Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
ETEF 2024 (19.-20. 7. 2024)

TÖRR - Törritorium CD 2006 – SPV Music

Nové album Törru bude každý srovnávat s předcházejícím Made in Hell, a ani já se tomu nevyhnu. Zatímco Made in Hell znamenalo návrat ke kořenům a také návrat na pódia rockových festů, Törritorium by mělo potvrdit, že cesta nastolená před třemi roky nevede do slepé uličky.

A jak se to Törr podařilo? Tak nějak napůl. Z desky nesálá ona energie, která na Made tryskala téměř z každé skladby. Když pominu intro Törritorium s odříkaným textem o převtělování duší, tak z duelu otvíráků Čert mě vem – Made in Hell ještě není rozdíl tak patrný, oba jsou chytlavé a rychlé. Nové album je ale hlavně o mnoho pomalejší a po určité době se skladby slévají do jednoho bloku – to je hlavní problém druhé poloviny materiálu. Čert mě vem jsem už trochu nakousl, z pohledu Törritoria se jedná o jednu z nejpovedenějších skladeb. Je svižná, slogan si zapamatuje i sklerotik po prvním poslechu, takže nemám strach, že by na koncertech nezabírala. Navíc je precizně odbouchána a kytarové sólo dává vzpomenout na doby dávno, dávno minulé. On vlastně celý materiál vychází z doby, kdy extrémnímu metalu vládli Venom či Motörhead. Pro dnešní mladé blackmetálisty je Venom čajík, ale v době, kdy vyšla deska Black Metal, to pro mou generaci bylo něco nepředstavitelně tvrdého. Samozřejmě, že nelze srovnávat dnešek s rokem 1982, ale k desce Törritorium by se spíše mělo přistupovat jako k ozvěně konce osmdesátých let než ji srovnávat s dnešním pojetím černého kovu.

Ale zpátky ... nebudu tady pitvat každou skladbu, spíš upozorním na ty z mého pohledu nejlepší. A těmi je po Čertovi dvojblok Vnitřní hlas – Rezervace. Zatímco Vnitřní hlas je asi nejtvrdší song odehraný v hodně rychlém tempu, Rezervace je pomalá skladba, disponující refrénem, který kromě toho, že se okamžitě zaryje pod kůži, donutí i k zamyšlení. Vyšší nároky splňuje ještě Přes propast času, potom žel deska začíná postupně splývat v jeden monotónní proud, navíc bez energetického náboje. A pak si nejsem jistej, jestli anglická verze kultovního Kladiva je tím nejšťastnějším nápadem a myslím, že kdyby Törr spustili místo „V sobě má..." „In his mind...", fanoušci by je sežrali. Bez zajímavosti asi není fakt, že tentokrát se o muziku postarala dvojice Hereš – Sladký, o texty ve většině případů Henych, ale jeho slova mi přijdou hodně nepovedený, zlatý doby Zlejch snů, Armageddonů a Válek s nebem (první verze z dema). Vrcholem nevkusu je Generace mrtvol, kterému se blíží Lůza – v obou hrají prim „hovna". Ke kladům patří vcelku solidní booklet, lebka na titulu sice není nijak originální, ale ani neurazí. Zato vnitřní fotka trojice v zasněžené krajině u potoka vypadá na první pohled jako klišé největší, druhý pohled objeví v jejich rukou rybářské pruty, což je snad vůbec nejlepší nápad z celé desky. Zvuk tentokrát pořízen ve studiu Českého národního symfonického orchestru, k němu nemám výhrady, přece jen se točilo půl roku a prej to stálo spoustu peněz (jsem někde zaslech).

Závěrečné hodnocení možná někomu přijde hodně přísné, někomu zase zbytečně vysoké, ale vezmu-li v potaz vše výše uvedené a aniž bych nějak bral v úvahu historické zásluhy, myslím, že album není ani vynikající, ale rozhodně není ani špatné. Ota je pořád dobrý kytarista, Radek slušný bicmen, Vlasta solidní basák, že časem dochází nápady, s tím se potýká každý, a nakonec samozřejmě rozhodnou fanoušci – jednak tím, kolik si jich album koupí, jednak tím, kolik jich bude stát pod koncertními pódii.

Johan (Hodnocení CD - 7)

Když letos v únoru Vlasta na prknech Svatoboje ohlašoval shromážděným fans připravovanou novinku, která měla překonat „Made In Hell“, navnadil tím jistě mnohé. A neuplynulo ani pár měsíců a deska pražských Törr je tady.

Úvodem si neodpustím povzdych, protože recenzovat Törr není vůbec jednoduché. Jen o málo kapelách v tuzemsku se totiž dá říct, že je třeba je brát opravdu specificky (a to není myšleno nijak pejorativně!). Törr mezi ně patří. Specifická je muzika, ale i publikum pro které Törr hraje. Kapela dokonce funguje na určité „vlastní“ (a nemalé) scéně. Vzhledem k tomu nejde počiny této legendy natvrdo srovnávat v celkovém, současném metalovém kontextu kapel a alb. Törr prostě hraje, jak ho to bavilo a baví, poslední blackové trendy se ho moc nedotknuly a kapela si i přes léta udržuje dřevní pojetí BM nejstarší školy. Pro jedny zaručená cesta do pekel spojená s neodvratným odlivem fanoušků, pro druhé docela sympatický postoj. Otevřeně říkám, že se řadím spíše k té druhé skupině. Proč? Protože Törr dokáže pořád přesvědčit a zahrát muziku, která vás (pokud nejste příliš zmlsaní a znudění) chytne. Možná namítnete, že mít v tuzemsku víc kapel jako je Törr, tak se nikam ve vývoji neposuneme, ale možná ještě důležitější než úsilí o progresi, je hrát to, co nás těší. A čerta starýho, že nejsme zrovna „in“ :-). Z nové desky čiší chuť, nakažlivá energie (kvůli které tuhle muziku vesměs posloucháme), dobrá práce s inštrumenty, hustý texty, ale taky některé vady na kráse. Metalové album tyhle atributy buďto má, nebo nemá – nejdůležitější je, jestli vás to vnitřně osloví. A ostatní prominou, mě to z uvedených „primitivních“ důvodů oslovuje, nestydím se za to.

