ČTVRTEK 13.7.2006
Pořadatelé na dnešní rok přidali večer navíc a musím smeknout před publikem, protože už tento večer byl obrovský plac pod pódiem zaplněn. Ale nepředbíhejme. Nebudu zmiňovat, jak strastiplná a zácep-plná cesta byla, ovšem musím zmínit, že jsem z tohoto důvodu nestihl první dvě kapely (Egotrip a Fleret), tak se moc omlouvám.
První co jsem tedy viděl na letoším MORu byl dívčí sbor vedený postarším bigbíťákem, který evidentně nechce aby se na jeho oblíbené písničky zapomnělo (mj. Smoke On The Water, Easy Livin, I Can´t Get No...), tak je předělal pro potřeby většího sboru a nevím jak, ale dostal se s tím i na tento prestižní festival. Svatý Pluk mě skutečně pobavili (tedy hlavně vedoucí, který pobíhal sem a tam, křepčil a věřím, že nezbylo mnoho bránic klidných). Alespoň jsem se na začátek pobavil.
Nestačil jsem se ani občerstvit a na pódium již míří jedna z nejuznávanějších českých smeček, doomaři Silent Stream Of Godless Elegy. Hrnec a spol. vybalili svou show v tom nejlepším světle a několik tisíc diváků se mohlo utleskat. Mě na živo již dlouho takto nezaujali a celé vystoupení jsem si perfektně užil. Tleskám ještě teď.
A na závěr prvního dne Arakain. Tato kapela již pro mě skoro přestala existovat, protože od alba „Farao“ mě nezaujala ani jedna deska. Teprve příchod Honzy Toužimského a Lukáše Doksanského a vydání neskutečně kvalitní desky ( v porovnání s pár předchozími) „Labyrint“ mě Arakain zase chytli. Ovšem tedy pořádně, „Labyrint“ poslouchám stále dokola ještě nyní a vystoupení též nemělo chybu. Doxa za škopkama předvádí neuvěřitelné, totéž H. Toužimský a zbytek ansámblu je jak politý živou vodou. Opravdu nádhera!
(Dharm)
K létu patří sluníčko, dovolená a pro „každýho správnýho bigbíťáka“ taky festival Masters of Rock ve Vizovicích. Rok od roku se Masters rozrůstá do všech možných dimenzí – časově se letos protáhnul o otvírací „Večírek pro nedočkavé“, kapel bylo tím pádem o něco víc a díky lákavě sestavenému programu se i počet festivalových fans o něco zvýšil. Neoficiální číslo říká, že na nějakých 27 000 lidí.
Večírek pro nedočkavé jsem musela částečně oželet kvůli pracovním povinnostem. Zatímco vystupovaly kapely Egotrip, Fleret včetně Jarmilky Šulákové, Svatý pluk (sbor prezentující coververze „rockových“ pecek) a Silent Stream of Godless Elegy užívala jsem si víc než pětihodinovou cestu vlakem. Bez nadsázky. Vlak byl totiž plný metlošů a rockerů, kteří mířili na stejné místo jako já. Takovou tu atmosféru spřízněnosti si vždycky užívám. Čirou náhodou jsem zrovna v nejmenovaném týdeníku narazila na výborný fejeton o člověku festivalovém alias homo festivalensis. Pojednával zhruba otom, jak normálně inteligentní a čistotný člověk se na fesťáku promění v hovádko, kterému je jedno, že není zrovna jako ze škatulky, chodí polonahé (ať už jde o ženskou nebo chlapa), je schopné spást co se dá a vypít několikanásobek běžné dávky alkoholu… 
Do festivalového areálu jsem dorazila rovnou na českou metalovou legendu – Arakain. Pořadatelé se pokusili o jakési překvapení. Těžko říct pro koho bylo příjemné, a kdo nad ním spíš obracel oči v sloup. Faktem je, že než Arakaini spustili, na pódiu zakřepčili Walda a Gang společně s „bývalým hárlejem“ Láďou Šafránkem. Fakt pecka! A pak už moderátorka AZ rádia Áda – roztomile, přes zranění (celou rukou od prstů až po klíční kost v sádře) a tím pádem bolesti – naprosto profi vpustila na stage „Áčka“. Arakain odehráli regulerní dvouhodinový koncert. Nechyběly pecky z nejnovějšího alba Labyrint – už tradičně celý koncert otvírala skladba Vir ze zmíněné fošny – průběžně zazněly klipovka Ďábelská hra a úderka Vinen. Nechyběly ani songy z Metalmorfózy a průřez celou Arakainí kariérou – ty největší hitovky: Strom života, Tah jezdcem, Kolonie termitů, Rám křivejch zrcadel, atd., atd., konečnou tečkou byla Apage Satanas a pak už typické rozlučkové outro, úklona a „díky moc, dobrou noc“ Profi, nadupaný, spousta srandiček a maximální podpora publika – Arakain se předvedli na jedničku! Jen jsem pak při headlinerech druhého dne musela konstatovat, že měli ztlumenější zvuk než by si zasloužili.
