Od kapely Casketgarden jsem zatím neslyšel žádnou nahrávku, debutní album This Corroded Soul Of Mine mě minulo. Ale živá prezentace na předloňském Open Hellu se mi docela líbila. Nyní přichází maďarská pětice s druhým dlouhohrajícím počinem, opět pod křídly slovenských Metal Age. K cédesu dorazil jen jednoduchý promo obal, takže grafiku tentokrát odbudu jednou větou – titulní cover se mi pranic nezamlouvá - patlanina sebevraha, hřbitova a divných labutí (nebo co je to za létající přenašeče ptačí chřipky). Texty nemám a podle názvů skladeb těžko říci. Co si představit pod Poisonvein 1010011010? Nevím. Co si představit pod Open The Casket? To tuší nejspíše každý. A každý je určitě zvědavější na hudební projev.
V paměti jsem měl Casketgarden jako death metalovou kapelu. Leč tenhle dojem jsem musel s aktuálním kotoučkem zrevidovat. Open The... přináší směs thrash a death metalu, přičemž jednotlivé podíly těžko přesně určit. Chvílemi se tlačí na pilu nabroušenou deathově, chvílemi thrashově. Silné stránky alba jsou jasné – výborné instrumentální výkony, melodické kytarové vyhrávky, klepačky obsluhovatele bicí mašiny, výrazná basa, výtečný zvuk – a to se nahrávalo v pro mě úplně neznámém maďarském studiu Denevér. Trošku problematické je poukázání na nějakou výrazně povedenější skladbu. Mě asi nejvíce chytla ta, která zároveň tvoří polovinu názvu celé desky. Open The Casket je reprezentativní song Casketgarden, obsahující všechny dále použité ingredience, navíc má chytlavou svižnou pasáž a pestřejší zpěv. Za zvýšenou pozornost stojí také One More Lie, jediná ve středním tempu, s takřka heavy metalovým sólem a mírně experimetálním zvukem kytar. A teď k negativům. Největší slabinou alba je i přes výše uvedené jistá monotónnost materiálu. Při poslechu se ztrácím, protože album nemá jasné záchytné body v podobě nějakých vybočujících skladeb (čest pětce), skladeb, u kterých se okamžitě chytnete a víte – jo, to je ta, která má uprostřed parádní pasáž. Tady totiž následuje jedna pěkná pasáž za druhou, až jsou vlastně všechny na jedno brdo. Druhým problémem, ale třeba jen mým, je zpěv. Po prvním poslechu jsem byl z vokálního projevu nešťastnej, postupně jsem si zvykl. Nevím, jestli mi víc vadí barva hlasu Istvána Cseha, nebo to, že prakticky nezavře hubu, ale občasná změna výrazu zpěváka (nebál bych se třeba čistého hlasu), případně jeho umlčení, by albu zřejmě prospělo.
Když to nakonec po sobě čtu, vyznívá recenze takřka negativně, ale můj verdikt, co se bodování týká, není nikterak nízký. Album má neoddiskutovatelnou kvalitu a tudíž je nadprůměrné hodnocení podle mého názoru relevantní. Příznivci melodického (švédského) death thrash metalu si určitě přijdou na své – a právě jim je tahle placka určena.
Čas: 39:21
Seznam skladeb:
- The First Handful Of Soil
- Open The Casket
- Spirit Unseen, Body Unknown
- Why The Vultures Cry?
- One More Lie
- A Grief History
- Poisonvein 1010011010
- To Relive My Carnage
- ...Alone As God
- Enter The Garden
