Uteklo několik málo týdnů od mé poslední návštěvy Kralup (omlouvám se, ale na report z koncertu ZNC prostě nebyl čas…) a je tu páteční podvečer s datem 15.12.2006. Nabíráme zbytek osazenstva vozu a opět uháníme tmou stejným směrem, příjemně naladěni očekáváním věcí příštích a posléze i kolujícím lahodným mokem z vinných hroznů (velebím mocnosti pekelné, že nepopulární funkce řidiče nepřipadla na mě…). A dochází k první chybě v Matrixu. Na sedadlo spolujezdce usedám, coby navigátor, já a to se za několik desítek minut ukazuje jako zásadní chyba. Tma je sice super prostředí ke spoustě činností, ale ne k určování správné trasy a mé orientační smysly jsou během chvíle v pasti (zarážející je fuckt, že danou trasu jsem absolvoval již mnohokrát…). Po příjemné, dlouhé a hlavně nechtěné exkurzi naším hlavním městem, kterému učiní přítrž až nákup mapy za křesťanské peníze (čti nechutně předražené), ještě nastává nepochopitelné půl hodinovému bloudění ve vísce s názvem Tuchoměřice (nikdy se neptejte na cestu motajícího se individua s pivní dechem, který si na svoji nejistou pouť za lihovým povyražením svítí lampičkou…) a po mnohých impertinencích na moji hlavu nás konečně vítají Kralupy svými romantickými komíny místní chemičky. Zde v klubíku Ponorka pořadatelské duo All a Pigeon zaokrouhluje pořadové číslo svých akcí a sestava pro tuto slavnostní příležitost je důstojná a více než lákavá.
Začátek je sice plánován na 20:30, ale vzhledem k tomu, že jsem již znalý poměrů, je mi jasné, že čas nás rozhodně netlačí. Klábosím se známými, popíjím, tahám rozumy z Insanie ohledně jejich novinky a ve 21:45 sleduji krátkou zvukovku Proximity. Během chvíle už pánové rozjíždějí svůj set a já zůstávám stát s otevřenou hubou (tento tupý výraz je mojí silnou stránkou a patří k vrcholným číslům mojí mimiky…). Nevěděl jsem co od nich očekávat, ale takovou šlehu jsem rozhodně nečekal! Hned od prvních tónů jsem zcela polapen. Do tohoto koncíku pro mě absolutně neznámý pojem, ale… To se musí slyšet. Každopádně, v našich krajích ne zrovna často hraná mjůzik. Pokud bych jejich tvorbu k něčemu přirovnat, napadají mi jednoznačně Soilwork. Moderní, agresivní metal plný melodií, hitové refrény, včetně častého využití čistých vokálů. A právě zpěv Jirky Strejčka je silnou zbraní Proximity. Naprosto s přehledem zvládnuté veškeré hlasové polohy. Tak mě napadá, že by se našla i vizuální podoba s pěvcem Soilwork Speedem. Ale nic není tak jednoduché. Když byly puštěny klávesy, jako bych chvílemi slyšel dotyk nedostižných géniů Dream Theater, jindy zase melancholické nálady finských sebevrahů Sentenced (zejména u druhé skladby). Ale není důležité jejich tvorbu k něčemu přirovnávat, protože hlavní je to, že je neskutečně kvalitní. Jestli bude jejich nosič z poloviny taková šleha jako živá prezentace, očekávejme tvrdý úder. Pokud máte zájem, na stránkách www.proximity-music.com jsou volně ke stažení nějaké věci. Uf, začátek jak z říše snů. Klidně bych ještě nějakou pecku vydržel, ale čas je neúprosný. Každopádně, Proximity jsou pro mě nečekané domácí překvapení letošního roku, které se schovávalo až na jeho samotný závěr. Ale ne nadarmo se říká, že to nejlepší přichází na konec… Mimochodem, vše bylo podpořeno naprosto skvělým zvukem. Pravda, mohl být poněkud méně nahlas, ale každý nástroj i zpěv vyzněly znamenitě.
Následné Rhodian jsem měl už možnost vidět několikrát (zajímavé je, že většinou právě v Kralupech), takže jsem tušil, co mě čeká. A očekávání se potvrdilo do puntíku. Jejich zatím poslední CD s názvem Enter the password:Berserk (Élysion 2006) je zatím jejich nejvyzrálejším materiálem a jeho živé předvedení nijak nezaostává za studiovou podobou. Energická smršť moderního metalu s hustou rytmikou (nemůžu si pomoct, ale slyším tam Korn…) a originální ženským vokálem Martiny. Jako vždy příjemné vystoupení. Na závěr hitovka a a klipovka Paralelní světy a máme tu konec. Moderní, svojské, kvalitní. Co více si přát. Tedy, uvítal bych další hitovku Cosmic girl, ale Rhodian mají aktuální fošnu, jejíž propagace je samozřejmě prvořadá. Tak mě napadá, že Rhodian mají jednu velkou výhodu. Mužská část (tedy její 96 %) by si jejich vystoupení dokázala užít i beze zvuku. Martina je dračice a pohled na ní je rozhodně oku lahodící. A to rozdávání velkého množství CD každému, kdo měl zájem, bylo více než sympatické. Super přístup. Jednoho by mrzelo, že už doma jeden exemplář má :o).
