Ovšem především na jednu jsem se těšil více než na jiné, poprvé do našich luhů a hájů zavítali geniální kanaďané Cryptopsy na jejich ?The Domination Tour 2006?.
Jak už se to občas povede, přišel jsem celkem včas a z prvních Hurtlocker jsem propásl pouze tři songy. Ovšem podle toho co předváděli, jsem zřejmě o nic nepřišel. Vystoupení mělo šťávu, ale tím to asi tak končilo, nejvíc mě zaujal asi jen bubeník, který odklepal rytmus a pak nestíhal hrát dvojnásobnou rychlost. Takže ve výsledku se mi asi nejvíc líbila kytara ?Jackson? rytmického kytaristy v bílých teniskách.
Ovšem byl to teprve začátek a lidí také příliš nebylo. Vše se začalo v lepší obracet, když na pódium nastoupili Novy (Vader) a Orion (Behemoth). V té chvíli mi bylo jasné, že i kdyby muzika byla špatná, tak minimálně z těchto dvou šílenců budu skákat nadšením a takové to také bylo. Samozřejmě se jedná o polské blackové satanáše Vesania. Zbytek kapely už jsem neznal a tvorbu též ne. Po klasickém intru začalo peklo, které se na tuto akci vyloženě nehodilo. Zvuk byl dobrý, výkony také a vystoupení též mělo šťávu, ovšem co s takhle průměrným black metalem (s obrovskou snahou stylizovat se do moderního black metalu ve spojení Dimmu Borgir, Satyricon a Behemoth), na death metalové akci. Jinak to byl příjemný zážitek, jak jsem psal, zvuk byl dobrý, takže mě nic nerušilo v nadšeném pozorování toho šílence za bicími.
O hodně vyšší laťku nastavili Aborted, kteří mě svým vystoupením totálně dostali. Ta kapela byla geniálně sehraná, vše šlapalo s úžasnou energií, výkony všech muzikantů precizní (bezpražcovou basu velmi solidně obstarávala fešná slečna) a zvuk povedený. Pro mě byli největším překvapením a řekl bych, ze všech kapel také odehráli nejlepší set. Publikum už bylo v této chvíli skvěle naladěné a poměrně zaplněný Abaton pomáhal Aborted, jak to jen šlo.
Němečtí thrasheři Dew-Scented dělali též vše pro to aby publikum rozhýbali a ke konci se jim to i dařilo. Mě se to však vůbec nelíbilo, neustále dokola nudné a ubíjející u-ca, u-ca. Když jsem je viděl posledně, tak mě to nezaujalo, teď mě to vyloženě otravovalo. Pár zajímavých okamžiků se tam našlo, ale stejně, tahle kapela by mě asi bavila tak možná na Sázava festu, nebo nějaké podobné akci, ale tady skutečně ne. Z tohoto večera (alespoň tedy pro mě) jednoznačně nejhorší. Už aby přijeli Kreator.
Možná, že to bylo tím, jak jsem byl znuďen z Dew-Scented, legenda smrtícího kovu Grave mě nebavila o moc více. Hráli sice o mnoho zajímavější hudbu (občas mi to připadalo, jak tvrdší Black Sabbath), ale zase bylo o unudění se na ně dívat. Kytarista se za celý koncert nehnul z místa a monotóním hlasem chrochtal, basák to samé. Největší ?pařan? tak byl bubeník, který by bez problémů zapadl mezi vikingy Amon Amarth. Jak jsem posléze zjistil, nejlepší bylo sledovat publikum, které se celkem bavilo a pařilo, a poslouchat hudbu, to byla ta správná kombinace. Hned mi ta muzika připadala živější a některé nápady se mi i líbily.
Grave odpochodovali a na pódium přikráčel Flo Mounier. Muž, který byl pro mě 50% důvod, proč jsem šel na tento koncert. Bubeník hlavní kapely, kanadských Cryptopsy. Po všechny předchozí kapely měl bicí zahalené plachtou se znakem Cryptopsy. Když bicí odkryl, měli jsme možnost vidět bubenický klenot. Takovou sestavu jsem zřejmě ještě nikdy neviděl. Mohutná rampa, dva kopáky, nespočet přechodů, 14 činelů... Samozřejmě bicí nejsou vše, jde o to, co na ně dotyčný zahraje. Flo na ně hrál něco takového, že se bubeníci jenom bezmocně chytali za hlavu. Ale nebudu předbíhat, po dlouhých přípravách konečně sál potemněl a nádherné intro rozezvučelo prostory Abatonu. Poté začal totální masakr. Cryptopsy mám celkem naposlouchané, ale dělalo mi problém rozeznávat skladby, ikdyž zvuk byl poměrně dobrý (ono nazvučit Cryptopsy asi není procházka růžovým sadem). Teprve po několika skladbách jsem poznal proč, oni hráli všechny skladby asi o polovinu rychleji. Kdo neviděl, neuvěří. To byla nadlidská rychlost. Nejvíc mě rozdrtili mou oblíbenou ?We Bleed? z alba ?And Than You´ll Beg?, tu zahráli tak rychle, že i kytaristi nestíhali a otáčeli se po bubeníkovi se zoufalými výrazy na tvařích. Poměrně dost se též dostalo, jak na starší ?None So Vile?, tak na nové ?Once Was Not?. Pouze dvě věci mě na jejich vystoupení zklamaly. Bubeník při těch neuvěřitelných šílenostech občas neudržel tempo a zrychloval. Ovšem daleko větší zklamání přišlo ze strany odkud bych to nečekal a to od muže, jehož jsem ještě nejmenoval ? Lorda Worma. Velký comeback tohoto řvouna mi tedy vůbec nepřišel zajímavý, sice se svíjel a snažil seč mohl, ale to co potom lezlo z mikrofonu by snad zvládlo i malé dítě. Úžasné frázování z desek bylo pryč a monotóní murmurm, ničím nevýrazný skoro ?prznil? geniální mašinu Cryptopsy. Jinak ale smekám, něco takového jsem nečekal. Cryptopsy mě, i přes tyto připomínky, totálně dostali.
Přídavek zakončovalo outro, při kterém Cryptopsy vesele odcházeli. Ještě dlouho jsem tam seděl a nevěřil tomu, na co jsem se právě dokoukal. Hluboký zážitek mi nezkazilo ani brzké ranní vstávání. Skvělá akce. Já teď jen při poslechu Monstrosity roním slzu, že další skvělý koncert (Monstrosity, Deeds Of Flesh a Vile) se Praze vyhne. Nu, alespoň Hate Eternal a Belphegor, to bude též přehlídka skvělých muzikantů (hlavně bubeníků).
