Sice jsem po vydání Redemption vyzpovídal šéfa Frantu Knetla, ale tentokrát dostali slovo všichni čtyři pánové. Opět jsem položil naprosto stejné dotazy všem a opět doufám, že až si přečtou komplet povídání, nedojde mezi nimi k násilí, haha. [žádal jsem, aby mezi sebou nekonzultovali odpovědi, jinak by bylo po srandě...]. A aby měl rozhovor aspoň trochu vážnosti, několik dotazů dostal na závěr taky manažer Franta Březina.
1. Takže milí mladí přátelé, začnu životopisy - takže věk, stav, čím se živíš, hudební vývoj - kdy jsi s metalovou muzikou začal jako posluchač, která kapela tě nejvíc ovlivnila (zahraniční, domácí), kdy jsi začal hrát na hudební nástroj a kdy s tím hodláš skončit?
Franta: Ahoj, zdravim Fobii! Mě říkají Franta, je mi 28, jsem ženatý se dvěma závazky, je i sebe živím lezením po střechách. K metalové hudbě jsem se dostal někdy v letech 88-89. Tehdy jsem začal přehrávat různé Hurvínky, Štuclinky a Zachumlánky, které mi rodiče za relativně vysoký peníz pokupovali po místních Supraphonech, nahrávkami veskrze nevalné zvukové kvality, většinou z x-té ruky. Myslim, že je ještě někde doma mám - Obituary, Sepultura, Morgoth, Manowar, ... Z domácích kapel jsem tenkrát vnímal hlavně bigbít, který poslouchala má starší sestra - třeba Reflex, Pohoda, Parkán. Musím říct, že co do obojího, každý styl má svý kouzlo. K poslední podotázce - na svůj první hudební nástroj, nepočítám-li flétničku, jsem začal hrát v deseti letech, byl to klarinet. S tím skončím, to vím jistě, až ho prostě neufouknu. Na kytaru hraju od třinácti, kdy přestanu, fakt netušim.
Petr: 34 let, oficiálně svobodný s jedním závazkem, pracuji jako technik. Vyrůstal jsem na klasickém hard rocku a heavy metalu, postupem času jsem přidával (přes počáteční odpor) i tvrdší spolky. Prvním hudebním nástrojem pro mne byl v sedmi letech akordeon, na střední pak kytara a trochu buben.
Standa: Věk zatím ještě 29 let, stav střízlivý - svobodný a živím se jako obchodní zástupce s hutním materiálem (plechy, trubky, atd.). První metalovou muziku jsem slyšel asi v deseti, kdy mi pouštěl asi o pět let starší kamarád od sousedů kapely Metallica, Slayer, Kreator a tuzemské kapely jako Törr, Coda a Kern - a bylo „vymalováno“. Ze zahraničních mě nejvíce ovlivnila Metallica a z tuzemských Törr. Na baskytaru jsem začal hrát 7. května 1991 tj. ve čtrnácti - ten datum vím přesně, protože jsem si koupil první basu v den mého svátku v jednom bazaru v Plzni. Kdy skončím, nevím… může nastat „náhlé pohnutí mysli“ a bude konec…
Pavel: 30 let, ženatý, vedoucí údržby. Někdy před 90. rokem jsem začal poslouchat klasický „hevík“ jako Iron Maiden, Helloween, z našich Arakain, Debustrol, Törr, Kryptor. Po té přišlo na řadu Švédsko: Dismember, Entombed, Centinex, Dark Tranquility, In Flames, atd. Pak to byli Gorefest, Kataklysm, Death. Zkrátka samej dobrej death metal. Hrát jsem začal asi ve třinácti letech. Skončím až mě to nebude bavit.
2. V jakých kapelách jsi za posledních 20 let hrál, v kterých hraješ dosud, ve kterých a proč jsi skončil a proč jsi začal v Mortifilii?
