18. 4. 2007INHATRED (Fra), SMASHED FACE, LINGAM, BELLIGERENCE, ESOTERIC DELIGHT - 6. 4. 2007 - Přerov - RC Šuplík

další fotografie

O akci jsem se dozvěděl snad dva tři týdny zpátky. Vše to nejspíš domlouval - i mě vstup zařídivši – „Schizmo“fred. Jeho grupa Smashed Face si totiž dala společně s francouzskými Inhatred několik zastávek nejen v ČR, aby utužila mezinárodní vztahy. Turné pojmenováno The Virulent Sunrise 2007 se mihlo i přerovským Šuplíkem, a jelikož to nemám do tohoto vojenského městečka daleko, mám na něho docela hezké vzpomínky (jako saniťák jsem tam rok sloužil na letišti na Bochoři) a navíc byl pátek, čili začátek víkendu, neváhal jsem ani chvíli a dělal vše proto, abych byl v klubu nejpozději v 21:00 – začátek dění.

Ještě jsem nestačil pohodit svršky a už jsem se zakecával s kdekým, od tradičního návštěvníka klubu přes zpěváka blackových Lingam až po majitele klubu, hrajícího v Motörhead revival. Tím jsem krapet upustil od absorbování prvních opravdu hudebních dojmů, což mi upřímně nijak zvlášť nevadilo. Jak jsem později zjistil, pražští Esoteric Delight stačili člověka unudit během pěti minut. Nechci shazovat něčí snahu, ale jejich death/doom se opravdu neposlouchal s chutí.

Druhá návštěva z Prahy se však blýskla. Belligerence svou tvorbu namáčejí v blacku, deathu a špetce thrashe. Melodické metalové kompozice, které podporovaly klávesové rejstříky i velmi mocný dívčin hlas, který si nezadal s mužskými projevy. Chválím! Kostry skladeb mají Pražáci srostlé docela zajímavě, ačkoli nežádoucí nárůsty (když už jsem začal s ortopedií) nepřeslechnete. Chce to makat, vyhrát se, zdokonalovat a.... mít štěstí! Ale to až budou dostatečně připravení.

Je mi líto, že zrovna teď přichází jisté zklamání. Na Smashed Face jsem byl zvědavý, Fred se ukázal jako sympatický chlapík (dal mi dvě hezké samolepky a kalendář :) ), přesto vystoupení nebylo příliš přesvědčivé. Svým způsobem se na tom podepsal tenhle večer sice povedený zvuk, který však během Smashed Face zrovna nekumuloval, ba se tvářil jakoby se snažil teprve najít, ačkoli hráli bítešáci jako třetí v pořadí. Brutal death metal a údajně náznaky hard core, které já osobně v jejich tvorbě neslyším. Alespoň ne u pódiové prezentace. Své kvality jejich gig určitě měl. Technicky zruční muzikanti u strunných pádel, výkonný bubeník i v opravdu kanálních barvách řvoucí frontman dali publiku vědět, zač je brutal deathu loket. Jenže jejich show byla spíš chladnější, hudebně se nebylo čeho chytit... Vím, že zrovna brutal death není o melodiích, avšak o to víc by měl být koncert dravější a intenzivnější. Měli by klást větší důraz na dynamiku, zvýrazňovat zlomy apod. To se nedělo. I když možná mi jen jejich tvorba momentálně nesedla. Nevím...

Velmi mne zaujali následující Lingam, a říkám to na rovinu a hned v úvodu tohoto odstavce. Kapela zastoupila původně se ukázat mající Fall Into Misery. Zdali jsme nepřítomností F.I.M.  přišli o mnohé, neprozradím, neboť jsem do té doby neměl ani tuchy o těchto metalistech, stejně jako o Lingam. Proto jsem se taky bil do hlavy, jak je možné, že se

Sedmičlenní Lingam (mužský a ženský vokál, 2 kytary, basa, klávesy, bicí) si svými blackovými skladbami pohrávají s atmosférou během celého setu. Působivými warpainty umocňují odlidštění, soustředěnou nezúčastněnost a androgynní mimiku, a pohybem či postoji na pódiu násobí chlad, jenž přechází až v surový mráz. Hřejivějším protikladem, který Lingam velmi svědčí, se stává hlas slečny Bast a ve většině pasážích přítomné melodie, které ovšem nejsou ještě natolik chytlavé, aby si je posluchač ihned zapamatoval. Kapela zní stejně slušně jako Belligerence, avšak navrch má (alespoň živě) především díky výbornému frontmanovi, jehož projev scénický i vokální strhává větší než malou míru pozornosti. Jeho vokál je navýsost extrémní; něco mezi vřískotem, skřehotem a pískotem – husí kůži nahánějící. Ve spojení s blackovými, ve výškách zvučenými šestnáctkami (mám namysli rychlé typické fidlání trsátky jakoby hustě pršelo) a blastovými bicími je to fakt mazec jako kráva! Svým způsobem mě sundali z židle. Určitě si je budu pamatovat a všímat si dalších kroků undergroundem.

Konečně – škoda, poslední kapela. Pařížané Inhatred, se kterými Smashed Face táhnou napříč některými částmi východní Evropy, jak už jsem stačil naznačit v úvodu. Jestliže jsem byl u setu Smashed Face mírně rozladěn a naopak bouří Lingam fascinován, tak Inhatred ve mně zanechali stopy někde mezi. Mnohými zkušenostmi živený metalcore spíše emo ražení, nežli  riffiády a hard core metalová show. Vlastně mohu bez výčitek popsat hudbu Francouzů jako emocore. Hrubý, hustý, masivní ryk a intenzivní metalický strukturovaný válec s dynamickými změnami dle současné tváře spolků jako Norma Jean, The Chariot, Gojira apod. Velmi dobrý koncert, který však měl i hluchá místa, především v druhé polovině, což zachránila závěrečná perla Mama, they bring me back home in a box, kterou najdete na poslední opravdu výtečné desce „10 seconds before sunrise“, zaznamenanou ve dvou částech (part 1 a 2). Tenhle závěrečný song se pro mě stal jakýmsi hitem jara 2007. :)

Inhatred mohli být intenzivnější, mohli hrát déle. Smashed Face by neublížilo býti sebevědomějšími. Jejich vzájemné neosobní hostování (Fred s Inhatred a Feus-t se Smashed Face), které mi připadalo spíš jako povinnost, si konec konců mohli darovat. Možná, že jsem očekával příliš. Na druhou stranu jsem se seznámil s dvěmi nadějemi Belligerence a Lingam, což mne těší. Celkově vzato byl večer strávený v přerovském Šuplíku velmi příjemným oživením leckdy stereotypních všedních dnů, a už dnes vím, že se tam zase brzy na nějaký koncert zajedu podívat, protože příjemných výletů není nikdy dost. :)