Srbskou kapelu The Stone si pamatuji z Open Hell Festu 2003 a od té doby jsem ji měl zafixovanou jako black metalové komando, které se s ničím moc nepáře. Jenže dneska máme o tři a půl roku později a The Stone jsou o kus dál. Vyměnili vydavatele a zakotvili v Německu pod známými Folter Records, kde nedávno vydali novinkové album Magla. Našinec si pod tímto termínem představí mlhu hustou tak, že by se dala krájet, a tohle slavné sousloví celkem dobře charakterizuje momentální tvorbu The Stone. Krutý severní vítr už se přehnal a pánové s přibývajícím věkem zvolnili a spíše než na extrémní rychlost sázejí na atmosféru.
Po úvodu s ptačím zpěvem se pozvolna rozjíždí první skladba, pomalejší tempo se postupně stupňuje, ale žádná bezhlavá jízda se nekoná. V mlze kytar a bicích se co chvíli objeví nevtíravé melodie, o které se dělí převládající kytara s dokreslujícími klávesami – když jsem u kláves, tak mám chvílemi pocit, že klávesák je tak trochu ovlivněn hrou Vlasty Vorala. Ale klávesy slouží jen jako občasné doplnění, hudba The Stone je postavená takřka výhradně na kytarách, bicích a base. A hudba to rozhodně není na první poslech. Skladby jsou hodně členité, na black metal velmi dlouhé (pouze šest skladeb na ploše téměř 44 minut) a plné rytmických i tempových změn. Úvodní Magla není typickým black metalem, spíše bych ji zařadil do ponurého black doomu – chvíli řežba, chvíli zádumčivost. Druhá Závět otce Arija jede o jeden rychlostní stupeň svižněji, blackové postupy jsou zde markantnější, ale stále se jedná o pocitovou větev černého kovu. Nejlepší skladba má číslo tři a doslova mě uzemnila. Začátek tomu sice nenasvědčuje, ale s příchodem refrénu se song z infernální rubanice překlápí v melodickou chytlavou záležitost. I dále pokračuje pestrá a variabilní práce, ve čtyřce znovu ve volnějším tempu, v pětce ve zběsilejším a chvílemi se nechá hovořit i o dotykách death metalu. Závěrečný Měsíční paprsek (snad je můj překlad správný) má dokonce deset minut a pár vteřin a i přes takhle dlouhou stopáž nezačne nudit. Tváří se jako několik skladeb v jedné a neustále vyžaduje posluchačovu pozornost. Zpěvu je poněkud méně než v předchozích flácích a závěr obstarávají klávesy v jakémsi pohřebním duchu a za šumění (snad) větru.
Deska je nazpívána srbsky a má to své kouzlo. Ne, že by bylo všemu rozumět, hlavně v rychlejších místech je to asi jedno, ale jsou úseky, kde je slovanský dialekt jasně patrný (zejména skladby tři a pět). Vokalista nepoužívá klasický krákor, většinou je jeho projev něco jako špinavý řev, místy až deathový murmur. Instrumentálně bez výhrad, spíče naopak, speciální pochvala pak bubeníkovi, jehož hra není bezhlavá, ale svojská a zajímavá.
Zvuk je takový... zvláštní. Není úplně čistý, ale není to ani špína, spíše tak nějak zastřený, ale na druhou stranu syrový. K produkované muzice pasuje, takže si myslím, že ho The Stone mají přesně takový, jaký ho mít chtěli. Promo obal informacemi zrovna nesrší, takže kratinké zastavení jen u titulky. Možná je to mlha nad bažinou, možná kopice kamení s pahýlem stromu, ale nelíbí se mi to ani trochu. Hudba na Magle není podle mě tak svázaná, že by obal musel nutně zachovávat black metalové dekorum.
Celkově mě Srbové velice mile překvapili. Kdo má rád promyšlený a technicky náročný black metal nedržící se ortodoxních postupů, bude potěšen také.
Seznam skladeb:
- Magla
- Zavet oca Arija
- Zakon sile, trijumf smrti
- Dok se blizi propast neizbezna
- Pomor / Tiche pesme chora mrtvich
- Mesecev zrak
Čas: 43:55
