Rok utekl jako zajíc a častí návštěvníci českých pódií (letos AFOD), Poláci Darzamat, jsou tady s dalším albem. Předcházející SemiDevilish se mi líbilo a docela často se k němu vracím, tak se pojďme podívat, s čím pět pánů a jedna dáma přichází tentokrát.
V pořadí pátá dlouhohrající placka nabízí na padesátiminutové ploše čtrnáct temně metalových skladeb, z nichž tři fungují coby intra ke skladbám, které po nich následují. První intro, hodně majestátní, předchází nejvydařenější kompozici alba. Song začínající agresivním nátěrem a drsným mužským vokálem ale posléze lehce vyměkne a silně připomíná nejlepší momenty SemiDevilish, hlavně díky melodice a ženskému zpěvu, který se s mužským, kromě klasického střídání, v několika pasážích překrývá. Dvojka kvalit jedničky nedosahuje, klávesové party jsou sice hodně zajímavé, ale celkově na mě song působí tak nějak přeplácaným dojmem – ženské zpěvy jsou navrstveny přes sebe tak, že člověk neví, který má vnímat dříve. Kabaretní intro před pátou The Burning Times přináší odlehčení, ale přijde mi zbytečně dlouhé, zato zmiňovaná skladba je zpočátku opět poměrně drsná, ale opět se z ničeho nic mění nálada, která směřuje do poklidnějších a později takřka industriálních vod – a zase zpátky do drsnoty a tak dokola – udělat z toho mišmaše dvě skladby, to bylo něco, ale takhle je to nápor na nervy. Dopis z pekla – klišé název, hudebně pramálo zajímavé minimalistické intermezzo s ženským mluveným slovem a na pozadí se ozývajícím jekotem, snad nějaké čarodějnice. Blackward je vysvobozením nejen ze spárů čarodějky, ale také z přeplácanosti – svižnější a jednodušší black (to když má slovo On), klidnější dark/doom (když má slovo Ona), vydařené melodické sólo, žádné experimenty a elektronické vylepšovačky – tohle funguje spolehlivě. Po nevýrazné Recurring Yell přichází poslední „intro", jehož smysl mi uniká... Zato Labyrinth... jakoby navazoval tam, kde skončil Blackward – žádné velké vymýšlení a plnou parou kupředu. Smutné klávesy a jednoduchý, velmi pomalý rytmus – to je výhradně ženským elementem nazpívaný Virus a i přes poměrně dlouhou stopáž se mi tahle tryzna líbí mnohem více než ty přearanžované a přemodernizované, jejichž zástupce následuje právě teď. Pod nánosem všech možných zvuků se utápí příjemná melodie a záchranné lano hází až závěrečný refrén. I předposlední kousek si libuje v složitostech a jen skočná pasáž snad potěší. Závěrečná Pocta začíná tam, kde skončil Letter from Hell, ale druhá symfonická polovina nakonec uzavírá nahrávku se vztyčenou hlavou, byť lehké zkrácení by přidalo na naléhavosti. Produkce desky je mimořádně zdařilá, zvuk výtečný – nahráno ve studiu Maq Records v Polsku (nahrávali zde také naši Ador Dorath své Symbols), mix a mastering měl na starosti všem dobře známý Andy La Rocque ve švédském Los Angered Recording studiu. I grafická stránka obalu se mi líbí, titulka sice nesrší originalitou, ale méně je někdy více. Ostatně pěkně graficky zpracované jsou i webové stránky, které nabízí spoustu informací, fotky, texty,... Když porovnám SemiDevilish a Transkarpatii, vyhrává u mě dílko starší, a to hlavně kvůli větší přístupnosti. Novinka mi v některých, výše popsaných, momentech přijde zbytečně složitá. Ale pořád se jedná o pozoruhodné dílko, které si jistě své posluchače bez potíží najde, třeba mezi příznivci již jednou vzpomenutých Ador Dorath. A protože Semi... bralo bodíků osm, tentokrát jeden ubírám.
Čas: 50:53
Seznam skladeb:
- Sanguinarius Intro
- Vampiric Prose
- Hallucinations
- Inhumatus Intro
- The Burning Times
- Letter From Hell
- Blackward
- Recurring Yell
- Araneum Intro
- Labyrinth of Anxiety
- Virus
- The Old Form of Worship
- Tempted by Rot
- Tribute to...
