 |
 |
 |
1. 3. 2007EMILIANO SICILIA – Devotion, Materialize
|
Absolvent university v oborech historie a filosofie Emiliano Sicilia je tak trochu blázen. Jak jinak si vysvětlit materiál na předkládaném CD. Tohle nemohlo vyjít z hlavy normálního člověka. Přitom úvod tomu až tolik nenasvědčuje – po startu motorové pily ála Kolins z Debustrol a krátkém schizo úseku se rozjede kytara kvílející podobně jako v případě některých kytarových mágů nedávné minulosti. Svěží melodie, bleskový pohyb prstů po strunách a svižné tempo, podpořené programovanými bicími a následně i klávesami vůbec nepůsobí nějak novátorsky (občasné umělé zvuky už dneska taky příliš nepřekvapí). Jenže po stravitelném úvodním kusu přichází zběsilost kombinující španělské flamenco, (výborný ženský dráždivý zpěv a do toho mužský murmur), americké country jak ze saloonu plného pistolníků (mužský zpěv jak ze starých westernů) a skokem zase na pyrenejský poloostrov a rázem do nikterak uhlazeného metalu a z něho zase do saloonu a zase na jih a zase... přes osm minut trvá tahle šílenost a ač by se mohla zdát neposlouchatelná, mě se líbí. Neurosaloon je proti tomu vlastně docela normální instrumentální kytarová kvílečka s trochu rušivým zvukem bicích. To čtyřka už zase nabízí experimentálnější polohu křížící technický metal s emo rockem, ambientem, technem či hutným elektro rockem, do toho spousta hlasových poloh od řevu přes takřka čistý zpěv po různé šepoty a skřeky. Že to podle popisu připomíná pejska a kočičku, když dělali dort? Ano i ne. Postup je shodný, výsledek opačný. Zatímco po dortu bylo zlému psovi špatně 14 dní, po poslechu The New Reality Suite Vám zaručeně nebude nic. Jen budete přemýšlet, |
|
jestli je to tak geniální nebo tak překombinované, až se to nedá poslouchat. Pětka je zase něco úplně jiného - rozjuchaná, pozitivně vyznívající taškařice a s takřka nostalgickým závěrem. V 3000 Zombies se vrací zpěvandule z dvojky a znovu přesvědčuje o svých kvalitách, tentokrát snad jazzových. Jenže než ji pustí chlapi ke slovu, vychrlí na vás něco ujetým chrčákem i čistým hlasem – a vždy za doprovodu patřičně naladěné hudby. Závěr už je opravdová magorárna non plus ultra a nezbývá nic jiného, než si placku pustit znovu a znovu nalézat a vstřebávat všechny ty kudrlinky, vychytávky, změny rytmů a temp, hlasových poloh, umělých pazvuků a nevím čeho ještě.
Po dlouhé řadě poslechů u mě nakonec převážily dojmy pozitivní, ale docela si dovedu představit, že někdo bude mít názor přesně opačný. S bodováním je to tedy věc hodně nesnadná... Když vyjdu z maxima, tak bodík půjde dolů za nepovedený booklet s obtížně čitelným písmem a hodně amatérsky vypadajícím titulem a druhý bod uberu za programované bicí, jejichž zvuk mi nesedí. Ale celkově je zvuk v pořádku, milánské studio Moon House odvedlo svou práci dobře. A jelikož Emiliano asi češtinou nevládne, závěrečný vzkaz, který vyjadřuje můj názor na celé tohle avantgardní dílko, zní: „Emiliano, you are crazy!!!“ Seznam skladeb:
Čas: 49:20 |
;)
RSS kanál