Na desce je hned na první poslech znát, že Törru to teď šlape. Předešlé album („Made...“) znamenalo pro kapelu návrat na výsluní a jelikož se od té doby sestava nezměnila, byl jsem zvědavý, jak se „Toři“ napříště dokáží překonat. Törritorium má ještě o stupínek lepší zvuk, muzika je hutnější, nářezovější a kvalitní práce se tandemu Henych-Hereš zdařila i v textech (autorsky se však na desce podílel i Radek Sladký). Album je, stejně jako černý obal, mnohem temnější, ironického šklebu z „Made...“ se znatelně ubralo ve prospěch pořádné porce agresivity a vzteku. I přes uvedené si Törritorium zachovává pestrou tvář a kromě řežeb a klidnějších věcí na albu najdete taky metalový ploužák (Přes propast času), „selfcover“ (Mallevs Maleficarvm“) nebo vyloženě experimentální věcičku v podobě válu „Zatracenej“.

Jinak je ovšem album v mnohém tradiční – old school black se zřetelným odkazem Venom, do něhož chlapi po svém, šikovně a jaksepatří svérázně míchají prvky „pub“ rocku. Snad každá skladba obsahuje poctivé Oťasovo sólo, tam kde by se vám riffy zdály příliš jednoduché, zase přichází klasické úderné refrény, které se stejně dobře pamatují jako zpívají.

Ve zpěvu se na albu střídají Vlasta s Otou a k nejpovedenějším výkonům Vlasty Henycha patří určitě „Milion let“. Z nátěrů na albu asi nejvíce vyčnívá „Vnitřní hlas“. Krátké skladbičce o snajperech se díky extrémnímu tempu a do otáček vyhnané surovosti daří zanechat pořádný dojem. Podobně ostrá je i desátá „Lůza“. Ani pomalejším věcem na albu („Ten den“, „Rezervace“, aj.) neschází dramatický náboj a tak jediným místem, kde propojení muziky a zpěvů úplně nezafungovalo je „Přes propast času“. Do čistých, seversky chladných tónů kytary (fanoušek Immortal tu nejspíš zbystří) mi Otův vokál moc nezapadá. Druhou výtku mám k „Exit us“ – hudební podobnost se starým hitem „Kult ohně“ je až moc velká! Album přesto končí úsměvně – na závěr totiž přichází slíbená cover verze a jaké je moje překvapení, když slyším staré dobré „Kladivo na čarodějnice“ nazpívané v angličtině! Tedy, čekal jsem něco jako další Countess Bathory, ale tímhle Törr dokonale překvapil.

Nu, jestli tohle album mělo Törru ubránit prostor pro přežití, tak se to kapele povedlo a doufám, že se podaří zopakovat úspěch předchozí desky.

Marquise (Hodnocení CD - 9)

Čas: 47:23

Seznam skladeb:

  1. Törritorium
  2. Čert mě vem
  3. Revoluce zla
  4. Generace mrtvol
  5. Ten den
  6. Vnitřní hlas
  7. Rezervace
  8. Přes propast času
  9. Zatracenej
  10. Lůza
  11. Milion let
  12. Gotika
  13. Exit Us
  14. Mallevs Maleficarvm

Web: www.torr.cz www.spv.cz


Zveřejněno: 21. 04. 2006
Přečteno:
3807 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

24. 02. 2007 20:26 napsal/a Agos
to Marty
V posledni dobe si tak ale pripadam. Vis jak jsem ve ctrnacti paril na barce na Torr a dnes... skoda mluvit... :-)
22. 02. 2007 21:50 napsal/a marty
mladi
agosi, to zni jako kdybys uz byl starej... :)))
22. 02. 2007 20:06 napsal/a Agos
Torr je Torr
Ja za sebe musim rict, ze me tohle album docela chytlo (ale ne cele... neco je bidnejsi, ale jinak to slape) a citim v nem stary Torr. Metalopolis... proste co clovek to nazor. Ja bych album bodoval 7. Rozhodne je to ten Torr, ktery jsem mel v mladi rad!
21. 02. 2007 12:54 napsal/a de.sade
pro \"hrabenku\"
jen me vyprovokovala ta recenze...nechapu recenzenta/-ty a i casovym odstupem si porad myslim ze je to naprosty shit, byt mam jinak starej torr rad.. BTW nemyslim si to evidentne jen ja viz treba recenze na metalopolis..
18. 09. 2006 18:04 napsal/a hraběnka
no jo...
de.Sade: To je zajímavé, jak se do diskuse pod články lidičky ozývají, jen když se jim něco nelíbí a potřebujou se vylejt, viď?