Jasným důkazem toho, že léto dorazilo, jsou nejen nechutné teploty (sunrape!), ale i počet pořádaných festů pod širým nebem. Po pátečním vydařeném festíku v Blatné, brutálním zmoknutí a krutém vstávání následoval přesun autem (666 díků, Ifo!) na místo konání Eternal hate festu. A právě místo konání připravilo první překvapení. Geniální! Pořadatelé snad ani lépe vybrat nemohli. Nádherný amfiteátr mezi stromy, kde bylo vidět na účinkující ze všech míst. Navíc nad ním se tyčila zřícenina hradu. Prostě nádhera a ideální prostředí pro trochu toho metálu. Podobně nádherný ereál pro fest jsem snad ještě neviděl. Stavíme stany na jednom z nádvoří a testujeme pivko na prostranství pod věží. Pivko znamenité a prostředí pro jeho konzumaci… Škoda slov. Sedět v rozvalinách s metalovými bratry a sestrami, popíjet Gambrinus natočený ze stylové hospůdky a před sebou mít metalový maraton… Takhle nějak musí vypadat mnou tolikrát proklínaný ráj :o)))
Po drobném zdržení celý fest otevírají Penisyfilis. Tak název je to rozhodně zajímavý a potěšen musím konstatovat, že zajímavá je i jejich produkce. Velmi slušně zahraný grind, který se nebojí vykolejit ze zaběhnutých postupů. Občas jsem si vzpomenul na některé ze zástupců stáje Relapse records. Hned na začátek překvapení. A vezmu-li v úvahu nízký věk hudebníků, můžeme se dočkat zajímavých věcí.
A s Promises přichází uklidnění. Z grindových vod se přesuneme tam, kde kralují Paradise Lost a Sentenced (pravda, ti už dokralovali). Po dvou vydaných demech a debutu Flight to fall vše vypadalo se „Sliby“ nadějně, ale sliby chyby. Nastaly problémy se sestavou a okolo Promises byl v posledních letech podezřelý klid. No, snad už je vše v pořádku a pojede se dál. Ale vlastně už tento koncert ukázal, že vše zase až tak v pohodě není. Což o to, hudba šlape, nápady jsou dobré, instrumentace rovněž, ale bohužel to samé se nedá napsat o zpěvu. Viktor Svoboda se sice vrátil, ale jeho hlas se nezměnil. To, co na desce nepůsobí jako rušivý element, se živě ukazuje v celé své nahotě. Možná je chyba pouze v mojí osobě, ale kazí mi to dojem z celého vystoupení. Samozřejmě že ne vždy. Do některých pasáží se vokál hodí, ale ty výšky… Jinak nemám skladbám (hitovka Emptiness, Last letter, All is gone…) téměř co vytknout. Držím Václavu Aškovi s družinou palce. Snad vychytají všechny mouchy a po těch letech se konečně hnou z místa.
A opět zrychlíme. Skřeti od Radyně skrývající se pod jménem Trollech mají za sebou rušné období. Sestava se okleštila na dva základní kameny (Asura a Morbivod), u německého vydavatelství Ketzer records jim vyšla novinka Skryti v mlze, u vydavatelství českého pak živák Svatoboj. Jejich novinka u mne těžce zabodovala a věci z ní rozhodně obstojí i v živém podání. Byť došlo pouze na dvě (Lješi, Když se setká voda s mrazem). Škoda! Pecky jako Volám do lesů, Země obrů, nebo Z kotle popíjej bych si rozhodně dal. Ale kapel je připraveno ještě spoustu a času není příliš. A je zapotřebí vyhovět i fanouškům starších věcí, které nikterak nezaostávají kvalitou. Tudíž se dostalo i na Pod stromy chladný stín, Poustevníka, Národ ohně, železa a pokladů, Ve stínu starých dubů… Ostatně, strážci říše Trollech museli být nadšení z místa konání v lesích. U pódia se našel i ten starý dub :o) Budu se opakovat (zdaleka ne naposled), ale Trollech opět pedvedli naprosto přesvědčivé vystoupení, které nezakazily počáteční problémy s aparátem, ani poněkud chladnější přijetí davem (no, davem…). Drobná připomínka pro ty, kdo ještě nevlastní novinku Skryti v mlze. Neváhejte s koupí! V black metalu u nás mnoho tak kvalitních alb nevychází. A drobná připomínka k Trollech. Začněte laskavě opět vidět lodě a zahrajte nám o tom :o).
