9. 5. 2007SPACE BILLIARD - Visions
|
Recenzované dílko vyšlo z vášně. Zcela určitě to byla láska k hudbě, která dala vzniknout těmto čtyřem skladbám. Mini deska „Visions“ je následovníkem pěti skladbového dema z roku 2005, kterou šest kvalitních hudebníků stačilo nadiktovat mašinkám v měsíci lásky roku 2006. Nahrávali v Badroom studiu, mixovaná a masterovaná zůstala jistým Sandonem. Přiznám se, že nevím, která bije. Nicméně vzhledem k zvuku, který se z CD line, musím uznat, že Sandon bude velmi zručný maník (možná i ženská, pokud by to byla přezdívka; opravdu si nejsem jistý, i když tipuji chlapa). Na nějakém fóru jsem se dokonce dočetl, že kdyby měl dražší vybavení, tak bychom se z jeho produkce asi pos..li. Něco na tom bude, protože zvuk je opravdu velmi podařený. První věc „Let The Things Go“ v sobě míchá úvodní pozornost feelingu pánů z Paradise Lost, aby se s nástupem sloky předvedla jako píseň, schopná konkurovat evergreenům Faith No More. Ihned Vás upoutá hlas Fero Gažíka, který polohou sahá k výšinám hard rockových klasiků. Vokálu by se určitě dalo vyčíst pár manýr, přesto se poslouchá příjemně. Má nejoblíbenější „A Hidden Place“ v sobě pěchuje progresivně rockové postupy, hrané crossoverovou živelností, výborné „vícerochodé“ harmonie, smysl pro kolektivní práci všech zúčastněných, jejichž muzikantské dovednosti patří k vysoce nadprůměrným, a jasně hitový potenciál, přestože by tuto skladbu hrály jen rocková rádia. Pokud jsem si dobře vyčistil uši, zaslechnete zde i flétnu, jenž může být ve skutečnosti hrána klávesy s požadovanou barvou zvuku. Nicméně rozpomene na mistrovství Jethro Tull. Mistry kytar, skladateli vážné hudby i originálními metalovými kapelami - |
ať už přívětivějšími Dream Theater či extrémními Pestilence – inspirovaní Pražáci, jejichž min. 2 členové mají slovenskou krev, dokazují svou skladatelskou i aranžérskou úroveň i tragickou romancí „Until We Die“, jejíž text lze, jako i ostatní zpívaná slova, zařadit k emotivním, osobním výpovědím zrajícího muže, který je jednou nohou v letech mládeneckých, tužebných a snivých, druhou zase v světě svazků, povinností a zodpovědnosti.
Rock pro dospělé. I tak by se dalo charakterizovat muziku Space Billiard. Pokud máte rádi hard rock a progressive rock, aniž byste za každou cenu museli art rockové nevšednosti či fusion jamy, budou se vám tito přemýšliví hudební putovníci líbit. Jelikož znějí dostatečně moderně, v rámci stylu je lze tudíž zařadit ke kapelám jako Waltari, Coheed and Cambria nebo Pain of Salvation, na které jsem si vzpomněl především u závěrečné „Cirkus Train“, ve které se Fero pouští do rapovaného přednesu, který použili i Pain of Salvation na posledním albu, ne-li i na předchozích počinch (taky nemusím znát všechno, že ano?). Space Billiard se vznesli na české rockové nebe a určitě překvapili nejen mne. Pokud se dokážete opravdu zaposlouchat a odevzdat poctivé, chytré, rockové kvalitě, aniž by vám dopředu ručili za oprávněnost pocitů IN časopisy nebo hudební „ťip ťop“ hitparády, budete nadšení a spokojení, i když trvá album jen něco málo přes čtvrt hodiny. Čas: 16:35 Seznam skladeb:
|













