19. 3. 2007Amor E Muerte Fest Vol.1 – CORPOSANT, XERANTHENUM, DEMONIC CHORALS, AMORTEZ, RITES OF UNDEATH, TORMENT, 10.3.2007, Brno – Favál

Slogan „nová akce s novými kapelami“ sice festu chyběl, přesto zřejmá kombinace obého budila minimálně zvědavý zájem a do prostorného klubu hned napoprvé přilákala desítky příznivců žánru včetně mé maličkosti.

Akce začínala pohodově – možná až moc na můj vkus. Na šestou hodinu večerní, kdy měl festival začít, se nikdo do klubu očividně nehnal a první kapela tak měla přímo královský časový prostor pro přípravu. Ruch v klubu se zvedal jen zvolna s tím, jak se do jeho prostor trousili další jednotlivci a hloučky fanoušků a jak probíhající zvukovka CORPOSANT nabírala na intenzitě. Začátek před sedmou se nakonec stihl a první kapela nás začala ládovat svým nářezem. Role Corposant coby předskokanů, vymykajících se rámci v podstatě blackové akce, nebyla jednoduchá. Přesto se nám na pódiu představila mladá s chutí hrající kapela sázející na prazvláštní směsici rocku, metalu a grunge ozdobenou melodickými a tu a tam i sólovými kytarovými výjezdy. Odlehčenost celému vystoupení pak dodávaly různé svérázné (a někdy zdlouhavé) průpovídky k jednotlivým skladbám. Na shromážděné návštěvnictvo ovšem nic z toho příliš nezabíralo, a tak vokálně nevýrazný Corposant od druhé půlky setu zjednodušil, zrychlil a přitvrdil muziku, takže na konci už to byl docela ucházející nářez, v kterém zvláště předposlední vál stál díky sólíčkům za to. Podle slabých reakcí okolí však soudím, že to bylo „příliš málo a příliš pozdě“.

Ostravští XERANTHENUM do Brna dorazili v početné sestavě, v které nechyběl vypůjčený čelista (Ondra – Hyperion), klávesák a dvojice vokalistů. Zvučení bylo, vzhledem k instrumentální pestrosti, opět dlouhé a na jeho konci se na pódiu tísnilo zajímavé těleso v čele s démonickým frontmanem a civilní zpěvačkou. Stejně jako je různorodá hudba Xeranthenum, která čerpá hned ze tří různých stylů, tak stejně různorodě působila i kapela naživo. Tu tvrdá práce na image, tu prostá metalová neokázalost, či dokonce úplný civil. Po hudební stránce se však jednalo o minimálně zajímavý zážitek, který musím charakterizovat stejnými slovy, jako předešlé řádky – různorodost a nevyrovnanost. Z předešlého poslechu kapely jsem měl určité obavy o úroveň ženských vokálů a celkové vyznění, které se mi bohužel potvrdily. I přes ambiciózní pojetí byl výkon poznamenán nekvalitním ženským zpěvem a zvukovou koulí, která se na nás po většinu koncertu linula z pódia. Vliv koření čela a klávesových partů byl tak téměř anulován. Současná síla Xeranthenum, kterou jsou především dravé thrash/blackové riffy se dala jen tušit, neboť zvuk kytary se dle mého vlastního hluchu a zoufalých gest obsluhy mišpultu vůbec nepovedl. Na druhé straně ani uvedené trable nemohly zastřít skutečnost, že máme co do činění s nadějnou kapelou, která svou fůzí blacku, thrashe a doomu může v budoucnu překvapit. Dr.Satan v čele svých spoluhráčů sice osazenstvo klubu ještě nijak zvlášť nerozhýbal, přesto ohlas publika už byl o poznání silnější a došlo tak ještě na jeden přídavek, po kterém koncert definitivně skončil. Na bar odcházím s vpravdě smíšenými dojmy…

Třetí kapelou v pořadí byli jediní zahraniční účastníci – DEMONIC CHORALS. Tato blacková úderka ze Žiliny nastoupila na prkna klubu v tříčlenné sestavě, v které se skvěl především hbitý bubeník. Stylově se jedná o rychlý, nářezový black metal v klasickém pojetí, v kterém to všechno pěkně rychle odsýpá. Nechybí havraní skřehot, severem šmrncnuté kytarové vyhrávky v riffech a samozřejmě sypačky bicích. Naživo to ovšem nebylo ono. Z repráků se na nás linul pravý blackový borčus, který příliš nebavil ani osazenstvo klubu a očividně ani kapelu s prapodivným malováním. Světlým bodem vystoupení byl, kromě pěkného výkonu bicích, avizovaný cover od Behemoth. Jinak ovšem vystoupení – které jak rychle začalo, tak také skončilo – velký