Onanizer. Kapelka poměrně často propíraná v ug médiích, se kterou jsem se však poprvé setkal až pod Rýznberkem. A splnila přesně to, co se od ní očekávalo. Pobavila. A to tak, že znamenitě. Pravda, Dream Theater kvůli zoufalství z jejich technické vyspělosti nástroje rozprodávat nezačnou, ale o lámání prstů na pražcích tato hudba rozhodně není :o) Funny grind s vtipným (a to tak, že hodně) uváděním skladeb. Spokojenost. Navíc Onanizer posílil i nestor David Zíka (zdravím!), u kterého už naprosto nemám přehled, kde všude účinkuje :o) Zajímalo by mě, jak vše stíhá, ale jeho den nemůže mít 24 hodin. Fošna Too good to be true, kterou na tento svět vyvrhla Lecter music agency, bude stát za poslech. A lahvinka tequilly, kterou jsem prohrál s Ifou mne tolik nemrzí :o))) Další příjemné překvápko.
Od srandy k melancholii. Příborští Greedy Invalid (ten název mi k jejich hudbě nějak nesedí :o) a jejich gothic doom rock/metal. Příjemně se to poslouchá. Sice nevlastním ani jejich debut Lost letter, ani poslední věc Meaning of life a znám je pouze z koncertů a demáčů. Nemohu tedy srovnávat se studiovým materiálem, ale živě je to pohoda. Ale stejně jako u stylově spřízněných Promises bych měl výhrady ke zpěvu, který mne zrovna nepřesvědčil. A je-li jednou za bicí soupravou místo zarostlých týpků zástupkyně něžného pohlaví, nemá to chybu. Tím spíše, když jí to i skvěle šlape :o). Jinak výborná relaxace a klid před bouří, která měla nastat.
Už když si Tom začal notnou dobu před vystoupením Despise připravovat svoje nádobíčko, bylo jasné, že jde do tuhého. To už nejsou bicí! Ta souprava vypadá spíše jako zbraň hromadného ničení ze Star Treku. Despise jsou pravděpodobně nejdéle zvučící kapela v našich krajích a vyjímkou nebylo ani toto vystoupení. Na druhou stranu musím podoknout, že jejich perfekcionizmus se vždy vyplatil a výsledek dlouhého zvučení stál za to. Již v několika reportech jsem psal, že Despise zbožňuji a považuji ji za kapelu, která v daném ranku u nás těžko hledá konkurenci. A napíši to zase. Brutal death metalová mašina, která převálcuje vše. Časté koncertování má za následek sehranost, za kterou by se nemusela stydět drtivá většina zahraničních, mnohdy přeceňovaných stars. Prostě každý jejich koncert je koňská dávka adrenalinu a energie. Rád bych posloužil nějakým tím výčtem skladeb, ale ty krkolomné názvy nejsem schopen identifikovat. Snad kromě mé oblíbené Millenium fuck. A Sepp si samozřejmě neodpustil výlet pod pódium a vystrašení těch několika jedinců pod ním. Mohl bych opět opěvovat práci Tomáše za jeho artilerií, práci kytaristů, Dejvyho skladatelský potenciál, Seppův vokál a pódiovou show, ale bylo by to zbytečné. Beztak už to všichni víte a na novince, která doufám už konečně brzy vyjde, nás o tom znovu přesvědčí. Na závěr došlo, tuším, na Pyrexii a konec. Uf… Jinak, ten setík byl opravdu krátký... Komu nestačí živé koncerty této sebranky a má zájem, může si pořídit DVD s koncertním vystoupením, které seženete za pár kaček na webových stránkách Despise. Také si ho budu muset pořídit. Ale tuším, že na něm budeme ochuzeni o 45 minitovou zvukovku :o).
Na tomto festu byl tak vysoký výskyt zástupců Fobia teamu, že občas pro ně nebylo kam šlápnout. Tudíž si jistě ostatní účastníci oddechli, když se jich část přesunula na pódium, uvolnila trochu toho místa a ujmula se nástrojů :o) O F.O.B. jsem už toho napsal tolik a tolik, že už nevím, co dále nabídnout. Pánové Corbow, Marty a Bendis prostě opět odehráli to svoje a odehráli to s přehledem. Stejně jako ve Velenicích zazněla jedna novinka a ani zde si Corbow neodpustil svoje agitky. Ostatně, snažit se museli, protože ze svého stánku je svým ostřížím a přísným pohledem pozoroval sám pan vydavatel Ifa. A musím napsat, že mám radost z nastupující generace metalových fans. Pod pódiem začíná pařit cca. 3 leté děcko a jde mu to náramně. Většina okolí také jeho počínání patřičně oceňuje a myslím si, že to byla nejvíce focená celebrita celého festu :o).
