2. 6. 2006F.O.B., Rites Of Undeath – ésterajch mini tour - 12.5.06 Graz, 13.5.06 Vídeň

další fotografie

No nevím nakolik je Manafob třeba kapelou ROU milovaný, nicméně zde je asi potřeba mu poděkovat za dobrou organizaci! (Márty)

Bylo krásné páteční odpoledne, když jsme se všichni více či méně úspěšně sešli ve zkušebně abychom naložili aparát a vyrazili směr Graz. Klávesák PetrOff se na výlet těšil natolik, že oslavoval už od rána, takže s ním byla v autě docela sranda, ale zvládl to a po shlédnutí lehkých a ošklivých ženštin před hranicemi (návrhy abychom se složili alespoň na jednu byly zamítnuty), jsme dorazili do Rakouska. Cesta byla úmorná, ale nakonec jsme našli co jsme hledali a po setmění jsme byli v Explosiv klubu v Grazu.

Celé F.O.B. totiž vyjíždělo asi kolem 15. hodiny z Prahy a posléze kolem 17,30 pak od zkušebny z Tábora, takže když jsme byli před hranicema, došla nám od Dharma sms, jak že se ten klub v Grazu vlastně jmenuje  ... téda takhle nepřipravený... to je ostuda… :))) (Márty)

Po F.O.B. ani vidu ani slechu, ovšem čeho jsme si všimli hned byly pěkné rakušanky a hlavně hodně lidí. Pořadatel nás odvedl do šatny, kde již bylo připraveno jídlo a pivo, tak jsme se hned začali občerstvovat a s Ozonem jsme se šli podívat, co mezitím na pódiu předvádějí Ars Moriendi.

Nepředvedli nic čím by mě alespoň trošku oslovili, tak jsem to vzdal a šel se naladit. Drobná před-koncertová nervozita se v dobré obrátila a na pódiu jsme předvedli (alespoň z naší strany) povedený koncert. Lidí na nás sice nebylo tolik jako na Ars Moriendi, ale s tím se muselo počítat.

V průběhu našeho setu přijeli F.O.B. a bubáci Asmodeus, kteří hráli hned po nás. Asmodeus jsem viděl, když hráli ve Zlíně s Dark Funeral a přišli mi průměrní. Zde mi přišli dost podprůměrní. Až na bubeníka, který se oháněl poměrně zkušeně, drhli Asmodeus nejobyčejnější pózérský black metal. Ovšem v Rakousku jsou zřejmě uznávaní, protože publikum bylo nadšeno a vytleskalo si přídavek (no já bych to definoval slovy Michala z Cerebrálů – prostě „zlo až za roh“  – pozn. Márty).

Na závěr na pódium nakráčeli F.O.B. a v sále nikdo nebyl. Naštěstí se během prvního songu pár lidí přišlo podívat a FOB odehráli výtečné vystoupení s perfektním zvukem. S Ozonem nás nejvíce potěšila „Just Another Day“.

Po koncertě nás ještě pobavil pořadatel Vídeňského koncertu, kterému jsme nabídli Rum a on ho do sebe začal klopit jak pivo. Ze začátku jsme nevěřícně koukali my, o pár chvil později již nevěřícně koukal on, když to před klubem zase (z)vracel zpět. Poté jsme se přesunuli k pořadateli domů, kde jsme zdvořilou konverzaci protáhli na několik hodin a šli spát skoro za svítání.

