Hned předem musím napsat, že beforeparty se vydařila, od Gora mám přezdívku klubíčko...(Márty)
To já šel brzo spát, abych byl dostatečně silný na nadcházející bitvu. Rád bych poděkoval děvčatům, co v pravidelných intervalech chodily močit za náš stan za skvělý budíček. Sampl rozstřikující moči by neměl chybět v databázi ani jednoho klávesového hráče či mučitele syntetizátorů. Myšlenka protáhnout jejich rodidla kopřivou (rozuměj těch dívek) mě provázela ve snech až do ranních hodin. Ale bylo hůř, kde se vzali, tu se vzali, přijeli kamarádíčkové ze Slovenska. Jejich třicetiletá slivovice ještě teď vyúsťuje v konstatování, že vrah je zahradník....vždycky. Flažoletky z CD přehrávače Vládi z Fleshless nás ještě před samotným začátkem uvádějí do stavu správného rozlazení (je vedle ve stánku). Lidí přibývá a letos to asi bude maso. (Corbow)
A je tu již toužebně očekávaný začátek, i když s malým zpožděním je tu JIG-AI a jejich gore grind. Zvuk se ještě ladí a je to znát, na Obscenu jsem tuhle partu vychutnal líp, nicméně pod pódiem narváno. (Márty) Tak jejich verze českých tradicionálů v podobě Pec nám spadla, kterou následovala hymna Skákal pes... Minimálně originální. A tenhle jejich setík se mi pro změnu líbíl více než ten na Obscenu :o) (Goro).
A jen tak mimochodem, až do dnešních dnů mi vosy vyloženě nevadily, ale dneškem se vše mění a naše vzájemné soužití se mění v otevřený boj! Ty černožlutý čubky mi dohání k šílenství! I tyto řádky píši pouze jednou rukou, páč druhou ty bestie odháním... Kill ´em all!!! (Goro) Tady by bylo tak krásně.....kdyby tady nebyly ty vosy!!! (Corbow)
RITES OF UNDEATH z Prahy jedou v black death vodách, i když mám tuhle kapelu celkem naposlouchanou, tak se u ní projevuje to, že pokaždé zní jinak. Tady na větším pódiu mi přišlo, že jim to moc nesedlo. (Márty)
Po vystoupení RoU se pan šéfredaktor rozhodl vzít zábavu zcela do svých rukou. K tomu mu stačila pouhá maličkost. Reklamní zápalky Camel extrémně malé velikosti - cca. 1 x 0,5 cm. Během manipulace s tímto náčiním, které se v jeho rukou mění ve smrtící zbraň,se mu vše vymklo z rukou a málem předvedl takřka ukázkové samovznícení. Kdo neviděl neuvěří... Ale naštěstí vše dobře dopadlo a tak se jeho mužným fousem můžeme kochat i nadále. (Goro)
CRASHPOINT byli pro mě velkou neznámou a zároveň velkým překvapením. Podle vzhledu mladá kapela disponovala velmi šikovným zpěvákem a hrnula do lidí poctivou porci skákajícího sepulturo-nu-metalu. I když pod pódiem ze začátku moc fanoušků nebylo, v průběhu setu přibývali a za chvíli měli Crashpoint diváky na své straně. Velepšil se také zvuk i když v průběhu setu vypadávalo PA. (Corbow)
MORTIFILIA se naživo prezentovala svižným švédským melodic deathem, který do řad pařících přilákal další návštěvníky. Kapela už patří na scéně k těm zkušeným spolkům, přesto na mě působila mírně rozhozeně a pokud bych si měl u Mortifilie-live vybrat mezi muzikou a zpěvem, tak bych bral radši tu hudbu. (Marquise)
