SOBOTA 15. 7. 2006
S bolavou hlavou jsem se probudil a když jsem se dostal k pódiu, zjistil jsem, že Mike Terrana předvádí své famózní dovednosti hry na bicí. Takže se omlouvám předchozím kapelám, které jsem nestihl. Alkohol je zkrátka hajzlík.
Po M. Terranovi následovali finští melodici Charon. Podle mne přesný případ muziky pro efekt. Zbytečně tuctové melodie pro masy, zahalené do metalového hávu, sedly snad jen nadšeným dámám, které nemohly spustit oči ze (zřejmě) sympatického zpěváka. Klasický případ kapely, která nikoho neurazí, ale také nikoho skutečně „nedostane“.
O Leaves´ Eyes by se dalo napsat v podstatě totéž co o Charon, ikdyž jsou hudebně trošku jinde a hlavně v Leave´s Eyes je alespoň pěkná zpěvačka. Abych se přiznal 100x raději bych viděl domovskou kapelu Kristinina manžela Alexandera Krulla (který je též v Leave´s Eyes) – Atrocity.
Crucified Barbara dají hodně na image a slintající chlapi v davu byli jasným důkazem. Čtveřice moooc pěkných kočiček předvedla skvělou show, ovšem hudebně mě to tedy neoslovilo a to je podstatná část hodnocení, takže u mě spíše rozpačité.
Evergrey již bezesporu patří mezi nejvýznamnější progresivní metalové kapely a jejich vystoupení ve Vizovicích byla lahoda nejen pro uši, ale též pro oči, když se divák koukal na zběsilé prsty hudebníků, kteří svou promakanou muziku dělají tak, že je přes všechnu svou komplikovanost krásně poslouchatelná. Evergrey se předvedli v neuvěřitelné formě.
Nastala tma a tak již nic nebránilo vydat se na vesmírnou jízdu s jednoznačně nejlepší kapelou MORu. Gamma Ray nastoupili, usmívali se, žertovali a předvedli takovou speedovou smršť, že člověk nevěděl, jestli je ještě naživu, nebo v ráji. Když jsem se probral z první extáze a otočil se, zjistil jsem, že publikum je zřejmě stejného názoru jako já a Gammaray tak byli divácky jedni z nejúspešnějších. Škoda jen, že dost zapomínali na bezkonkurenční album „No World Order“, ze kterého zazněla pouze titulní věc. Jinak se kromě nového materiálu sázelo spíše na jistoty jako „Heavy Metal Universe“, „Somewhere Out In Space“ či „Send Me A Sign“. Není co dodat, kdo tam byl, tak ví o čem mluvím.
Helloween již dlouho tápají a nové album, ač je poměrně dost povedené, nemůže dohnat velkou ztrátu, kterou si Helloween způsobili změnami v sestavě a na které nakonec nejvíce profitují kapely složené z bývalých členů (tzn. Gammaray a Masterplan). Navíc výběr skladeb hraných živě je též nepovedený. Helloween jsem viděl podruhé a ani jednou mě více neoslovili, ačkoli z cd je velmi uznávám.
O jednoznačně nejneuvěřitelnější překvapení se postaralo následujících 15 minut. Protože se stalo něco, čemu by se před pár lety jen každý zasmál. Kai Hansen stanul po 20 letech opět po boku Helloween a ještě s parťáky z Gamma Ray odehráli s Helloween dvě Hansenovy skladby ještě z éry, kdy hrál v Helloween – „Future World“ a „I Want Out“. Celý areál Jelínkovy likérky jen koukal s otevřenými ústy a nemohl uvěřit tomu co se to na pódiu odehrává. Kai Hansen, který se do nedávné s Michaelem Weikathem pouze hádal přes média a navzájem po sobě házeli špínu, najednou stál vedle bývalého spoluhráče a usmívali se na sebe. Zřejmě zapůsobily vzpomínky. Jen mě zamrzelo, že alespoň jednu sloku nezazpíval Hansen, ale to byl jen malý škraloupek na této historické chvíli.
Rage nakonec uzavřeli večer svým originálním power metalovým šílením. Tato kapela by si zasloužila více pozornosti, ale den byl náročný a v půlce už se mi začaly zavírat oči, tak jsem se šel ponořit do říše spánku.