No on to kolega Dharm krapet odbyl, z mého pohledu bylo to nejzajímavější z pátečního dne právě afterparty na skvot hausu – ehm. ubytovně :-). Poté co jsme totiž odehráli (F.O.B.) a přišel jsem do šatny, zjistil jsem že pekelníci Asmodeus vybrali totálně lednici a vychlastali všechna piva.  ... naštěstí se pak ukázalo že u sebe klucí z Prahy mají aspoň 2 lahve rumu, takže jsme nakonec nebyli na afterparty na suchu. Pařili jsme v přizemku na chodbě a měli otevřené dveře, což se pochvíli asi přestalo líbit postarší Gertrůdě co bydlela přes zahradu. Německy

Druhý den ráno jsme bohatě posnídali na balkóně a pak po chvíli lelkování vyrazili směr Vídeň. (Márty)

Po příjezdu do Vídně, prohlédli si Escape klub a rozhodli se, že se půjdeme kulturně vzdělat a prohlédneme si toto významné město. Co čert nechtěl, hned jsme narazili na demonstraci, ve které se zřejmě protestovalo proti kácení deštných pralesů. Každou chvíli kolem nás někdo prošel a vnucoval nám leták. Bendis neváhal a na oplátku jim za to dával nálepky F.O.B. Poté ještě Nectar v červeném tričku usoudil, že komunisté, kteří též demonstrovali, budou ti praví a kousek se prošel s nimi.

Po návratu do klubu asi někdy kolem 17,30 začala první kapela Misanthropic Might. Byl to takový nemastný neslaný black metal. To druzí Eyetolegy předvedli slušný death grind a jejich zpěvák vypadal jako Halbi z Tuberculosis & Bloody Diarrhoea . Následující místní Devanic mě celkem překvapili melodickým metalem ala In Flames, je ale fakt že všeho moc škodí a to že přetáhli své vystoupení na to doplatili následující Ritesové, i když nechápu, proč musel pořadatel tak prudit. Stihli zahrát tak snad 4 songy. (Márty)

Naše Vídeňské vystoupení stálo za starou bačkoru. Lokální kapela - Devanic, jež hrála před námi přetáhla cca 25 minut a jak jsme poté zjistili, nám se o tolik času set zkrátil. Takže ve výsledku jsme byli na pódiu asi 15 minut. Navíc publikum totálně znuděné se neobtěžovalo ani zatleskat, takže jsme byli trochu roztrpčeni.

Šel jsem si dát pivo na uklidnění a hádal, zda na tom budou F.O.B. stejně. Nebyli, tedy  alespoň co se hrací doby týče. Odehráli si celý set, ovšem publikum se zřejmě domýšlelo, že máme co dočinění s Temelínem a asi nemělo rádo české kapely, protože tak suché (ne)projevy publika jsem už dlouho neviděl. Každopádně přesvědčivé vystoupení F.O.B. bylo opět podtrženo poměrně dobrým zvukem.

Po koncertu už jsem se oddával jen relaxu a připravoval se na odjezd, takže jsem poslední dvě kapely Molokh a Darkfall neshlédnul. Cesta ubíhala docela v klídku a tak jsme byli někdy kolem 3tí ráno doma. (Márty)

To domácí Molokh si vychutnali ohlas publika celkem dost. I když musím uznat, že v Čechách se v prvních řadách i headbanguje a ne jen stojí a tleská. Šlo o hodně našlapaný technický death metal  a za mikrofony se střídali všichni kytaristi. Zajímavostí byla i skutečnost, že basák obsluhoval bezpražcovou basu. Poslední Darkfall mě zklamali. Viděl jsem sice jen jeden song,ale čekal jsem něco podobného jako kdysi na Open hellu. Klávesy však zmizely a kluci produkovali čistý thrash. Zvuk se mi navíc nepozdával... (Manafob)

F.O.B. odjeli domů a my jsme se pěkně společensky unavili. Cesta domů druhý den proběhla bez problémů až na občasné šoky, podporované strachem o přežití. Bubeník se evidentně při řízení nudil, takže si občas cestu zpříjemňoval divadlem, které si hrál pomocí prstů. Bylo to velmi komické, ovšem pouze do chvíle, kdy pohled sklouzl na tachometr, na kterém byla ručička až příliš vpravo a povolená rychlost beznadějně vlevo. Inu přežili jsme a můžem doma vyprávět jak jsme v Rakousku vyprodávali koncertní haly.