 |
 |
 |
7. 2. 2007RAY WILSON & STILTSKIN - She
|
Nejsem až takový znalec, aby mi jméno Ray Wilson něco říkalo. Poučil jsem se tedy na internetu. A co jsem vyslídil? Tohle: „Jméno Stiltskin není v českých a moravských luzích ještě příliš známé, zato jméno jejich leadera Raye Wilsona by už snad většina hudebních fajnšmekrů znát mohla. Ano, jde o zpěváka legendárních Genesis z období alba Calling All Stations, kterého také můžete znát z mnoha alb firmy InsideOut, která se zaměřuje na progresivní rock.“ Takže mezinárodně uznávaná osobnost zdá se... A ono ani není divu. Předkládaný komplet 12 skladeb na první poslech přesvědčí, že se jedná po všech směrech o profi práci. Snad jen titulní strana obalu by mohla vypadat trochu přívětivěji. Jinak je všechno tak, jak má být. V přehledném bookletu nechybí texty ani podrobné údaje o sestavě a nahrávání, zvuk pořízený v několika studiích je krásně šťavnatý a instrumentální výkony výborné. Hlavní personou je samozřejmě Ray, který je spoluautorem všech skladeb, takřka výhradním autorem slov i jejich interpretem a zároveň i kytaristou. Album je postaveno zejména na Rayově zpěvu, který je takřka všudypřítomný – instrumentálních pasáží je jen nezbytně nutné množství. Ray zpívá velmi příjemným a zajímavě zabarveným hlasem, chvíli naléhavě, chvíli radostně a někdy pořádně přitlačí na pilu. Ani muzikanti se nebrání občasnému přitvrzení a výsledkem je rozumný, nebo chcete-li dospělý kytarový prog rock, který |
|
bych si přál slýchat z rádia místo připitomělých popíkovin. O zpestření se stará akustická kytara, klávesy, sborové zpěvy a v neposlední řadě hostující zpěvačka. Těžko z celé kolekce vybírat nějakou výjimečně vydařenou skladbu, celý materiál drží skvěle pohromadě. Mě zaujala třeba trochu rozjuchaná Fame s výrazným refrénem nebo zpočátku minimalistická, ale posléze citlivě gradující Summer Days s neotřelým kytarovým sólem. Nejlepší je ale titulní She s hypnotickým rytmem, trochu zastřeným vrstveným mužským zpěvem a náladu dokreslujícím příjemným ženským vokálem. Snad jen Lemon Yellow Sun mě moc nebere, je moc vstřícná a připomíná mi tak trochu hvězdného, ale příliš sladkého Boltona. Zbytek materiálu by snad mohl padnout na úrodnou půdu u příznivců současné Anathemy nebo i českých new-rockových kapel typu Apatheia či Animé. Případné zájemce o CD uspokojí Redblack.
Seznam skladeb:
Čas: 55:21 |
;)
Reklama
