Výjimečně jsem si vše dobře naplánoval, takže do Matrixu jsem přišel téměř na začátek. Avizované pořadí kapel bylo nakonec přeházeno z důvodu pozdního příchodu bubeníka Belligerence, tudíž prvním účinkujícím byli Doriath. Kvalitní progres/rocková formace z Prahy s dívčinou za mikrofonem má v Praze již zvučné jméno a musím přiznat, jejich vystoupení v Matrixu bylo skutečně unikátní. V první řadě měli výborný zvuk, který byl ještě podpořen neuvěřitelnými technickými výkony osazenstva. Kytarista Piškot zahrál všechny své postupy naprosto čistě a zbytek ansámblu se též nenechával zahanbit. Ovšem největší překvapení bylo angažování klávesáka PetrOffa do sestavy. Zahrál s nimi několik posledních kousků a musím uznat, že s podporou kláves je hudba Doriath přinejmenším úchvatná. Neznám názvy skladeb, takže se omlouvám, že nemohu jmenovat. Zmíním jen, že zahráli cover písně „Pull Me Under“ od Dream Theater a to na vrcholné úrovni. Doriath se předvedli v nejlepším světle a hlavně nasadili laťku tak vysoko, že ani jedna z následujících kapel se přes ní nedostala.
Bubeník Belligerence stále nedorazil, takže se na pódiu přichystali pražští progres/power metalisté Lammoth. Kapela je to sice zatím poměrně neznámá, ovšem kdo pozná, zjistí, že o to kvalitnější. Před nedávnem jsem měl možnost recenzovat jejich novou nahrávku, takže srovnání s CD nebylo těžké. Kapela začala úvodní „Master Of Dreams“ a musím uznat, že opravdu na úrovni. Chyběly mi jen mužské vokály, které na albu skutečně září. Dále kapela sázela pouze na materiál novější, ze staršího dema „Čas Ticha Skončil“ nezazněla ani jedna skladba a například u hitovky „Velikonoční“ mě to trochu zamrzelo. Jednoznačně nejlepšími kusy potom byly instrumentálka „Helm’s Deep“ a naprostá pecka „Arrival Of The Savior“. Na nahrávce to tak nevyzní, ale především tyto dvě byly opravdu úžasné. Co se nástrojového obsazení, zručnosti a provedení týče, není co vytknout, opravdu výborný koncert. Trochu horší je to potom u atmosféry celkové. Jednak se mi moc nelíbil projev zpěvačky, která sice zpívá dobře, ale pouze ve vyšších polohách, nižší polohy jí na mikrofon dosti skřípou. Navíc její mix operního a rockového přednesu není zrovna nejlepší řešení. Podle mě jí jde lépe ten operní, ovšem zde je zase otázka, zda by se to potom hodilo k hudbě Lammoth. A potom také celková energie vyzařující z muzikantů. Uznávám, že se občas zřejmě snažili, přesto ale jediným opravdovým „showmanem“ byl bubeník, na kterého se upírala většina pohledů. Nejenže na bicí předváděl neskutečné kreace, ale do toho ještě zvládl komunikovat s publikem, točit paličkami a opravdu pařit. Zbytek kapely se sice sem tam chytal, ale celkově nic moc. To je jediné co bych vytkl, jinak jsem byl jejich setem velice příjemně překvapen a když vidím jaký kus kapela ušla za poslední 3 roky, nechci vidět co bude za další 3. To už zřejmě nebudou žádní Evergrey, Brainstorm nebo kapely jim podobné, budou Lammoth a jejich naprosto precizně vymakaný a přitom nádherně poslouchatelný melodický progres/power metal.
Jak se říká, nakonec to nejlepší. Na pražské black/death metalisty Belligerence jsem se těšil ze všech zúčastněných kapel nejvíce a to hlavně z důvodu jejich nového bubeníka, který byl ohlášen jako vynikající. Žel nejlepší nebyli ani zdaleka. Hudba Belligerence mě vždy velice zajímala a to hlavně díky jejich úžasnému citu pro melodii, výborné aranže a gradaci. Právě posledně jmenovaná gradace je to, o co díky novému bicákovi přišli (doufám, že pouze zatím a že se to zlepší). Kisoon je bezesporu bubeník vynikající a rozhodně na úrovni vyšší než bývalý bubeník, ovšem pokud mohu soudit z tohoto koncertu, připadá mi, že nepochopil hudbu Belligerence. Je možné, že se teprve sehrávají, ovšem přesto to zde musím zmínit. Kisoon vcelku přímočarou hudbu Belligerence obohacuje o bicí onanie a místo toho by, podle mě, byl daleko lepší jednodušší, přímočařejší motiv s tahem na bránu. Je to soud po jednom koncertu, každopádně se přijdu podívat na další. Zvukově na tom Belligerence též nebyli nijak dobře, ovšem to už není jejich chyba. Kytary, klávesy a zpěvačka šlapaly bezchybně a atmosférické části byly jako vždy uhrančivé. Doufejme, že se Belligerence do příště ve svém projevu více sjednotí. Rozhodně jim držim palce a budu fanouškem i nadále.
Celkově to byla akce velmi vydařená, tak jsem spokojen zamířil směr domov a až doteď vzpomínám na téměř prázdný Matrix, kde se tak skoro plýtvalo umem pro pár fanoušků. Naštěstí jsem to nepropásl a semnou tak dvě až tři desítky šťastlivců, vy ostatní litujte!