O THE OCEAN jsem zatím neslyšel a kdyby tak bylo i nadále, tak by se vůbec nic nestalo. Nudné, obyčejné a stokrát ohrané emo-corové nápady mě skutečně nechytly. Až na jeden song, u kterého jsem ale nestihl zaznamenat název. (Dharm) Uff uff, naopak já musím podotknout, že se mi tahle kapela líbila. Dva zpěváci, dva bubeníci, navíc týpek s notebookem, řízné sekané kytary, zvuk se o dost vylepšil, prostě supr. Našim západním sousedům tenhle styl prostě sedne. Broušení barelu do rytmu bylo také dobrou vsuvkou. Negativem jsou všemožné fronty na žetony, jídlo, pivo apod. což mě docela prudí. (Márty). Přidávám se k Mártymu (ostatně, jak jinak :o), potože The ocean mě totálně dostali! Paráda a super překvápko. Jdu hledat jejich distro, páč tohle musím mít. (Goro)
CENOTAPH z Turecka letošní Brutal zastihl ve výborné formě a tito grindeři konečně pořádně odvázali publikum. Divoký kotel, veliká pozornost a ohlas shromážděných fanoušků byly přesvědčivou vizitkou téhle šílené mlátičky. Hutně znějící Cenotaph se při vystoupení opíral o skvěle nazvučené bicí a obzvlášť vyvedený kanální vokál frontmana, který opravdu stál za to. Kapela, pro kterou to byla koncertní premiéra v tuzemsku, hrála ostatně s velikou chutí a na mě udělala hooodně dobý dojem! :-) (Marquise)
Švédy BIRDFLESH jsem měl tu čest poprvé vidět naživo (já ostuda) musím hned na úvod konstatovat, že těm chlapcům to moooc sluší - super převleky. Funny punk grindo směska mě dostala do varu, navíc některé dost cool heavy začátky songů byly taktéž supr. Publikum se baví, areál se neustále plní, k všeobecné spokojenosti. (Márty)
Moc se líbila taky francouzská specialitka GOJIRA. Snažit se stylově zařazovat nemá smysl, protože kapela svůj zvuk míchá z toho nejlepšího, co mohou různé metalové odnože nabídnout. Slyšet je tu thrash, core, dark metal a nechybí ani deathové přesahy. Kapela tento mix vylepšuje vyspělou instrumentální technikou a naživo i přímo učebnicovou pódiovkou. Set Gojiry byl stejně různorodý a barvitý jako její hudba - chvíli dostávaly příležitost nesmlouvavé klepačky, chvíli zase technicky promakané kompozice. Ohlas byl převeliký a Gojira pro mě prozatím zůstává překvapením večera. (Marquise)
Na ORPHANED LAND jsem se těšil. Namlsán bezchybným koncíkem před Paradise Lost jsem očekával velké věci. A ony se dostavily. Nenacházím chyb. Hned od úvodní The ocean land jim fanoušci zobali z ruky. Včetně mě a ovárků z Kralup (zdravím Payo team :o))). Naprosto skvělá atmosféra a mimořádný ohlas. Z desky Mabool se samozřejmě hrálo dál, ale naštěstí se vzpomínalo i na starší tvorbu. Hned jako druhá zazněla Shir Hama´Alot (snad jsem nespletl název...) z dvojky El norra alila, která se pro mě stala vrcholem celého setu. Společně se závěrečnou Norra el norra. A tuším, že se dostalo i na debut Sahara. Míchání několika stylů metalu s folklórem jejich domoviny prostě nemůže zklamat. Přiznávám, že v Abatonu mi Orphaned Land nadchli přeci jen krapet víc, ale na vině může být ten fuckt, že tento večer už jsem věděl, co mě čeká a chyběl onen moment překvapení. Ale s čistým svědomím mohu napsat, že se jednalo o jeden z vrcholů letošního Brutal Assaultu. A nám nezbývá, než se těšit na novinku, kterou má dle informací produkovat mistr Wilson z Porcupine Tree. Uf, kombinace, od které se dá očekávat mnohé... Orphaned Land živě? Kdykoliv a kdekoli si je dám znova. (Goro)