Franta: Mou první kapelou byla lidová muzika Fr. Pekharta, hráli jsme chodský lidovky, zastával jsem post prvního klarineťáka. Fungoval jsem v ní cca od dvanácti do šestnácti. Další byl bigbítový Jack Daniels, ten jsem po různých peripetiích založil společně se Standou ve svých třinácti letech. Vydržel nám asi šest let, postupně se v něm vystřídalo asi dvacet lidí a až příchodem Vrbíse a Petra zvolna přešel v Allhallows a posléze v Mortifilii. V té době jsem ještě hrál v hop-crashové kapele Brainworker, tuším, že od svých osmnácti do dvaceti, ale to už fakt přesně nevim. Odešel jsem z ní proto, že mě už tenhle styl nic neříkal a nebavilo mě ještě u toho hulit. Souběžně s Brainworkerem chtěl ještě udělat díru do světa náš projekt s Petrem - Spolek přátel hudby 60. a 70. let. Už ani nevim, kdo tam všechno hrál, vystoupili jsme jen asi dvakrát - jednou na prázdninovém táboře mladých Němců, podruhé jako estrádní vložka po 2. hodině ranní na jednom opravdu veselém Silvestru v blízké vesnici. Jak to bývá, neúspěchem náš zápal pro tuto skupinu vyprchal. Jo a ještě na gymplu jsem založil punkovou kapelu The Skunk Fucking Kelly Family. Veřejně jsme ale nikdy nehráli, poněvadž jsme se hodně styděli.
Petr: Koncertní premiéru jsem si odbyl tuším na jaře 1988 se školní kapelou Bunkr, následovali Trabucayr, Splendid, Brainworker, hostování u Slacks (dnes Slax), Allhallows. Z Allhallows vznikla Mortifilia, u kterých válčím dodnes. Vedle MF jsem hostoval u Avenger a relaxoval v Atomic Re-actors a v Osoby?.
Standa: Hrál jsem od počátku s Frantou Knetlů v kapelách různých názvů a došli jsme spolu až do Mortifilie. Mimoto jsem zaskakoval 1,5 roku za basáka v kapele Slacks, když kroutil vojnu. Ještě bylo pár vedlejších projektů se kterýma se ale nevylezlo mezi lidi.
Pavel. Hrál jsem jen s pár klukama ve sklepě, nikdy naživo, až s MF. Byli první, kdo mě oslovil.
3. Která nahrávka Mortifilie se Ti líbí nejvíce a která nejméně, totéž skladby?
Franta: Nejvíc jsme zatím spokojen se zkušební nahrávkou pořízenou letos v lednu u Jeníka v Hellsoundu. Jedná se o dvě věci na chystané druhé CD. Jsou fakt jedinečný, škoda, že je nikdy neuslyšíš... Nejmíň se mi líbí všechny předchozí nahrávky MF, ať už jednotlivě nebo jako celek.
Petr: Nejvíc Redemption, tak nějak nejmíň Care Of Gomorrah. U skladeb žádného vyloženého favorita ani outsidera nemám.
Standa: Nejméně se mi líbí nahrávka „Care of Gomorrah“ a nejvíce naše první album „Redemption“. Ze skladeb mám nejradši „Just funny day“ a začíná mi lézt krkem „Christ hunt“.
Pavel: Nejvíc se mi líbí "Redemption", stejně tak skladba. Nejhorší nevím, stejně už je nehrajem.
4. Souhlasíš s ideovou náplní textů nebo bys raději zpíval jiná slova / hrál na jiná slova, případně na jaká?
Franta: Žádná jiná témata nás na tenhle styl hudby nenapadají, není to nic originálního, ale s tím nic nenaděláš.
Petr: Ideová náplň?? Pokud máš na mysli proticírkevní, protináboženskou tematiku, tak z celého srdce. A ostatní texty jsou víceméně ze života - na nich není nic, s čím by se nedalo souhlasit.