A přichází vrchol. Insania je již nějaký ten pátek mé nejoblíbenější domácí uskupení a každý jejich koncík to vždy jen potvrdí. Vždy se jedná o zážitek, který mne nabudí na několik týdnů. Na této párty byla však jejich účast ohrožena, neboť jejich rytmické srdce Black Drum utrpěl úraz na levé ruce a asi se shodneme na tom, že pro bubeníka je tato končetina poměrně dosti důležitá (pravda, bubeník Def Leppard má asi jiný názor…). Ale veškeré chmury byly rozptýleny a Insania dorazila v plné sestavě. Navíc posilněna o hráče na klávesy Tudyho, který už bude ke slyšení i na novince Rok ´n Freud. A právě z této novinky bylo ke slyšení hned sedm pecek jako ochutnávka! Uf... Už teď mám naprosto jasno o nej titulu pro nadcházející rok z domácí tvorby. Šlehy jako Kakofonie ohně, Disneyland vyděděnců (zazněl dokonce 2x), Večer, kdy Freud zpíval basem, Je mrtvá (jasná hitovka, která přímo volá o zpracování formou klipu) slibují mnohé. Ať už je placka venku! Začínám odškrtávat dny do termínu vydání. Jako vždy vtipné texty plné nadhledu, které ale nabízejí zajímavé myšlenky a rozhodně stojí za zamyšlení. Zdá se mi, že novinka vykračuje k ještě větší tvrdosti a hutnosti, než deska předchozí. Ale uslyšíme. Ostatně, na placku předchozí se rovněž dostalo. Hymna It´s easy to fall in hate samozřejmě chybět nesměla. Překvapivě hodně prostoru se dostalo „trans-mystické anarchii“ z roku 2001, kdy došlo na Hell knows who we are, The lunar priestess and the king of the sun, Rouhání je pro nás evergreen (zabuším na bránu pekelnou) a Vraždu ve staré hvězdárně. Kdo fandí tvorbě ještě starší, byl ukojen ukázkami z letité Virtu-ritual (I.C.U., Černá magie je fajn). A když jsem zaslechl three, two, one… you are dead… Nemá cenu psát více. U.R. dead je prostě absolutní kult a nedostižná klasika, bez které si koncert této astrální hydry v žádném případě nedokážu představit. A rozhodně ani nechci. Jen mi trochu mrzí, že nedošlo na Zimní varování, na které dle slov samotné Insanie dojít mělo. Ale je to těžké, protože kdyby měli hrát veškeré svoje zásadní a mnou oblíbené pecky, trvalo by jejich vystoupení několik hodin. Což by mojí osobě v žádném případě nevadilo… Již zmiňované klávesy vidím jako velký přínos, protože tvorbě Insanie dávají další rozměr a obohacují již tak dostatečně bohatou atmosféru. Můj report je v případě Insanie možná nekritický, ale pokud chcete na této perle naší scény hledat nějaké chyby, budete muset za někým jiným. Já jich nenacházím. Jako vždy mohu napsat pouze: GENIÁLNÍ! Dala by se použít parafráze mistra Pratchetta. Totiž že vychvalování Insanie je platné asi tak jako instalace detektorů kouře do pekla.
Blíží se nám druhá hodina po půlnoci a akcička nám končí. Tedy, končí pouze hudební produkce, protože before party, jak je v Kralupech dobrým zvykem, pokračuje dál. Probíhá focení, popíjení, hodnocení zážitků, kolega Payo hlásí dojmy z Winter Assaultu… Prostě jeden z těch večírků, u kterých si přejete, aby nikdy nezkončil. A on tak vždy učiní… O to více mrzí, že nevyšla plzeňská zastávka, která se měla konat den následující. Po několika málo hodinách spánku u pana pořadatele bereme do ruky vývrtku a připravujeme si vydatnou hodnoutnou snídani s názvem Veltlínské a pokračujeme vesele dál. Nicméně řidič již začíná vykazovat značné známky nervozity, nevhodnost jeho poznámek je s přibývajícím množstvím lihu v naší krvi stále více alarmující a tak po loučení nabíráme směr Plzeň. Pořadatelé se dali slyšet, že jubilejní 10. pokračování Pigeon & Shit & RUM party by mělo být i labutí písní tohoto podniku. Já doufám, že tomu tak nebude. Byl jsem téměř na všech a vždy se jednalo o naprosto bezchybnou a pohodovou akci. Pravda, která finančně většinou končila v záporných hodnotách. Uvidíme. Jedna polovina (ta rumová) už opět spřádala plány...