Podle oficiální informace, kterou jsem získala někdy kolem půl třetí ráno, se ve čtvrtek nechalo opáskovat a do areálu likérky vstoupilo kolem 12 000 fanoušků.
(Ivy)
PÁTEK 14.7.2006
Jelikož jsem byl unaven z dlouhé cesty, rozhodl jsem se, že oslavování nechám až na další večer a šel jsem spát. Ráno jsem tedy vstal včas a stihl jsem díky tomu velmi zajímavou kapelku.
O českých Wave jsem zatím neslyšel a proto jsem byl velmi překvapen co se to line z pódia za luxusní hudbu. Tedy abych upřesnil, myslím teď instrumentální stránku. Pokud se hrálo instrumentálně, jednalo se o promakanou muziku (když bych měl zařadit, řeknu progresivní rock, ale vlivů je o hodně více), ovšem když naběhl naprosto příšerný zpěvák a začal dělat z muziky anti-muziku ve stylu amerických nu-metalových „veličin“, měl jsem chuť odejít. Jinak ale chvála, fakt mě to po ránu dostalo!
(Dharm)
Pro mě byli Wave naopak naprostým překvapeným ve smyslu: „ty krávo, co tohle dělá na Masters of Rock“. Osobně bych je na festu opravdu hrát nenechala. Možná je to tím, jak říká Dharm, příšerným zpěvem a ještě bych dodala, že i trapnejma kecama mezi jednotlivými skladbami. Když zpěvám děkoval lidem, že zůstávají, protože prý obvykle po druhé skladbě na koncertech lidi odcházejí, říkala jsem si v duchu: „a divíš se?“. Zářný příklad toho, jak nekvalitní vokál může hodit kvalitní muziku o několik levlů níž.
(Ivy)
Narozdíl od následujících Flood. Tato kapela mě nikdy nezaujala a nové album to jen potvrdilo. Nuda, nuda, nuda.
(Dharm)
Největším příjemným překvapením festivalu pro mě byli brazilci Cobalto. Očekával jsem nudné hc a přitom se z toho vyklubal naprosto geniální hc/trash, občas skoro do melodického deathu (američtí hc-čkaři by mohli závidět). Našláplé, energické vystoupení podtrhovaly výborné výkony muzikantů a též publikum dávalo svou přízeň znát. Jen mi chyběl nějaký odkaz na Sepulturu, kterého jsem se nakonec dočkal – „Slave New World“ to jistila. Masakr!
(Dharm)
Chlapi z Cobalto dostali i mě! Opět banda, která dokáže rozproudit krev a rozpařit – taková naštěstí nechybí na žádném z ročníků Masters of Rock a je příjemným zpestřením mezi vším tím heavy metalem. Nasraný thrash/hácéčko! Tak bych je stručně zařadila. Cobalto jsou nejspíš hodně v pohodě i lidsky, protože jeli z Prahy do Vizovic vlakem. Jen bych ještě poznamenala, že ač jsou původně z Brazílie, přesídlili do Evropy a koncertují hlavně ve Finsku a v Belgii.
