19. 9. 2006Metalswamp No.26,66

Letní festová sezóna se pomalu chýlí ke konci a září je obvykle měsíc, kdy se ke slovu opět dostávají menší fesťáčky a akce. Patří mezi ně také brněnský Metal Swamp, jehož zářijové pokračování nabídlo sestavu, v které se to jen černalo.

 

Všechny vystupující, tu víc–tu méně, pojilo black metalové pojivo. K tuzemským Hyperborean Desire přibyli již známí Rakušané z Misanthropic Might a rovněž dva zástupci BM scény ze Slovenska – rychlí Ancestral Volkhves a nekompromisní Infer. Hlavním tahákem festu pak byla dvojice black/deathových kapel až z Mexika – Balam Akab a Evil Poetry.

 

Malá záludnost se skrývala v samotném datu konání – obvykle sobotní Swamp se tentokrát přesunul na pátek, což se nejednomu příznivci nářezové muziky navyklému na pravidelnost vymstilo a nebýt mého náhodného pohledu do kalendáře, dopadl bych podobně. Tak jako tak počáteční návštěvnost vypadala hrozivě a na pódiu se už chtě-nechtě chystala první kapela. Ostravské HYPERBOREAN DESIRE prořídlé řady nerozhodily a početné těleso zahrálo svůj experimentální black, kterému nechybí zvraty ani technika, a ten, kdo chodí na swampy častěji, jistě poznal v řadách kapely část deathových Nemesis (Luky a Radalf). Z aktuálního promo kotouče zazněla „Sága o neuchopitelné ryzosti“, v níž sice hraje prim zvukově špinavý pagan black ne nepodobný tuzemským Trollech, ovšem nechybí zde ani další vlivy – ať už klasiků Master’s Hammer či zajímavých elektro-noise pasáží s čistými zpěvy i klasickým ječákem. Celkový zvuk byl zesílen hned trojicí kytar a velice pestří Hyperborean Desire se publiku dobře poslouchali. Kromě dosavadní tvorby kapela představila také materiál z aktuálně nahrávaného debutu (tuším, že zazněla skladba „V kruhu veškerenstva“). Chvíli mi sice trvalo, než jsem Hyperborejcům přišel na chuť, ale jejich vystoupení mě bavilo a pokud kapela na nastoupené cestě vydrží a bude se postupně oprošťovat od tu a tam silných vlivů legend a bude svou muziku nadále osvěžovat různými rytmickými vychytávkami a „pazvuky“, máme se nač těšit.

 

Návštěvnictva o pauze přibylo jen poskrovnu, a tak i nekompromisní trojka z MISANTHROPIC MIGHT (tentokrát bez warpaintu) hrála pro porůznu roztroušené skupinky fans. Rakušanům přesto patří dík za řádné rozhýbání obecenstva, které na syrový, přímočarý a zabijácky rychlý black metal zareagovalo okamžitě a pod kapelou začaly lítat první vrtule. Asociace na starý Gorgoroth se tu přímo vnucují a kapela nezapře ani inspiraci ve švédských řeznících Marduk – cover známé „Panzer Division…“ v setu zazněl a v nadupaném nášlehu taky mírně zapadl. Vystoupení Misanthropic Might se přesto těšilo příznivému ohlasu, což jen podpořil vylepšený zvuk z pódia.

 

Pětice muzikantů z ANCESTRAL VOLKHVES nás nechala načít zase z jiného soudku. Slovanský black metal s odlehčeným melodičtějším zvukem nestaví ani tak na tvrdosti jako na pekelné rychlosti. Poctivý přístup je z kapely znát nejen z desky, ale i naživo a kromě Cernoroga za mikrofonem se činil i zbytek. Zvlášť zážitkem pro mě byl neúnavný kytarista v popředí, který hobloval svůj nástroj s takovou vervou, až jsem měl problém rozlišit, jestli má místo pravačky větrák nebo má prostě jen takovou výdrž! Stěžejním materiálem prezentovaným na koncertě bylo prozatím jediné, i když jinak celkem čerstvé album „Son o Iriyi“, které kapele vyšlo v minulém roce u Krv Records a které překypuje rychlostí a nápady. Přestože se jedná o slovanský black zpívaný tu anglicky, tu mateřštinou, zvuk nezapře ani severské inspirace (starý

