20. 4. 2007INSANIA křest - 14.4.2007 – Brno – Fléda

další fotografie

Tak slovutná astrální hydra Insania nám konečně po třech dlouhých letech vydala novinku. Dostala do vínku název Rock ´n Freud a křest tohoto alba s rozkošným obalem proběhl v brněnské Flédě. Pamatuji si, kterak jsme se s Pigeonem před několika měsíci v lihovém opojení dohodli, že u toho rozhodně nesmíme chybět. A nechyběli. Ostatně, když jsem viděl plakát zvoucí na tuto akci (viz. fotogalerie), věděl jsem, že jinak to ani dopadnout nemůže.

Do Brna z Plzně kamenem rozhodně nedohodíte, proto kolem 9h ráno s baťůžkem, rozespalý, unavený, ale s odhodlaným výrazem a připraven na vše zavírám dveře svého domova a vydávám se na cestu. Ještě teď nechápu, proč jsem zvolil trasu přes České Budějovice, která je o hodinu a půl delší. Každopádně to nebyl nápad z nejšťastnějších. Po celou dobu téměř 7 hodinové cesty vlakem mé sedací partie protestují a dožadují se zařazení sedadel vlaků Českých drah na seznam mučících nástrojů. Ale vše jednou končí a já vystupuji v Brně, kde se jednak ocitám v obležení podivných asociálních floutků, kteří na mě vyžadují finanční hotovost v drobných, ale hlavně potkávám Pigeona s jeho sličnou chotí a nic už nebrání vyrazit na Flédu. Po drobném intermezzu s pivem (no, pivem…) Bernard konečně dorážíme na místo konání a já se nestačím divit. Naprosto skvělé prostory se spoustou místa, rozlehlým sálem a dvěma kvalitně zásobenými bary. Paráda! Nakukuji na zvukovku Insanie a s nechápavým výrazem pozoruji hráče na saxofon. Klábosením se známými čas utíká a mě začíná bolet hlava. Nazazuji léčbu jemnou whiskey z drsné země a na pódium nastupuje předskokan Annie´s Trip. Pojem pro mne zcela neznámý a abych řekl pravdu, kdyby to tak zůstalo až do dnešních dnů, nijak výrazně ochuzen bych se necítil. Servírují nám pohodový rock, který by se při troše fantazie dal přirovnat k takovým Guns ´n Roses, popř. jejich pohrobkům Velvet Revolver. Ale v dané scéně nejsem zrovna kovaný, takže berte toto přirovnání pouze orientačně. Tři skladby poslouchám v sále, na zbytek se přesouvám do přilehlých prostor a připravuji se na hlavní chod dnešního večera. Co ale musím u Annie´s Trip pochválit, je jistý hlasový projev frontmana, skvělá sehranost celé kapely a suverénní pódiovka. Každopádně můj šálek kávy to rozhodně není.

Ale to už se na prkna co znamenají podsvětí sápou zástupci aristokracie nových vyděděnců, kterým nic není svaté, aby nám předvedli své nevergreeny v živém provedení. Hned u první pecky (tuším, že to byla Hell knows, who we are) se ocitám ve stavu blaženosti. Vždy jsem četl o tom, že koncerty Insanie na Flédě jsou vždy vyjímečným zážitkem a po této zkušenosti se pod podobné prohlášení s klidem podepíšu. Ostatně, na novém CD jsou ve formě bonusů dvě živá videa z tohoto klubu. Bezprostřední zážitek nenahradí, ale pro představu je to postačující materiál. Měl jsem možnost vidět spoustu vystoupení Polyho a spol., ale co se týče atmosféry a reakce publika, žádný se tomuto ani nepřiblížil. Konečně jsem viděl Insanii před diváckou kulisou, která je hodna jejich tvorby. A vzhledem k tomu, že se tento večer křtilo, hrálo se hlavně z novinky. Disneyland vyděděnců, klipovka a hitovka Je mrtvá s chytlavým klávesovým motivem (videoprojekce klípku běžela na plátně za hrající

Po ukončení koncíku hodnotíme, popíjíme, moudře debatujeme (no, moudře…), na baru běží rockotéka (Slayer z asfaltu potěšili…) a hlavně začínáme kontrolovat hodinky, protože odjezd vlaku se kvapem blíží. Po přesunu na nádraží padáme do vlaku a svorně usínáme. Když se kolem 8h ráno opět ocitám v Plzni, musím si zkontrolovat tep, abych se ujistil, že jsem ještě živ, protože únava kulminuje. Ale výlet se maximálně vydařil a já vím jedno, že až bude Insania opět křtí na Flédě, musím být u toho. Kdo zažil, pochopí… Ticho je smrt!