Poppy Seed Grinder jsou rovněž mojí oblíbenou koncertní partičkou. Vždy když je vidím, vyzařuje z nich pohoda a každý koncertík si užívají (ostatně, užívají si před i po koncertě. Dodnes mám záchvaty smíchu, když si vzpomenu, kterak na loňském „Palcátu“ stavěli stan uvnitř sálu hned před výčepem a předváděli death grindové protest songy pouze za pomoci mručení a bubnování prstů do stolu :o). Co se týče jejich studiové tvorby jsem absolutní panic, ale živě mi prostě jejich death/grind baví.
A na parket se dere první zahraniční host. Němečtí Age of Carnage mne ale příliš nenadchli. Trocha blacku, trocha deathu a sem tam melodie. Když to porovnám s domácími soubory, slavíme vítězství. Chvíli sleduji a poté odcházím korzovat a klábosit se známými na hrad.
Do podhradí se vracím na další zástupce naších západních sousedů a opět nevydržím až do konce. Ono sledovat pouze jednoho hráče na kytaru, kterak drhne nikterak zajímavý thrash… Ani při Exotoxin se prostě přílišné nadšení nedostavuje. Odcházím zpět na hrad a začínám zkoumat taje místní medoviny (Karpatská zlatá nemá chybu) a při této činnosti mne nemůže vyrušit ani zbabělé focení (zdravím Leona :o)
Zato Martyrium Christi se nechám vyrušit rád. Zrají nám jako víno a tento jejich set nemohu hodnotit jinak než kladně. Death metal té nejvyšší kvality. Velký důraz byl kladen na novinky a dostalo se samozřejmě i na prověřené klasiky (You bastards). Dle předvedených nových věcí bude novinka stát za to. Ale už aby byla venku. Plzeňskými pivovary už proteklo pěkných pár hektolitrů piva od vydání Reward. Ještě musím zmínit výkon bubeníka této formace, který na sobě neuvěřitelně maká. A můj obdiv ostravské části této partičky, která po ukončení své produkce mazala domů…
Avenger mám rád už od vydání jejich demáčů Minster of madness a The black zone (možná by měli vyjít na černá placce! Asfalt rules!) a do dnešních dnů se na tom nic nezměnilo. Jejich existence byla od minulého roku značně nejistá a zprávy o nich rozhodně neskýtaly příliš mnoho důvodů k radosti. Vše je zapomenuto a Avenger jsou zpět v plné síle. I kdyby zahráli pouze mé dvě nejoblíbenější pecky Kořeny zla a Zlo, nenávist, válka (ta valivá pasáž alá Bolt Thrower prostě nemá chybu!!!) byl bych spokojen. Oni je zahráli a k tomu přidali ještě další šlehy a to včetně několika novinek. Marně hledám jakákoliv negativa na jejich vystoupení. A dvě přetržené struny na kytaře k nim rozhodně nepočítám. Black/death metal ze staré školy, při kterém jsem zase jednou měl husí kůži. Přesně tohle je má krevní skupina! I v jejich případě se ohromně těším na novinku. Pro ukrácení mezery před jejím vydáním zatím může sloužit promo z letošního roku, které jsem od Rámuse vyfasoval. Hraje skvěle a kromě prověřených pecek na něm najdete i novinky a jako bonus i cover od My Dying Bride s názvem Cry of mankind. Ten jsem se snažil ke konci setu vyřvat, ale zbytečně. Pro zájemce opět k dostání na stránkách kapely ( www.avenger.web.tiscali.cz ) Společně s Despise největší zážitek letošního Eternal hate festu.
Po vystoupení Avenger ještě chvíli stojím pod pódiem a chvíli klábosím se členy Seasons in Black. Nicméně soudně přiznávám, že na jejich vystoupení už prostě nenacházím sil. Vítám pomoc Lorda Morbivoda a jeho svítilny, díky níž jsem si cestou do spacáku nesrazil vaz o hradní zdivo. Cestou slyším něco málo produkce zástupců německé scény a odchod mi nijak výrazně nemrzí. Dle mého tuctový atmo schwarz metal, kterému se tak dobře daří právě v jejich domovině. Již v době, kdy se má hlava nachází zhruba půl metru nad místem svého spočinutí, usínám zaslouženým spánkem.