Standa: Naše texty jsou plné násilí a krve, fakt hrůza…je to tak deprimující…proč nemůžeme zpívat třeba o lásce?
Pavel: Texty máme dobrý, ne?!
5. Myslíš si, že je dobře, že texty jsou v angličtině? Nelákala by Tě čeština?
Franta: To, že budeme vyřvávat v angličtině, bylo jasně dané hned zkraje, dnes už to, snad díky lenosti, neřešíme.
Petr: Čeština je dobrá, to bezesporu. Pokud je kvalitní textař... U nás je to však už nastaveno do angličtiny a myslím, že to tak i zůstane.
Standa: Myslím, že je to tak dobře. Dnes už anglicky mluví a rozumí skoro každý, sedí tam podle mne lépe než čeština a také pochybuju, že by nás onehdá vydavatelství Mondongo Canibale oslovilo, kdybychom zpívali česky.
Pavel: K DM angličtina prostě patří, takže čeština ne...
6. Který člen kapely Ti nejvíce leze na nervy a proč?
Franta: Standa, s těma jeho vlasama.
Petr: Já, bez komentáře.
Standa: Nejvíc na nervy mi leze Vrbís, protože spolu při cestách sedíme na zadních sedadlech a při cestě zpět na mne vždy padá ve spánku…ale už jsem si zvykl.
Pavel: Asi nikdo, většinou jsem nasranej sám na sebe.
7. O kterém členovi Mortifilie si myslíš, že je nejlepší instrumentalista?
Franta: Vrbís hraje celkem pěkně, i když má problém se 130, což mě osobně hodně mrzí.
Petr: Bezesporu Franta.
Standa: O tom není pochyb - Franta. Je to muzikant každým coulem.
Pavel: Franta.
8. A který má největší spotřebu nápojů? Jakou nejhorší příhodu jsi v této souvislosti zažil?
Franta: Ode mě se nic nedozvíš.
Petr: Hele, my moc nepijem... Kdyby ses zeptal na spotřebu slanejch tyček a buráků, tak bych věděl, ale takhle...
Standa: Zase budu narážet na Vrbíse a jeho „losování lahváčů“ zpod sedačky…
Pavel: Jsme pivaři, spotřeba je různá - dle nálady a situace. Taky záleží na tom, kdo řídí. Já neřídím skoro vůbec. Příhody nějaký určitě jsou, ale mám vždy okno, takže nemůžu sloužit.
9. Jste koncertně hodně aktivní. Jaký máš nejzajímavější zážitek ohledně kontaktu s fanoušky?
Franta: No, máme jednoho skalního fanouška, který se nám pravidelně na koncertech odhaluje. Za těch pár let známe detailně jak jeho prdel, tak i ptáka. A když se hodně opije, tak vyznává Standovi lásku a nosí mu z domova večeře.
Petr: Nejde nezmínit věrného fanouška Kamila. Jeho exhibice před pódiem se jen tak nevidí. Myslím, že jeho anatomii a tělesné míry znám dokonale.
Standa: Máme jednoho lokálního fanouška, který, když je v ráži, tak se začne při koncertě svlíkat a ukazovat co mu tam narostlo…
Pavel: Průměrně hrajeme dvakrát do měsíce.
10. Před jakou největší a nejmenší návštěvou jste hráli?
Franta: Tak nejvíc lidí nás vidělo pochopitelně na Brutal Assault. A nejmíň lidí, co já vím, bylo asi vloni v prosinci v Domažlicích, kde jsme hráli s Asmodeem - jeden platící.
Petr: Mezi koncerty s největším publikem patří určitě letní fesťáky, kde se návštěvnost pohybuje mezi stovkami až tisícem(i) diváků, nejmenší - nevím, deset kusů?
Standa: Největší publikum jsme měli asi na loňském Brutalu a nejmenší fakt nevím, ale stává se, že se pořadateli nezadaří a člověk hledá lidi po sále…
Pavel: Nejvíc nevím, nejmíň asi pět.
