Spolu s německým časákem G.U.C. číslo 22 dorazila i CD kompilace s 18 songy kapel, o kterých jsem nikdy neslyšel. Takže to vezmu z jedný vody načisto.
Epidemic Scorn se zhlédli v podivném thrash metalu, zpěv je skoro deathový, bubeník má hodně rychlé nohy, ale zvuk je mizerný /4/. Lay Down Rotten provozují střednětempý death metal se spoustou kytarových vyhrávek, hudebně dobře zmáknutý, možná zpěv by mohl být výraznější, ale jinak velice dobrá záležitost, která trochu připomíná naší Mortifilii /8/.
Indisgrace míchají death s blackem i doomem a i na trošku atmosférična dojde, leč mě to moc nebere, zvuk nevýraznej, průměr /5/. Zběsilej nátěr Polymorphu vydrží celou stopáž, takže kromě hrdelního řevu, drtících kytar, bručící basy a bicí mašiny na nic jiného nedojde /5/. Úplně jinou muziku produkuje parta s podivným názvem Solar Plexus – čistý hlas v němčině, pomalý rytmus, převládající táhlé klávesové plochy, které posluchače hypnotizují, dobrý zvuk /8/. A přitvrzení, o které se stará thrashovina Commander s dívkou v sestavě, sice jim to šlape dobře, ale žádnej moment překvapení /6/. Tepot srdce uvozuje další technicky deathový nářez, tentokrát se spoustou zajímavých umělých zvuků, variabilním zpěvem a několika zvraty – Renascent není k zahození /7/. Divnej hard rock – bigbít, to jsou Diabolic Lovemachine. Stokrát slyšené postupy, instrumentálně sice v pořádku, ale zpěv tam moc nepasuje /5/. Jak blbej název, tak blbá muzika - to jsou Getränkealkoholiker. V duchu se omlouvám našemu Alkeholu za všechna příkrá odsouzení jejich produkce. Sice rockové obsazení, ale ve skutečnosti primitivní dechovka /1/. Proti předchozímu děsu je balzámem na uši kde co, takže i nemastní neslaní thrashers Contrary /4/. Necroid taky úroveň nezvedají a hrnou nevýrazný death metal /4/. Fearless se věnují rocku, pohodová kytarovka s čistými zpěvy /6/. Panzer´faust mají kromě dobrého zvuku vokalistu se zajímavým hlasem, hrají pestrou rytmicky náročnou muziku a hraje jim to dobře /8/. Death metal Exaltation prakticky nejde kvůli katastrofálnímu zvuku poslouchat /2/. Beyond Serenity taky nejsou žádný zázrak, chaotický death metal mě nebaví /3/. Kulometné bicí, hrdelní řev, vyjící kytara a náhle zvolnění, a do něj ryk a zase kulomet, a zase pomaleji, až moc zvratů je ve tvorbě extrémistů Nuclear Senfhauser, ale sehraní jsou. Střed skladby vyplňuje nějaká tralalačka snad z dětského filmu, ale jinak OK /7/. Název by možná sváděl k blackové orientaci, ale Nightwolf hrají naprosto nudný špinavý pomalý hard rock /3/. Ani závěr nepřináší nic zajímavého, hodně špatný zvuk, zahuhlaný zpěv a nezajímavý divnometal Blutwurtbreath mě opět nazaujal /3/.
Sedmdesátiminutový exkurs do německého podzemí nedopadl nikterak slavně, ale ani úplně mizerně. Jako všude jinde i v Německu je spousta neznámých zajímavých kapel, ale taky spousta zbytečných.
Čas: 70:02