(Ivy)
Ovšem po Cobalto začal blok kapel, které bych raději neviděl a doufám, že mi jejich fanoušci prominou, ale já je všechny shrnu najednou. Harmful (Ger), Wohnout, Horkýže Slýže (Sk) a Tamoto (Ger). To jsou kapely, které nudí od začátku do konce. Například u perfektního kytaristy Wohnout nechápu, že hraje něco takového. Jediná vyjímka byli Tamoto, ovšem tak na jednu písničku, jinak to byl jen slabý odvar Guano Apes. Hodně lidí mě asi bude kamenovat, ale tyhle kapely bych s chutí na MORu vynechal.
(Dharm)
Wohnouty mám ráda! Je to pro mě veselá muzika a ještě veselejší texty a myslím, že od dvoutónové jednoduchosti už taky upustili.
Tamoto, kapela bývalého bubeníka Guano Apes Dennise Poschwatty, byla fakt slabá. Před letošním Masters of Rock jsem od nich znala pouze povedenou pecku Beware. Podle ní jsem čekala solidní nu-metálek, ale tohle fakt nestálo za moc. Po třech skladbách jsme šli raději na oběd. Poschwatta v Tamoto hraje na kytaru a občas zpívá. Tady se nejspíš ukazuje, že bez Sandry Nasic to prostě nejde…
(Ivy)
Vše se v dobré obrátilo nástupem německých trashových legend Kreator. Zřejmě nejznámější evropští trash metalisté čerpají ze své dlouhé existence a je to znát. Plnohodnotné vystoupení, kde jedinou slabinou byl zvuk (poprvé za dva dny byl horší zvuk) nechal jen málokoho klidným. Počet lidí pod pódiem jen potvrzoval nepochopitelně brzký čas, kdy Kreator hráli. Při peckách jako „Pleasure To Kill“ nebo „Flag Of Hate“ zaplesalo nejedno metalové srdíčko. Nádhera!
(Dharm)
The Gathering mě zase dost zklamali. Na deskách pěkná hudba, u které se skvěle usíná, živě vyzněla příšerně nudně. Čekal jsem o hodně víc, ale holt nemůže být každý den posvícení.
(Dharm)
Holandští The Gathering na mě působili příjemně. Je fakt, že to není nářez, na který by si fanoušek zaskákal, zamotal řepou a pořádně zahrozil, ale považuju je za kvalitní kapelu s milou frotmankou, která je zároveň velmi kvalitní zpěvačka. Kromě toho je třiatřicetiletá Anneke van Giersbergen příjemným pokoukáníčkem pro chlapy. Stručně: atmosferický rock v podání The Gathering jsem si užila a ani z daleka jsem v tom nebyla sama.
(Ivy)
Hlavní hvězdou byli rockový mohykáni Whitesnake a na celém jejich vystoupení bylo patrné, že ne náhodou. Profesionalita od A až do Z. David Coverdale a zbytek kapely, složený ze samých zvučných jmen, ukázali mladším kapelám, že stáří=zkušenost, ovšem zdaleka ne senilita. Whitesnake jsou kapelou, která se jen tak nedostane na smetiště dějin. Famózní! (jen mě trochu mrzelo, že nezahráli ani „Slip Of The Tongue“ ani „Wings Of Storm“, což jsou mé dvě nejoblíbenější.
Druhý den se chýlí ke konci a na závěr třešnička na dortu Masterplan. Obě jejich alba jsem ihned zařadil mezi svá nejoblíbenější a na vystoupení jsem se těšil jak „malej Jarda“. Ze začátku se trochu bojovalo se zvukem, ale během prvních dvou songů byl boj vyhraný a tak si mohli fanoušci vychutnat skutečně perfektní vystoupení těchto němců. Nejvíce mě potěšila přítomnost Jorna Landeho, který původně vůbec neměl vystupovat.
Skutečně sladká třešnička!
(Dharm)
