17. 4. 2007PENTAGON, INGROWING, AVENGER, ISACAARUM, MARNÁ SNAHA, GLASSWALL

další fotografie

Možná si někdo říká, co je to za blbost, ta sestava kapel. Ale zdánlivě nesmyslný výčet skupin má svou logiku. První čtyři kapely vystoupily, kromě jiných, na Budějcké Rock párty, zbývající dvě na oslavě pěti let od založení serveru volyne.info. To, že jsem se za jeden večer ocitl na dvou místech, má na svědomí bubeník Venca, který hraje ve dvou kapelách a obě dvě hrály právě v sobotu – takže se musel realizovat rychlý přesun z místa A do místa B.

A místem A byl kulturák Vltava v ČB, kde se konalo již 13. pokračování přehlídky místních kapel plus několika hostů. Naše avengerská výprava se na místě zdržela jen na čtyři kapely, ale i tak to stálo ze tří čtvrtin zato. Sotva jsme se dostali do sálu, začal PENTAGON. Jestli mě paměť neklame, tak proti poslednímu setkání někdy v roce 2005 se vyměnily tři ze čtyř členů a jako poslední Mohykán zůstal zpívající kytarista Hynek. Na stylovém zaměření bandu to ale nezanechalo prakticky žádné následky, Pentagoni si pořád jedou ten svůj heavy thrash metal silně inspirovanej Megadeth a slabě Metallicou. Akorát mi není jasný, proč takhle kvalitní kapela nemá za posledních 10 let pořádný cédéčko. Za tu spoustu let už by bylo na čase. Samozřejmě nemohla chybět hitovka Jump in the Fire, na přání pořadatele se hrála letitá melodická věc, jejíž název jsem žel zapomněl. Pouze jedna skladba signalizovala mírný progres do budoucna. Drtiči INGROWING opět dokázali, že i grind se dá hrát tak, aby měl hlavu a patu. Výborný instrumentální výkony a předák Vlakin jsou již léta zárukou prvotřídní kvality. Grind obecně příliš nemusím, ale Ingrowing jsou jednou z výjimek, kterou si poslechnu vždycky rád. Jo, lepší grind v Čechách nejni... Názvy skladeb neznám, ale bylo to super. Pak už nastoupili volyňští (? – momentálně teda ve Volyni nebydlí ani jeden, ale Honza tvrdil, že jsou z Volyně...) AVENGER, podruhé za sebou pouze ve třech, basák Adam byl opět pracovně mimo. Ale i trio Rámus – Honza – Venca šlapalo jedna báseň. Vymezený čas stačil akorát na

A protože čas pokročil, následoval rychlý (ehm, slovo rychlý se v případě Rámusova vozidla musí dát do uvozovek) přesun do Volyně, s minizastávkou ve Strakonicích, kde jsem se přesunul do Vencova vozidla, který asi chytlo nějakej bacil od toho Rámusova, takže taky jevilo známky choroby. Ale do Volyně jsme dojeli a ještě stihli asi čtyři skladby kapely s výstižným názvem MARNÁ SNAHA. Málokdy se stane, aby už jméno skupiny demonstrovalo i hudební kvalitu. Bicí, kytara, basa a nějaký dechový nástroj, snad trubka, stylově něco lehce připomínající Mňágu a Žďorpa po deseti pivech (v žaludku každého hudebníka), takže když ta hrůza skončila, oddechl jsem si zhluboka. Ale abych snaživcům nekřivdil – lidí na sále bylo hafo a většina považovala Snahu ze nemarnou. Vencova druhá štace se jmenuje GLASSWALL a plakátek tvrdil, že hraje indie. To mi nic neříká a vyzvídání u Vency taky nemělo žádnej výsledek. Takže snad moc nepřestřelím, když kapelu zařadím do emo hard core, tu melodického, tu naštvaného vyznění. Ty naštvanější momenty mi pasovaly mnohem více než chvilkové zpopovatění, ale celkově mě mladá kapela příjemně překvapila. Instrumentálně v pohodě, nápady taky zajímavý, uvidíme, jestli to chlapům vydrží, respektive se ještě posunou. Našlápnuto mají, zdá se, celkem správným směrem.

A ještě musím poblahopřát pořadatelům, protože jak v ČB, tak ve Volyni byla návštěva nejen důstojná, ale i aktivně vnímající a všechny kapely odehrály svá vystoupení za velmi dobré divácké podpory. Jo, a fotky nejsou, páč jsem foťák nechal doma…