Po posilňujícím spánku potkávám spoustu známých a společně se posilňujeme snídaní (čti pivem) a část se nás dokonce dá i na adrenalinový výstup (na hradní věž, ze které je super výhled do okolí). A poté nastává ta nejsmutnější část každého festu. Loučení. Nemám jedinou výtku k letošnímu ročníku. Super prostředí, super sestava účinkujících, spousta skvělých lidí, spousta dobrého pivka a medoviny. Ostatně nepochybuji, že dodané foto napoví více. Škoda jen, že nedorazili Solfernus. Zpěvák se prý vynachází za hranicemi. A jistě je potěšující i fuckt, že domácí scéna té zahraniční pořádně nakopala konečník. Nedá mi to a musím pozdravit několik jedinců. Takže zdravím Pigeona a Radunku, Ifu, Johana, Haničku, Korbu, Martyho, Manafoba, Bendise, Honzu, Rámuse, Leona (díky za Uprising a fotky!), Dejvyho, Asuru (díky za odvoz pod Radyni!), Morbivoda, Beherita a spoustu dalších. Doufám, že brzy na stejném místě! A očekávám opět nějakou zajímavou diskusi na téma pravopisných chyb. Vzhledem k časové tísní, ve které tyto řádky píši, je pole působnosti jistě široké :o)
Goro
Letní festivalová sezóna pro mě začala skvělou akcí. Nejdříve jsem sice koketoval s myšlenkou jet až k večeru s volyňskou cháskou, nakonec jsem vyrazil po vlastní ose. A protože jsem jel sám a banda táborská v pěti, udělali jsme ve Strakonicích škatulata, ve voze A zůstala jen kapela a do vozu B byli vyexpedováni manažer a fotografka… teď mě napadá, proč zrovna my jsme béčko – mám to změnit? Jak byla cesta až pod hrad v pohodě, tak byla cesta do šíleného krpálu děsivá – no vyjeli jsme to. Při příchodu do úchvatného areálu se dozvídáme, že začátek je o hodinu posunut a že odpadli Solfernus, jejichž zpěvák odcestoval za hranice (všedních dnů).
Těsně před třetí hodinou začínají mlaďasové PENISYFILIS a jejich bordeliózní death grind mě moc nepřesvědčil, ostatně i páni muzikanti později nadávali sami na sebe. Poslední skladbu snad ani nedohráli kvůli chybce kytaristy a pak to se slovy „serem na to“ zabalili.
Klatováci PROMISES už překonali personální kolotoče (za poslední dva roky vyměnili tři pětiny sestavy) a tvoří nové skladby, z nichž jedna, velmi povedená, zazněla. Jinak se většinou hrálo z šest let starého alba Fligt To Fall, takže už je opravdu na čase, aby vyšlo něco nového. První odehraný song Emptiness je starý dokonce let deset, i když původně byl nazpíván česky. Hlasy z kapely slibují zatím třískladbové promo za účelem lovu vydavatelů.
Areálek byl pro lesní odborníky TROLLECH jako stvořený, všude kolem spousta zeleně, stromů, hmyzu a možná i jiné lesní havětě. Jak už asi většina dobře ví, momentálně fungují pouze ve dvojici Asura – Morbivod, Johannes byl vyřazen ze sestavy. Kluci zahráli klasickej set, kterým propagovali nedávno vyšlé CD Skryti v mlze. Samozřejmě nezapomněli ani na barvy na obličejích, akorát škoda trochu slabšího zvuku.
Největším překvapením pro mě byli ONANIZER. Naposled jsem je viděl asi před dvěma roky, tehdy mě moc nebrali, ale tentokrát to bylo o sto procent lepší. Onanizer dokázali probrat celý areál z jakési letní ospalosti, hlavně zpěvákovo kecy byly neskutečně vtipný. Muzika jednoduchá, ale do skoku, míchanina grindu, hardcore a snad i punku, pěkně to šlapalo, dobrý koncert.
GREEDY INVALID sází na pěkné doom rockové melodie a na čistý zpěv. První sázka jim vychází velmi dobře, zpěvově to bylo trošku horší než na desce Meaning Of Life, ale přesto se mi hodně líbili. Před kým ale smekám imanigární klóbrc, to je bicmenka. Tak přesnou a razantní hru jsem od sympatické Merci nečekal.