V době, kdy pořádající AMORTEZ zahajovali svou část programu, byl již klub solidně zaplněn a přítomní právě této kapele připravili ten největší bugr pod pódiem. Pouhé tři plné roky existence na kapele nebyly znát a začalo se hodně sebevědomě v silné sestavě a s velmi dobrým zvukem. Trojice starých členů (Bigger, Richie, Lord Izual) byla zezadu jištěná novými tvářemi za bicími (Axsir) a basou (Radkoz – mj. ex Corposant). Rytmika v podobě důrazných a rychlých škopků společně s notoricky známými fláky především z „Infernal Approach“ rychle rozpumpovala fans pod pódiem a setu sázejícímu na šťavnatě nářezový black tak díky stejně rozjetému publiku už nic nescházelo. I když co do odehraného repertoáru vystoupení příliš nepřekvapilo, v nastálé vřavě a spontánním ohlasu to bylo celkem jedno, stejně jako různé „aktivizační“ hlášky vůči publiku mezi skladbami. Tak jako tak, koncert prostě sedl.

Těžší pozici měli rázem pražští RITES OF UNDEATH, kteří už několikátým rokem přísahají na klávesový death/black, jenž se měl nyní poměřit s odlehčeným melodickým černým kovem, se kterým před chvílí Amortez tak zabodovali. Kapela, kterou bylo možno vloni v létě zaznamenat např. právě na svojšickém Brutalu a se kterou neotřásly ani personální krize, po nichž kolem zpěváka a kytaristy Wisdoma, postupně vznikla fungl nová sestava, však na prkna Faválu dorazila očividně v dobré pohodě. Zvukovka byla oproti jiným kapelám chvályhodně krátká, a i když výsledný zvuk nakonec nebyl úplně stoprocentní, bylo vše zřetelně slyšitelné a na své si při koncertu přišli hlavně vyznavači hutnějšího pojetí BM. Rites… po prvním slibném demu („Ritual Rape“) nedávno vydali debut („The Asylum“) a vystoupení se odvíjelo hlavně od skladeb z poslední novinky. Jako červená nit se oběma dílky táhne hitovka Fate’s Master, která samozřejmě nemohla chybět ani naživo. I přes pokročilou hodinu (začínalo se o půlnoci) vystoupení zaznamenalo solidní ohlas mezi zbylými vytrvalci. Lví podíl na sympatickém vystoupení měly atmosférické klávesy a charakteristické melodické linky kytar, které koncertu dodávaly nezaměnitelnou příchuť. Kapelu vystoupení bavilo, a tak v rámci bonusovek zazněl i skočný Shut Your Mouth od Pain. Společně s vystoupením Amortez se jednalo o vrchol večera.

Buď , jak buď, čas kvapil a návštěvnost v klubu vzhledem k únavě a komplikované noční dopravě rychle klesala – poslední TORMENT, který zahajoval až v jednu ráno na tuto skutečnost doplatil ze všech nejvíce. Torment, který (nejen) na místní scéně razí svůj medieval black a který se aktuálně nachází ve fázi přípravy druhé řadovky, na akci nastoupil v silné sestavě se všemi navrátilci (Shony, Lord Izual) i stabilním jádrem kapely (Yetty, Mike, Honza). Kromě hotových nových novinek nemohly chybět ani známé vály z řadové prvotiny (Dark Rose, Paradise of Eternal Darkness?) odehrané opět ve velkém stylu. Zvuk, který se pro Torment podařilo vykouzlit, byl sice podobně zahulený, jako při vystoupení Rites…, ovšem to kapele, která svůj um vkládá především do dlouhých melodických vyhrávek, v odehrání solidního setu příliš nevadilo a shromážděný shluk věrných si na své rozhodně přišel. Podobně jako jiné dnešní kapely mě Torment svým standardním vystoupením nijak zvlášť nepřekvapili, ale ani neurazili. Koncert tak nakonec vygradoval závěrečnou Warcry, na které se ti, kdo ještě měli nějaké zbytky energie, definitivně vyřídili.

Warcry byla zároveň poslední tečkou za tímto festem, který se (také díky velkorysému vstupnému) napoprvé těšil značné přízni fans a který nabídl zajímavou sestavu mladých kapel, z nichž nejedna potěšila, či příjemně překvapila. K záporům akce lze řadit zdlouhavé intervaly mezi jednotlivými vystoupeními a pozdní začátek (konec), které se podepsaly zejména na vystoupení posledních skupin.