11. Na jaké štaci se Ti líbilo nejvíce?
Franta: Hodně zajímavý bylo turníčko Voices Of... Dodnes se divím, jak jsme to mohli přežít.
Petr: Teď mi na mysli vytanul jeden koncert v Ostravě, kde jsme nocovali (v hospodě - afterparty stála za to) a druhý den se přesouvali do Prahy na jiný koncert. (ten už nestál za nic).
Standa: Asi na festivalu AFOD v roce 2004.
Pavel: Líbí se mi letní festivaly - Brutal Assault, Apocalyptic Form Of Death, Open Hell, ...
12. Kam by ses naopak vrátit nechtěl?
Franta: Takové místo není.
Petr: Nevím, nevzpomínám si na žádný takový místo...
Standa: Nemám žádné nenáviděné místo. Všechno je to o lidech a náladě.
Pavel: Takové štace nebyly.
13. Máš nějaký koncertní sen, kde by sis chtěl zahrát – země, festival?
Franta: Slyšel jsem, že v roce 2016 nebo 2020 chtěj udělat v Praze Olympiádu. Nebylo by špatný otevřít to s Mortifilií, ne?
Petr: Rock in Rio !!
Standa: Co třeba Wacken?
Pavel: Turné po Evropě s nějakou velkou DM kapelou.
14. Hraješ raději koncerty nebo Tě více baví práce ve studiu?
Petr: Nejraději ležim.
Franta: S přibývajícím věkem mě víc baví dřepět ve studiu, ale třeba je to jen přechodný.
Standa: Koncerty jasně vedou, hlavně když jsou lidi a paří. Ve studiu jsou to vesměs nervy, bič a pláč?
Pavel: Koncerty.
15. Jaký máš momentálně nástroj, spokojenost, jaký máš vysněný?
Franta: Mám korejskýho Jacksona, myslím, že k mému šmrdlání je to více než adekvátní nástroj. Jsem na něj zvyklý, jiného nic si nehledám.
Petr: Mám Jacksona, s EMG81 u kobyly - celkem ujde. Jen by si mohl sám měnit struny.No a kdyby se časem z Jackovo synka stal Gibův, asi bych se nezlobil.
Standa: Mám korejského Warwicka - 5 strun - zatím jsem spokojený, jen uvažuji o novém snímači. Lepší nástroj si nezasloužím.
Pavel: Mám Pearl Expert, vysněný Pearl Master.
16. Jaký máš kromě muziky koníčky - oblíbená kniha, spisovatel, film, sport, chlast atd…?
Franta: Od veselky mě baví jen kutilské práce kolem baráku.
Petr: Knihou nikdy nepohrdnu. Chandler, Bradbury, J.R.R.T., Verne, Poe, Dumas, atd...; Rowlingová a její „chlapec, co přežil“. Filmy mě až na výjimky moc nebaví. Občas zajdu na squash, bowling a kuželky, a když mám umytý nohy, tak i do hospody: chlast-slast! He he.
Standa: Volný čas trávím hodně sporty jako florbal, sportovní střelba, hokej a jízda na kole. Jinak samozřejmě poslouchám spousty různé muziky, koukám na filmy a chodím s přáteli do putiky a na koncerty.
Pavel: Muzika - na nic jinýho čas není.
17. Kterého interpreta v historii české hudby považuješ za největší odpad? Já se netajím odporem k Michalu Davidovi a nedávno mi za to nějaký diskutér spílal na webu, že Michal David NĚCO dokázal a já nic. Máš taky nějakého takového „oblíbence“, kterého když zaslechneš, dělá se Ti zle?
Franta: Nikdo mě nenapadá, nezlob se. Když se mi něco nelíbí, tak to prostě vypnu.
