnou obranou Zimního paláce v roce 1917!

V případě recenzí se neubráním několika výhradám. Jednak jsem nepochopil rozdělení na Promo CD a CD, když v oddělení CD nacházím recenze na vypálený nosiče (Paladran, Elektric Mann) nebo dokonce na nosiče pojmenované Promo (Sacrosanctum). Další věcí, která mi nejde pod nos, je otištění pouhých pěti coverů CD, přičemž jich plných 80 % náleží pod polský label Metal Mind. Proč??? Obsahově jsou recenze hodně různorodé. Zatímco Vráťa Šantroch je nedostižný hračička se slovy a před jeho slohem

Rozhovory jsou skvělý, tak tomu ve Whiplashi bylo vždycky. Radek rezignoval na psaní recenzí, interview jsou jeho jasná parketa. Nejlepší je povídání s Krustym z Forgotten Silence, ale i ostatní jsou bez výjimky čtivé, zajímavé, netrpí syndromem stupidních otázek – prostě skvělá práce. Ostatně tato slova platí i pro další redaktory – ať už jde o Karlu Černou (příznivci Doro museli nad jejími otevřenými odpověďmi zaplesat), Vráťu Šantrocha (s Paladran mě potěšil nejvíce), Martinu Kurtinovou (hlavně zpověď aktivního Mejly je zajímavá) atd, atd. Hlavně kvůli rozhovorům se Whiplash vyplatí. A přesto si neodpustím jedno rýpnutí – když zmíním kapely Tortharry, Shaark, Flood, SSOGE, Apatheia, Sad Harmony – neříká vám to něco? No jasně, Whiplash je takový skrytý fanzin Redblacku, haha, nicméně všechny uvedené kapely vydaly nedávno zajímavá alba, takže to je vlastně OK.

I přes pár drobností, které mi nesedly, je zmodernizovaný Whiplash skvělé počtení. V mých očích poráží Spark o hlavu, o nos zaostává za Pařátem, ale hlavně - díky za něj.

Web: http://www.whiplashmag.net