Jediný pohled na obal promáče holandské skupiny Sammath stačí. Čtyři lebky, logo kapely zmutovaným švabachem, název alba švabachem klasickým – jestli tohle není black metal, tak už nic. A jediný poslech stačí k tomu, aby domněnka byla potvrzena. Po krátkém intru začíná Ravanger poměrně netradičně, pomalejší melodickou kytarou. Za chvíli se tempo výrazně zrychlí a na další oddychovější pasáž dojde až v samotném závěru. Mezitím běs, nikoliv bezhlavý, ale nečekaně zajímavý. Variabilní hra bicmena, jedna kytarová vyhrávka za druhou a také vokál se nedrží jednoho čertovského výrazu. Klasický black metalový skřehot zazní občas také, ale většinou řve chlapík za mikrofonem stylem „jak mi zobák narostl“. I přes zběsilé tempo se každou chvíli objeví zajímavá melodická vsuvka, která není na úkor spádu skladby, ale působí jako příjemné koření. Dodengang nabízí ještě zajímavější materiál, rozdělený na dvě poloviny odlišné jako den a noc. Zatímco první se chvílemi pohybuje na hranici doom metalu, po válečném intermezzu (střílení a výbuchy granátů – možná si mohli pánové tyhle válečné zvuky odpustit) následuje pekelný marš. Nálada skladby se tak mění z atmosférické na naštvanou a agresivní a některé tóny zní až symfonicky. Popel popelu nabízí tak zdánlivě disharmonické tóny a rytmické úlety, že se vnáší pochybnosti o zdravém rozumu protagonistů. Poprvé jsem si říkal, že to snad ani není schválně, ale že se netrefují, ale po několika dalších pokusech jsem v téhle podivnosti určitý řád připustil – každopádně je to celkem odvážný krok. Ostatně odvážné jsou i délky jednotlivých tracků, s výjimkou minutového intra, průměrně kolem šesti minut, ale nechybí ani osmiminutová kompozice. První polovina nahrávky mi přijde zajímavější než druhá, posléze se kapela začíná trochu opakovat, navíc přibývá monotónních blackových pasáží – přesto je stále co poslouchat.
Zvuk u black metalu bývá při hodnocení věcí ošidnou. Nad Sammath může leckdo nesouhlasně prskat (zvuk bicích skutečně není ukázkou prvotřídní kvality), někdo naopak jásat blahem (špinavý zvuk kytar), já se uchýlím k diplomatickému závěru, že to tak Sammath asi chtěli mít.
U blackových nahrávek mívám občas problém s udržením soustředěné pozornosti, u Sammath jsem tímto syndromem netrpěl. Nejedná se sice o úplně převratný materiál, podobných kapel je ve světě asi dostatek, ale na druhou stranu jsou Sammath kvalitativně na takové hranici, že by neměli mít potíže s oslovením ne zcela ortodoxních black metalových duší, přičemž i ti nejvyhraněnější černokněžníci si na tomto CD svoje oblíbené sypanice najdou také.
Seznam skladeb:
- To hell
- Ravager
- Dodengang
- Ashes to ashes
- Imminence war death
- Stalingrad
- Oblivion
- Merciless
Čas: 45:35