Petr: Nevím, nejsem tak ortodoxní. Doma si nic takového nepustím, a když to náhodou zaslechnu v rádiu, tak prostě přeladím někam jinam... (a pak zase jinam.... a zase.... a jinam.... a pak to vypnu). Ale musím uznat, že Míša a jeho „Správnej tým“ - nebo jak se to jmenovalo - je skutečně „pouze pro znalce“.
Standa: Přímo nesnáším Hanu Hegerovou, jakmile zaslechnu její hlas, naskočí mi husí kůže a hledám klíče od trezoru se zbraněmi! Ale je to spíše alergie na její hlas.
Pavel: Těch odpadů je tu víc. Dřív mě to sralo, teď už se tomu směju. Ať si dělá každej co chce - i Michal.
Tak a teď trochu vážněji, slovo má manažer Franta.
18. Jakou největší nepravdu ses dověděl z předcházejících odpovědí?
Nechci tvrdit, že pány velmi dobře znám, ale mohu se zavázat, že nikdo nijak vědomě nelhal. Pravdou je, že na určité otázky existují různé úhly pohledu a čtenáře může zmást třeba tvrzení Petra (hele, my moc nepijem...) a následná Vrbísova slova (jsme pivaři...), ale myslím, že se nejedná o žádné vědomé nepravdy. Koneckonců, všechno je relativní, že?
19. Baví tě trávit spoustu času kvůli kapele, ve který nahraješ? Jak to všechno stíháš - manažerování Mortifilie, svou kapelu Asistar_t, tvorbu webstránek, psaní...
Baví. Kluky jsem sledoval již od časů Jack Daniels, dokonce už tehdy jsem jim udělal nějaký koncert, i když je fakt, že ta muzika nebyla úplně podle mých představ. V Allhallows se již přitvrdilo a svoji spolupráci jsme stylově rovněž ztvrdili (podpisy). No a se jménem Mortifilia šlo již všechno - v rámci možností - naplno. Kluci začali hrát death metal a vůbec nic netušili o scéně, ´zinech, koncertech, propagaci, vydávání. Prostě vůbec nic. Vše jsem se jim snažil ukázat a vysvětlit, záhy velice rychle pochopili a moje úloha byla u konce. Opustil jsem je v době, kdy jsem stopnul veškeré své aktivity. Ale znáš to, stará láska nerezaví a za pár let jsem byl zpět a opět jedeme jak to jen jde, možnosti a čas dovolují... Mým názorem je, že by každá kapela měla mít člověka „zvenku“ - vidí věci jinak a je to partner k diskuzi, který je pro kapelu velmi důležitý. Nemám teď na mysli konkrétně sebe, ale ten model. Kapela - manager. Ať už je to otázka jednání, propagace, různých smluv. Mnohdy mě to samozřejmě vůbec nebaví, ale dělám to, protože nikdo z kapely by toho nebyl schopen ani z dvaceti procent a skupina by šla dopředu ještě pomaleji než teď. Řekl jsem jim stokrát, že kdyby nehráli tak vysoce nadprůměrnou hudbu, která každou novou skladbou baví a překvapuje, nezabýval bych se jimi ani na okamžik. Takhle cítím, že pomáhám kapele, která skutečně za něco stojí a zcela věřím tomu, co dělají. A jak to stíhám? Vidíš sám, několikatýdenní dodací lhůta tohoto rozhovoru mluví za vše. To málo volného času, co mi zbývá, pečlivě rozděluju mezi mé různé aktivity. Třeba seriál o místní sušické scéně jsem před nedávnem uložil k ledu - nelze dělat úplně všechno. Mortifilia šla teď taky trochu do ústraní, protože s Asistar_t právě vydáváme 7“ EP, prakticky obden aktualizuji e-zine Vinyl Disk Musick a v rozhodně neposlední řadě chodím také do práce, mám rodinu a další mimohudební zájmy.
