 |
 |
 |
RSS kanál
6. 7. 2006KIJU - Demon(c)racy
|
Že svěží vítr metalcoru vane i z horkého jihu a že je tomuto stylu třeba věnovat náležitou pozornost, dokazuje i italská bandička Kiju. Současná sestava ve složení Vitto (voc), K (dr), Bob (g), Cafa (b) a Cance (g) vykrystalizovala poměrně záhy po založení kapely, která se už v roce 1999 prezentovala prvním demosnímkem („Hook My Neurons“) následovaným debutem „Nothing To Play For“ nahraným o rok později a vydaným pod hlavičkou MetalAge (2002). Potíže s hledáním vydavatelů si tito coroví nadšenci nahrazovali častým koncertováním nejen po domovském Toskánsku, ale i „za kopečky“ a kromě Beneluxu, Švýcarska a Německa bylo v tomto období možné kapelu spatřit taky v Rakousku i Maďarsku. Nové skladby pro aktuální placku si Vitto a spol. mezitím odskočili nahrát do domácího a vyhlášeného Fear Recording Studio, ovšem historie se znovu zopakovala a fyzické vydání alba umožnil na podzim 2005 až belgický label Hardebaran, pod jehož křídla nyní tato zajímavá kapela spadá. Zpět k hudbě; stabilní sestava si za léta hraní stačila vybrousit „svůj zvuk“ a Kiju tak nyní produkují metalcore z toho tvrdšího ranku s dobře patrným vlivem starší Sepultury a klasiky v podání Fear Factory. Kiju se na jedné straně oběma rukama přidržuje zajetých corových šablon, na druhé straně se kapele i se strohým instrumentálním aranžmá (kytary a bicí) daří vytřískat z jednotlivých válů maximum, takže každá skladba „má něco do sebe“ a album v žádném případě nenudí. Melodiemi a cajdáky se na desce zbytečně neplýtvá – Kiju tomu přišli v prvé řadě natrhnout prdel a celá deska je tak o pořádném technickém nátěru, z kterého je cítit muzikantská zralost a chytrost. Kiju si s deskou hodně vyhráli a na výsledku je to znát – otvírákem je podobně jako u jiných HC kapel pokaždé jiné intro, za kterým následují energické riffy s nezbytnými zasekávačkami. Kytarová rytmika je v rámci stylu potěšitelně tvrdá a rychlá, vokální sekce nasraná a nařvaná jak má být a když se přidají i další muzikantské špeky, je to skoro až líbivá záležitost! Kytarové linky a motivy se dobře prolínají, tu a tam se ozvou valivé pasáže jako vystřižené z produkce kapel opatrujících odkazy old school deathu, jinde je riff zase prošpikován industriálními „pazvuky“ či sólem kajtry či basy. To samé platí o vokálech, u kterých Vitto předvádí různé hlasové polohy a neváhá je mísit navzájem. Na albu se zvolňuje jen místy a i v klasických kilových částech s čistými vokály je posluchač pořád držen pod napětím, které obvykle vygraduje do technických a přesto dobře čitelných kytar, kterým nechybí nápady ani kus té nemilosrdné přímočarosti a agresivity. Nu, a aby to nebyl jen core či metalcore, jsou na |
|
konci dva bonusy, z nichž zvláště ten první stojí za zmínku, protože do alba jako takového vůbec nezapadá. Song s prostým názvem („VI“) má nenápadný zadoomaný začátek. Rockové melodie s pohodovými vyhrávkami vás ale brzy přenesou do přímo heavy finále, které je však díky lahůdkovému sólu velice působivé a dramatické.
Vady se v přehršli různých vrstev a dobře umístěných nástrojových kudrlinek hledají těžko, přesto už v první skladbě mi znějí kopáky příliš slabo a jejich zvuk se nezlepší až do konce. Hodně omílaná je tu taky struktura jednotlivých válů, které jsou zhusta postavené na střídání nářezových a vyklidněnějších částí a bez úhony nejsou ani samotné riffy. V osmičce („Surf Diesel“) pořád přemítám, kde jsem už tenhle riff jenom slyšel… Přesto, za nasazení, vydařený zvuk, harmonii zpěvů a nástrojů, zajímavé nápady, prokomponovanost a pořádný kus nakažlivé řežby nelze toto potěšující album ohodnotit jinak než vysoce pozitivně. :) Čas: 50:55 Seznam skladeb:
web kapely: http://www.kiju.it
web vydavatelství: http://www.hardebaran.com
|
;)
Reklama
Partnerské weby
