A protože tento mix hudebních stylů s netradičním mluveným doprovodem je v našich končinách ojedinělou záležitostí, oslovil jsem krátce jedince, který je pod The Camp podepsán. Slovo má Josef Pernikl.
1. Vzhledem k tomu, že je tento rozhovor pro náš webzine premiérový, rád bych se trochu vrátil do minulosti. Můžeš na úvod stručně shrnout své dosavadní hudební aktivity?
Začínal jsem na kytaru samozřejmě jako samouk. Někdy v patnácti jsem koupil první kytaru a s klukama z ulice jsme udělali kapelu. Název jsme měli D.O.D. (drink or die) a hráli směs hardcore a něčeho nepopsatelného. Nikdo nevěděl, že se musí kytary naladit, haha. V roce 1989 jsme založili skupinu LOBOTOMIA a hráli thrash metal ve stylu Kreator, Sepultura. Udělali jsme demo, objevili se na jednom výběru, ale to bylo vše. Potom zpěvákovi zachutnalo LSD a to vlastně nastartovalo pomalý konec skupiny. Někdy v roce 1996 jsme už nehráli. V té době jsem měl na kontě první CD-R s G.I.D. a začal se věnovat jen tomuto projektu. V současné době to beru jako koníček a když mám čas a nápady, tak nahrávám.
2. V GID funguješ od začátku sám?
Od začátku jsem sám, jen na třetím CD jsem pozval pár hostů na violoncello, včetně bývalé spoluhráčky z Lobotomie Míši Dostálové - mám rád tenhle nástroj.
3. Proč jsi zvolil název Grandmother is dead?
Nic zvláštního to neznamená, byl to jen nápad.
4. The Camp je už čtvrtý demosnímek a jestli se nemýlím, tak počtvrté je to jen pálený nosič v Tvém vlastním nákladu. Nezkoušel jsi oslovit nějakou firmu?
Zatím jsem to nezkoušel, styl muziky, který dělám, není moc pro všechny lidi stravitelný, takže to firmy nebude moc zajímat. Ale zatím jsou recenze na THE CAMP moc dobré, tak že se o něco pokusím. Kdybys věděl o nějaké firmičce, dej mi vědět...
5. Co Tě vedlo k volbě tématu – německé koncentrační tábory za 2. světové války. Zajímáš se o historii nějak podrobněji?
Toto téma jsem použil na svém prvním CD The ashes from the Sobibor a chtěl jsem se k tomu ještě vrátit, Když jsem uviděl jeden dokumentární film z koncentračních táborů, kde vyprávěli vězni svoje příběhy, už jsem je slyšel v mé muzice.
6. Odkud jsi čerpal originální záznamy vzpomínek bývalých vězňů v koncentračních táborech?
Rád dělám výpravnou muziku k nějakému příběhu a válka je pro to nevyčerpatelné téma. Vlastně až na druhé CD (kde byla jen jedna skladba o válce ve Vietnamu) jsou CD o válce a tvoří vždy jeden příběh… většinou čerpám z nějakého dokumentárního filmu. Mám rád v muzice mluvené slovo a třeba vyprávění dosud žijících (v té době jim bylo kolem 100 let) legionářů z první světové války, které jsem použil na CD The Book of Legionary, je strhující. A když k tomu přidáš doom muziku a nějaké efekty, tak je výsledek dost depresivní, že se po poslechu určitě alespoň zamyslíš jaké to asi bylo.
7. Cítíš i po tolika letech vůči fašistům nenávist?
Nesnáším fašisty.
8. Co si myslíš o dnešních mládežnících, kteří vzhlížejí k třetí říši s obdivem, co o kapelách kterým nevadí hajlování na jejich vystoupeních?
Já osobně bych je zavřel do stejných vyhlazovacích táborů jako za války. Pěkně bych je povozil ve vagonech na dobytek a do sprch místo vody pouštěl cyklon B, aby se jim ta ruka lépe zvedala.
9. Tvá webová prezentace trochu pokulhává za dnešními standardy, na informace je poměrně skoupá, čím to?
Myslím že je tam vše podstatné, CD, Mp3, kontakt, recenze…u GID se toho zas tak moc neděje.
10. Ani obal není zrovna výstavní a písmo je špatně čitelné – nepřikládáš grafickému doprovodu důležitost?
Ten obal mě mrzí, teď už vím, že do obalu budu muset dát příště více peněz. Grafiku si dělám sám, ale ten tisk je velmi špatný. Jen kopírovaný na kopírce a ještě hodně mizerně. Ale CD-R je zdarma, tak že snad mi fanoušci prominou.
11. Zaujalo mě, že každému zájemci pošleš svou novou nahrávku zdarma. Z jakého důvodu?
Nemám důvod svou muziku prodávat, vše si nahrávám sám doma, neplatím žádné studio, jen obaly a CD-R něco stojí, ale to mě nezabije. Kdo chce moje nové CD, prostě mi napíše a já ho pošlu, žádný prachy. A ostatní tři CD si můžou zdarma stáhnou v mp3 na webu. Brzy bude v mp3 i nové CD The Camp.
12. Jakým způsobem nahráváš svou hudbu? Máš své vlastní studio? Jak je vybavené?
První dvě CD jsem nahrával na osmistopém recordingu Yamaha MT8X a s jedním multiefektem, syntezátorem a automatickým bubeníkem. Když na to vzpomínám, tak to byla pěkná makačka, vše nacpat do osmi stop. Dnes mám samozřejmě počítač a k tomu všechny možné vymoženosti dnešní doby. Dalo by se říct, že je to kompletní domácí studio. Na recording používam SONAR, zvuk přes AUDIOPOLIS 192. Hodně používám virtuální samplery a vytvořené zvuky různě kombinuju s živou hudbou. Všechno ostatní pak nahrávám naživo, jen bicí je automat (proto se ti tolik bicí nelíbili).
13. Lákalo by Tě vystoupit živě před publikem? Třeba s kytarou a zbytek materiálu by jel z playbacku...
Zatím jsem o tom nepřemýšlel, ale vše je možné…
14. Blížíme se k závěru, tak zamířím mimo GID. Sleduješ domácí metalovou scénu? Zaujala Tě v poslední době nějaká kapela, ať už live nebo studiovým počinem. A koho je možné považovat za stylového spřízněnce GID?
Poslouchám vše co se mi líbí, ať je to metal, jazz nebo elektronika. Musí mě to něčím zaujmout. V současné době mě potěšili novou deskou LVMEN a Ecstasy Of Saint Theresa. Ze zahraničních kapel jsou to určitě poslední desky System Of A Down a Soulfly (jinak od Maxe Cavalery můžu všechno… Beneath the Reamains nikdy z mého Mp3 přehrávače nevymažu. Stylové spřízněnce je těžké hledat, nevím jestli u nás někdo něco podobného tvoří.
15. Navštěvuješ pravidelně nějaké webziny? Co říkáš na jejich úroveň? Máš nějaký extra oblíbený?
Navštěvuju pravidelně Fobii, Payo, Metalopolis …úroveň je dobrá.
16. Doufám, že jsme probrali vše podstatné, ale není-li tomu tak, máš neomezený prostor pro další vyjádření. Každopádně díky za Tvůj čas a do budoucna přeji hodně úspěchů.
Díky.