20. Jak jste spokojeni s ohlasy na poslední album? Já mám dojem, že jsem zatím nečetl recenzi, která by Redemption hodnotila podprůměrně.
Ohlasy jsou vysoce nadprůměrné a všechny to samozřejmě nesmírně těší. Jenom recenzí vyšlo už asi 50 a stále chodí nové a nové odkazy na různé webziny z celého světa, nabídka rozhovorů, atd.
21. Album vyšlo ve Španělsku u malé firmy Mondongo Canibale Records. Jak jste s tímto labelem spokojeni a jak se alba prodávají? Máte k dispozici čísla ohledně prodeje?
Mondongo Canibale Records se pomalu, ale jistě rozrůstá. Mrkni na jejich webovky a ediční plán na tento rok - jedou velmi dobře. Možná budeme časem pod větší firmou, aniž bychom ji vůbec měnili... Album se prodává velmi dobře. V tuto chvíli je první náklad prakticky rozebraný a jednáme o reedici debutu. Bude samozřejmě ozvláštněna bonusem, ale nebudu předbíhat do té míry, abych byl konkrétní. Ohledně prodejních čísel máme ve smlouvě speciální odstavec, čili každých šest měsíců nás španělé informují o aktuálním stavu prodaných nosičů.
22. Máš velice kladný vztah k vinylům – nesnažil ses oslovit nějakého vydavatele specializujícího se na asfaltový formát i v případě Mortifilie?
Ano, snažil, ale zatím se nic konkrétního neděje. Tím mám na mysli debut, tedy LP. Co se týká split 7" EP, kontaktovala nás nedávno nejmenovaná tuzemská firma a pokud se dohodneme, vyjde těsně před druhou deskou, tedy před koncem letošního roku.
23. Jak to vypadá s dalším albem - v jaké fázi je příprava nových skladeb?
Skladby jsou poskládány a v tuto chvíli se dodělávají texty. Nahrávat se bude v létě a CD bude venku před koncem roku 2007. Takové jsou aktuální informace, ale zatím není nikde psáno, že to tak nakonec skutečně dopadne.
24. Kdy odhaduješ nástup do studia a do kterého?
Odhaduji to na odpolední, možná večerní hodiny pátku 20. července 2007. Studio ani protentokrát nezměníme, Hellsound jde neuvěřitelně nahoru, není tedy žádný důvod jej opouštět.
25. Už je dohodnuta další realizace s MCR? Nebo zkusíš oslovit jiného (příp. jakého) vydavatele?
Musím přiznat, že přišlo několik nabídek na druhé album, ale všechny byly tak nekonkrétní a mlhavé, že jsme se jimi nemohli (a vlastně ani nechtěli) zabývat. MCR fungují skvěle a v rámci svých možností dělají pro kapelu, její CD a jeho propagaci maximum.
26. Chystá se Mortifilia letos na nějaký letní festy nebo plánuje turné? Máš možnost pozvat fanoušky na živé vystoupení a zároveň sdělit i to, na co jsem se zapomněl zeptat...
Jediným doposud potvrzeným letním festivalem, kde vystoupí Mortifilia jako headliner, je domácí Multicolor Musicca 2007 v Sušici na ostrově Santos. Stane se tak v sobotu 25. srpna 2007. Další letní festivaly jsou zatím otevřené, protože prioritou tohoto léta bude nahrání druhé desky a věci s tím spjaté. Sledujte web, kam aktuálně zařazujeme všechny podstatné informace. O turné se uvažuje, ale tím bych tuto odpověď v tuto chvíli uzavřel. Našim fanouškům bychom chtěli oznámit, že máme aktuálně venku nášivky s logem, nová trika (v různých barvách - červená, modrá, černá, zelená), trika s dlouhým rukávem a mikiny. Mrkněte na web pro konkrétnější info. Pro krásné fanynky máme krásná dámská trika v různých velikostech. Děkujeme všem za dosavadní přízeň a Fobii za neutuchající podporu!