FEAR FACTORY, jedno z největších lákadel letošního ročníku. Ostatně, totálně narvaný areál to pouze potvrzoval. A jak se pánové s touto úlohou vypořádali? Obstáli se ctí a předvedli slušné vystoupení. Rozjezd byl pozvolný, ale s každou další peckou jejich výkon gradoval. I Burton své hlasivky zahříval postupně. Ale rozezpíval se nám. Nikdo nemůže čekat, že předvede stejný výkon, jako na studiových nahrávkách a jeho vokál je jedním z poznávacích znamení FF. Asi nemá cenu příliš řešit stylové zaměření, protože právě oni patří mezi několik málo vyvolených, kteří styly vytvářejí. Stačí pár kil, melodická linka s čistým vokálem, palba bicích a jste doma. Vystoupení nám pánové pojali jako průřez celou kariérou. Naštěstí, protože pecky z debutu Soul of a new machine z roku 1992, který je stále mojí nejoblíbenější deskou, patřily k vrcholům. Hlavně Martyr neměl chybu! Suffer bastard! A nechyběly ani vály z Demanufacture. Jasně, Replica nechyběla. Zazněla jako úplně poslední. Jestli jsem dobře koukal, Fear Factory mají společného basáka, jako geniální Strapping Young Lad. A odmítám řešit výkon bubeníka. Blázen! Jeho práce nohou... Pokud by koncert odehrál pouze on, stálo by to za to. (Goro)
SEVERE TORTURE plynule navázali na stylové koketování Fear Factory a předvedli brutal death jak víno. Těžkotonážní riffy s nezbytnými technickými kudrlinkamia hlavně parádní ryk vokalisty si rychle získali publikum, a tak během celého vystoupení nebyla nouze o řádně rohaté pracovní prostředí. Zvuk bez chyby, veliké nasazení na pódiu a profi odehraný náhul s velikým ohlasem dole v kotli. Prima, prima, jen ten deštík by už mohl přestat... (Marquise)
MOURNING BELOVETH jsem poslouchal jen z povzdálí a málem jsem usnul. Inu pravý nefalšovaný doom metal ve stylu umírající nevěsty. (Márty)
SOLFERNUS ve složení Khaablus-Parambucha-Igor-Corn si v podstatě zopakovali vystoupení z loňského Brutalu a kapela tak naživo ničím nezaskočila a ani nezklamala. Mix extrémního blacku s old school thrashovými prvky, kterému nechyběly příchutě z dílny Igorových Root a samozřejmě ani vynikající bicí, které u Solfernus dělají minimálně půlku dojmu. Hrálo se hodně z poslední desky (Hysteria In Coma), která naživo zněla mnohem energičtěji právě díky typické pódiovce páně Khaabluse. Divácky úspěšný set se uzavřel stejnojmennou skladbou z aktuální desky, na kterou si prostě nešlo nezaskákat. (Marquise)
Grindoví NEGLIGENT COLLATERAL COLAPSE přinesli pod pódium razantní přitvrzení a gig kapela posešívala z krátkých, ale o to nářezových skladbiček. I přes místy zběsilou show na pódiu se kapela neprezentovala příliš výraznými palbami - vyjma té poslední, které to v pěkně hutném zvuku šlapalo přímo skvěle. NCC předvedli na jedné straně grind jak utržený ze řezězu, na druhé straně set místy nejisté kapely nepůsobil zrovna přesvědčivě. (Marquise)
Poslední kapela a zpátky k blacku. ILLIDIANCE z Ruska jsou mladou, ambiciózní melodic blackovou formací s jednou řadovkou a jedním EP na kontě a jestli jim něco nelze upřít, pak je to neohroženost, s jakou se na prknech prezentují. Do železa zakovaní, nakrklí muzikanti s nezbytnými klávesami to okamžitě rozjeli ve velkém stylu a na závěr dne do posledních vytrvalců jednoduše naprali svůj apokalyptický black. Kapela mě ale svou muzikou moc nepřesvědčila - na vině byl nejspíš zvuk, který se kapele sléval a čistě zpívající kytarista, který svými party prokládal frontmanův skřek, vůbec nebyl slyšet. I přesto musím kapele pochválit show na pódiu, která byla strojově přesná, energická a neustále plná vrtulí. (Marquise)