S blížím se večerem se odporoučela poslední melodičtěji znějící kapela, následoval blok drsných a drsnějších, který otevřeli DESPISE. Goro tvrdil, že budou hodinu stavět aparát a ladit a potom půl hodiny hrát – a nebyl daleko od pravdy. Bicmen si stavěl bicí sadu půl odpoledne a od konce setu GI do začátku setu Despise uteklo neskutečných padesát minut. Ale pánové jsou perfekcionisti a je to potom sakra znát. Naprosto dokonalé vystoupení těhle smrtonošů zaujalo i mě, víceméně odpírače brutálního deathu.
F.O.B. jsou pro mě mnohem stravitelnější, jejich koncerty se mi líbí pokaždý, jejich energický death metal se spoustou změn, vyhrávek a kudrlinek stojí za to. Corbow jako vždycky sršel vtipem, třeba když před songem Lands Of Markets vyjmenoval všechny supermarkety, který zná.
POPPY SEED GRINDER jsem prokecal už ani nevím s kým, zaregistroval jsem mix deathu a grindu, tak doufám, že Goro dával větší pozor a něco o nich sesmolí.
První zahraniční kapela přijela z Německa, říká si AGE OF CARNAGE a mydlí směsici deathu, blacku a thrashe. Chvílemi hodně zajímavé, chvílemi méně, ale celkem solidní vystoupení.
Kdo ale vyrazil dech, to byl maník s kytarou a zbytkem nástrojů z playbacku. Říká si EXOTOXIN a na kytaru předvádí neskutečné věci, k tomu ještě křičí hláskem celkem podobným Kreatorovi Petrozovi. Stylově snad thrash death metal, ale se spoustou ekvilibristik. Stínem vystoupení byly problémy s výpadky odposlechů, takže asi dva songy byly násilně přerušeny – a technické potíže se pak nevyhnuly ani všem následujícím kapelám.
Pořádající MARTYRIUM CHRISTI rozjeli svůj osvědčený masakroidní death metal, ale první dvě skladby se prakticky nedali poslouchat – kdyby bubeník přestal hrát, takřka by to nebylo poznat, jak byly bicí utopený. Až po Beheritově intervenci se zvuk srovnal a MCH už zněli tak, jak jsme již léta zvyklí.
Sotva odeznělo intro a uplynulo 6 vteřin z prvního songu, přerval Honza strunu. A totéž se mu povedlo při skladbě druhé, takže vystoupení AVENGER na začátku nemělo spád. Ale pak se to rozjelo v infernálním tempu a pánové jako vždy potěšili nejen mě.
Poslední nastoupila třetí německá akvizice, v Čechách celkem dobře známí SEASONS IN BLACK. Kdekdo ví, že vystupují ve společenských oblečcích (bubeník jim to trochu kazil) a lehce si přibarvují rty na černo. Hudebně je to míchanina blacku a deathu, nechybí klávesy, drsný zpěv i šepot. Potíže tentokrát s mikrofonem, ale nakonec se mi SIB líbili více než minule a předminule. Frontman dokonce ovládá několik českých slov, kterými burcoval zbytek aktivních posluchačů.
Ale to už jsme toho měli tak akorát, takže jsme to tak nějak kolem půl třetí zapíchli. Honza odmítl odjet se slovy, že se mu tam líbí a pojede domů až druhej den, jedno jak. Fest se vydařil nad očekávání, výběr kapel byl letos skutečně výbornej, dramaturgicky taky dobře poskládaný, zvuk takřka pořád na výbornou, areál úchvatnej, ale žel i pár stinných stránek jsem zaregistroval. Tou nejtemnější byl neosvětlený areál, takže po setmění si člověk musel dávat veliký pozor na to, kam šlape. A smůlu měla jedna tančící dívčina, která nevybrala jeden veletoč, nešťastně zapadla do nápovědní budky pod pódiem a zranila si ruku. A poslední špatnou zprávou byla návštěva, která nemohla nikoho uspokojit. Opravdu nevím, co víc by lidi chtěli - možná měl vliv probíhající fotbalový zápas našich s Ghanou, ale spíš je trend všeobecný – lidi prostě na metal nechodí nikam.
Hláška dne: Honza (Avenger) na téma koupání: Ty vole, mě voda sere i v pivu!
Na závěr posílám pozdravy těmto lidičkám: Smrkovi (ten dobře ví proč), Asurovi (kterej mi chtěl ubližovat), Jardovi (kterej odehrál s Avenger poslední koncert), Beheritovi (skvělá akce, chlape), ale hlavně dvěma neskutečně užvaněnejm sestrám Irence a Evičce.
Johan