NEDĚLE 16. 7. 2006
Dnes jsem zaspal úmyslně. Hazydecay mě příliš neberou, E!E jsem viděl snad milionkrát, Doctora PP nechci už nikdy vidět a Tleskače jakbysmet. S trochu špatným svědomím jsem se potom ptal lidí, co na to říkali a jen mi potvrdili mé pocity ohledně těchto kapel.
Celé jsem tedy shlédl až Škwory. Tato kapela už jde sice trochu mimo mě, ale vím že ještě před dvěma lety jsem jejich hity jako „Mý Slzy Neuvidíš“ nebo „Vyhlašuju boj“ často poslouchal a tak jsem si šel oživit vzpomínky. A nakonec jsem byl příjemně překvapen. Škwor sice hrají nu-metal, ale tak nějak česky, nekopírují americké vzory jako milion jiných kapel a to mě potěšilo.
Mňága a Žďorp pro mě byli úplně nový pojem a musím uznat, že ačkoli hráli z ranku, který je mi blízký asi tak jako techno, zaujali mě. Jejich pohodová muzika akorát sedla k letnímu počasí a já uvažuji, že si nějaké jejich album pořídím (aby se mi lépe relaxovalo).
O End Of Green jsem též ještě neslyšel, ale jejich zvláštní metalo-rock mě vůbec nezaujal, tak jsem se raději šel najíst.
Zato staří pardálové Metal Church byli jiné kafe. Bez chyb, či prostojů přehráli cca hodinový set a zdáli se být upřímně překvapeni, skoro až zaskočeni vřelým přijetím ze strany publika.
Riverside bych zařadil mezi progresivní rock/metal, který stojí hodně na klávesách. Do dnešní doby jsem je neznal, ale musím smeknout, poměrně dosti dobré vystoupení.
Slunce postoupilo o další kus k západu a na pódiu se chystala další z kapel, na které jsem se hodně těšil a předesílám, že pro mne asi byli i největším zklamáním festu. Finové Korpiklaani vystupovali již na zimním Masters of Rock, kde se předvedli v tom nejlepším světle. Zde to světlo bylo tedy notně zatmaveno. Vystoupení to bylo dost nudné a plytké. Doufám, že příště, až tyto lesní mužíky uvidím, budou opět létat po pódiu a vytvářet show, která se hodí k jejich muzice – tzn. finskou veselici.
Tři sestry jsou kapela, která už si zřejmě nemá moc co dokazovat. Dokázali se vyšplhat na výsluní a teď se tam drží jako klíště. Tato kapela mi připadá stále stejná a myslím, že je docela sranda na ně občas zajít a zavzpomínat na staré fláky.
Edguy udělali obrovský krok dopředu a nyní se řadí mezi nejznámější evropské metalové kapely. Ovšem ne tak v mém osobním měřítku, ve kterém klesají již poslední čtyři alba. Show to sice byla parádní, ovšem hudebně nic moc.
Apocalyptica sice byla velice zajímavá, ale také jsem čekal víc. Chlapci zahráli všechny podstatné songy z celé diskografie a nezapomněli ani na Metallicu, takže v tomhle směru není co dodat, jen jejich mohutný zvuk mi dost chyběl…(Marta Jandová – no comment).
Poslední kapelou celého festivalu se stali čím dál známější holanďani Within Temptation. Jen co se pódium rozsvítilo, bylo jasné, že zde jde o kapelu, která jede na preciznost v každém směru a tak to také bylo. Úžasnými kulisami začínaje a naprosto fascinující hudbou a zpěvačkou konče. Vystoupení bylo vysoce profesionální a bylo vidět, že to jak kapelu, tak unavené publikum baví.
Festival to byl velmi povedený, cena piva přijatelná, relativně čisté toi-toie by mohly ostatní festivaly závidět a celkovou atmosféru taktéž! Kapely byly většinou skvělé, jen mi vyvstává v mysli klasická úvaha, jak by byl krásný alespoň jeden pořádný festival (rock/metalový), kde by nebyli Wohnout a podobné kapely, které figurují na soupisce většiny festivalů. No třeba se tato utopie někdy splní. Na druhou stranu bych zde rád vyzdvihl z mého pohledu tři nejlepší kapely MORu a to jsou: 3. místo – COBALTO, 2. místo – WITHIN TEMPTATION a 1. místo – GAMMA RAY, na speciálním prvním (nebo nultém) místě – HELLOWEEN a GAMMA RAY když hráli dohromady.
Report: Dharm
Foto: Shedevil