 

V době, kdy Ancestral Volkhves zvolna doklusávali své bohatýrské oře, Swamp konečně ožil a nově přibylí návštěvníci rychle zkomplikovali situaci u výčepu, který měl najednou plné ruce práce s frontami žíznivců. Jen krátkou chvíli na vydechnutí a už je tu nejtvrdší kapela večera – košický INFER. Kapela patří spolu s Ancestral… do stáje vydavatelství Krv Records a stejně jako předešlá banda má na kontě debutní desku. Tím ale další podobnost končí a co se hudby týče, máme tu co do činění s velmi extrémním blackem, který jakoby vypadl z hnízda Dark Funeral. Po nadšené recenzi Demimortuse na debut „In Cold Being“ jsem byl osobně velmi zvědav, jak kapela dokáže do Svatoboje přenést tu apokalypsu a musím říct, že Peter a spol. nezklamali a zahráli přesně podle očekávání – vyhlazovací black plný prudkých přechodů s příznačnou deathovou hutností. Tahle muzika tedy opravdu leze do hlavy a protože tenhle typ blacku nechá chladným jen málokoho, nemeškal jsem ani chvíli a vlítl jsem do kotle, kde to jen vřelo. Infer nedá moc na oddychovky a klepačky jdou ruku v ruce s našláplými kytarami. Super, super, naživo nemám co vytknout, snad jen tu podobnost se severskými veličinami…

 

Téměř do poslední chvíle se čekalo na oba mexické zástupce, kteří se po koncertu v Chebu dokonale zašmodrchali v síti tuzemských pozemních i telefonních komunikací a až těsně před vystoupením Slováků se najednou vynořili kdesi na okraji Brna s dotazem na polohu Svatoboje. Díky rychlé reakci organizátorského týmu nakonec vše dobře dopadlo a na Infer plynule navázali EVIL POETRY. Black/deathová banda hrála sice jen o třech lidech (jedním z nich byla baskytaristka), přesto to nebylo vystoupení špatné. Evil Poetry, toho času na tour (spolu s Balam Akab) přijeli představit aktuální album „Letheus Nocturnus“ (2005) a po opatrném začátku, kdy si kapela osahávala terén, se druhá půlka setu nesla ve znamení rychlého nekomplikovaného nářezu podporovaného rozdováděným obecenstvem. Když si odmyslím zpěvákovy škleby a grimasy a místy určitou klišovitost, jednalo se o ucházející výkon, i když na mě Evil Poetry neudělali takový dojem jako předešlé hordy.

 

O poznání lepší muziku předvedl BALAM AKAB, který nijak nerespektoval projevující se únavu publika z pařeb na předešlé kapely a svůj koncert poskládal ze samých náhulů, z kterých místy dosti silně vykukoval death metal. „Gig“ se nesl ve znamení větší instrumentální techniky a také nasazení, za což se návštěvníci poslední kapele odměnili, takže i na přídavky došlo. Nejvíc na mě osobně zapůsobil vokalista Alejandro, který přímo sršel latinským temperamentem a jehož komunikace s publikem byla v mnoha ohledech ukázková. Podobně jako Evil Poetry i Balam Akab propagují svou první desku – jedná se o dílko „Xilalba“ (2006), které nezapře švédské vlivy a je jaksepatří hutné. Naživo se jedná o klasický valivý black/death metal, do něhož Mexičané míchají prvky vlastní kultury (nejen v textech). S chutí hrající Balam Akab tak učinil poslední tečku za tímto festem, který opět nabídl kvalitní a zajímavé spolky, ale kterému se opět nezadařilo návštěvnicky a výsledná stovka fanoušků je toho důkazem. Přesto zůstávám optimistou a doufám „v lepší zítřky“…