Nevím jak zločinci, ale já se na místo činu vracím poměrně pravidelně. A pokud se jedná o akci pořádanou Allem a Pigeonem v kralupské Ponorce, tak i hodně rád, protože je to vždy zážitek, o který není radno přijít. A to ne pouze hudební :o) Pánové po Insanii a Dark Gamballe pozvali další zástupce stáje Redblack, jmenovitě Silent Stream of Godless Elegy, kterým parket a fanoušky rozehřáli Oblomov.
Oblomov začali úřadovat několik málo minut před 22h a to už byla Ponorka celkem slušně zaplněná. Již v několika předchozích reportech jsem se zmínil o tom, že jejich Ifou vydaný debut Mighty cosmic dances mne opravdu zaujal a v náloži v loňském roce vydaných titulů ho stavím velmi vysoko. A je celkem pochopitelné, že jsme si ho tento večer mohli užívat i v živém provedení. Mentality failure, Redefination of the past (skvělá Honzova kytarová vyhrávka), Lost between emotions (ty klávesy a sax mě vždycky spolehlivě dostanou. Moje nejoblíbenější skladba z Mighty cosmic dances)… Prostě super vystoupení, které mě celých cca. 40 minut bavilo. Black metal říznutý trochou melodického deathu (občas jsem zaslechl náznak starší tvorby geniálních Dark Tranquillity), zpestřený spoustou netradičních prvků a s velmi slušně naprogramovaným automatem. Zvuk vcelku ucházející, ale mohlo to být ještě lepší. Jsem opravdu zvědav na druhý kotouč téhle party. Něco mi říká, že by jsme se mohli dočkat zajímavých věcí… A jako pozitivum musím hodnotit i fakt, že se tentokráte klukům vyhnuly technické problémy, které jim občas kříží plány.
Pod pódiem začíná dav hustnout a já mám během chvíle pocit, že přede mnou stojí all star team z NBA. Výška některých jedinců byla opravdu zarážející :o) Ale vyhledávám nakonec prostor se znatelně lepším výhledem (prozřetelně hned u baru) a nic mi tudíž nebrání se plně věnovat dění o úroveň výše. Tedy, vlastně brání. Ten sloup uprostřed pódia mi už tradičně vytáčí! Silent Stream of Godless Elegy jsem v minulém roce, po vydání zatím posledního CD Relic dances, viděl několikrát a vždy se jednalo o naprosto dokonalý zážitek. Zejména jejich dubnové vystoupení v plzeňské Lampě patří do kategorie nezapomenutelných. Ani na chvíli jsem tedy nepochyboval, že i tento večer bude stát za to. A rozhodně stál. Hned u první Look sice nastává problém s kytarovým aparátem Radka a skladba se dohrává bez jeho nástroje, ale funguje stejně skvěle. Myslím tedy skladbu, nikoliv aparát. Po krátké pauze už vše probíhá jak má (nu dobrá, nějaké drobné problémy měla i Hanka se svým mikrofonem) a koncert se rozjíždí a rozjíždí až k nezadržitelné gradaci. Zmiňované album Relic dances zaznělo, tuším, celé. Takže I would dance (měl by už být natočen klip), You loved the only blood, To face the end, Gigula, Trinity, Lonely… (tedy vlastně česká verze s názvem Osamělí, kterou můžete znát z kompilace z minulého ročníku Brutal Assaultu. Pro mě naprostý vrchol večera. Už se nemůžu dočkat, až vyjde tak dlouho plánované mini CD s českými a polskými verzemi písní z posledního alba). Na své si ale přišel i milovník starších alb SSOGE. Z předchozího Themes hitovka We shall go a My friend who doesn´t exist a samozřejme nesměl chybět ani Wizard z Behind the shadows. Na závěr ještě několik lahůdek. Cover Kashmir od Led Zeppelin jsem sice čekal, ale zase mě odrovnal. Ten ústřední motiv hraný smyčci prostě zabíjí! Co jsem nečekal, byla letitá, lehce přepracovaná pecka z debutu Iron s názvem Last. Dohromady něco kolem 90 minut muziky. Vlastně ani nevím co napsat, protože se budu opakovat. SSOGE jsou naprostým unikátem a perlou naší scény, která živě, ale i z desek dokáže zcela strhnout. Využití folklóru a jeho nenásilné vkomponování do jejich hudby prostě nemá chybu. Stejně jako živá prezentace. Řešit Haničku a její vokál je nošením dříví do říše Trollech. Naprostý skvost a mrazení v zádech při každém tónu z jejího hrdla. Sajlenti jsou v životní formě, která už naštěstí nějaký ten rok trvá a rozhodně si nemyslím, že by je měla opustit. A reakce publika v Ponorce dávaly tušit, že jsem ve stavu nadšení nebyl sám. Cca. stovka platících v relativně malém klubíku dávala svoje sympatie pořádně hlasitě najevo a odmítala kapelu pustit do zákulisí. Parádní vystoupení s parádní atmosférou. Ostatně stánek s jejich triky a cédesy byl po ukončení setu ve stavu trvalého obležení. Hned bych si dal jejich koncert znova… A kdyby tentokrát zazněl i nějaký ten cover od mých milovaných Dead Can Dance, vůbec bych se nezlobil :o)
Po skvělém zážitku následuje klasická kralupská after party do pozdních hodin. Ostatně, někteří jedinci si party poněkud protáhli. V sobotu ráno po rozloučení se SSOGE se pokračovalo vesele dál a můj plánovaný sobotní návrat se nekonal. Do Plzně jsem se dostal až v neděli. Doufám, že koncert v Německu, kam Shindy přímo z Kralup Sajlenty vezl, se vydařil a osazenstvo se dostalo v pořádku do svých domovů. Jako tradičně musím poděkovat Pigeonovi s Radkou za víkendový azyl a starostlivost o moji tělesnou schránku. Naprosto bezchybná akce, kterou jsem si dokonale užil. Už se těším na další pokračování Pigeon & Shit & RUM Party. Tedy, bude-li nějaké. Ještě bych chtěl samozřejmě pozdravit veškeré účastníky akce, v čele se SSOGE (díky za další skvělý zážitek!).
