Letáky sice slibovaly začátek v 18:30, ale my dobře informovaní jsme věděli, že akce vypukne v 19:15. Přežranej vánočních dobrot jsem v půl sedmý naložil do auta ty dvě hovada (sorry, ale takhle si přáli ?bejt slavní?) a za čtvrt hodinky už jsme vcházeli do překvapivě zaplněného sálu. Na Rámusově tváři zářil úsměv věštící, že tentokrát se neprodělá a na všech ostatních tvářích radost z útěku od nesmyslných křesťanských blábolů servírovaných předcházející den ze všech médií. Já děkuju firmě Albi, která mi znemožnila sledování televize a jejíž hra Carcassone mi zpříjemnila celý 24. prosincový večer. (Johan)
Jestli někoho napadá lepší způsob, jak trávit šílenství s názvem vánoce, než vyrazit za metalem, známými a nějakou tou sklenkou životabudiče, mě tedy rozhodně ne a tak ani kulminující chřipka mě nedokázala odradit od návštěvy tohoto zaběhnutého festu. Seznam vystupujících sliboval zajímavou podívanou, takže co více si přát. Se smutkem jsme si ještě prohlédli areál, kde se konal kultovní Open hell a kde se již vícekrát konat nebude. Škoda? Ale zamáčkněme slzu, nechme nostalgie a vzhůru do přilehlého sálu. (Goro)
Ten je více než slušně zaplněn (celkem se sešlo necelých 200 platících diváků) a jako první nastupuje Krvavá práce. Co k tomu napsat. Ten, kdo chová v oblibě staré, klasické smečky jako Sodom, Kreator, ale i třeba Kryptor, nebo Root a jejich stará klasická alba, popř. dema, musí být spokojen. Já jsem na podobných věcech vyrůstal a tak spokojen jsem. Vše tak jak má být a to samozřejmě i s příslušnou old school image a texty. Patřičně krvavými, samozřejmě. Staromilce jistě musel potěšit i zdařilý cover Písně pro Satana od již zmíněných Root. Při svém prvním setkání s Krvavou prací na jednom z ročníků Open hellu jsem nijak nadšen nebyl, setkání druhé se vydařilo o poznání lépe. Velice slušně odvedená a patřičně krvavá práce. (Goro)
Přesně podle harmonogramu otvírala KRVAVÁ PRÁCE, která nesází na nějaký novátorský přístup, ale na staroškolský thrashing. Všichni asi vědí, že za škopkama to mydlí Vlad z Dark Stormu. Kapela podle mého trochu doplácí na dvě věci ? na absenci druhé kytary a na nepříliš přesvědčivý hlasový projev zpěváka. Věc první má za následek chudší zvuk, věc druhá je prostě fakt. Vystoupení měla ozdobit cover verze Rootovské klasiky Píseň pro Satana, ale ta dopadla dost tristně. A barevné provedení baskytary se opravdu na metalových kolbištích nevidí (pro netušící ? jako vlajka fotbalové Slavie, fuck off!!!) (Johan)
To MORTIFILIA zraje jak víno. Na téhle partě je totiž z kapel, které pravidelně registruju na koncertních štacích, nejvíce vidět pokrok. A pokrok opravdu rapidní. Melodický death metal made in Sweden nepostrádá rychlost, nasazení, tvrdost ani melodická sóla a vyhrávky. K tomu dobrý zvuk, který se během večera měnil s každou kapelou, takže zatímco Mortifilia ho měla OK, některé party ho měly ještě lepší a některé trochu horší. Jinak recenzi aktuální fošny čekejte co nevidět. (Johan)
Mortifilia se konečně dočkala vytouženého stříbrného kotoučku s názvem Redemption a konečně ho mohla nabídnout i zájemcům v sále. Vyzdvihovat jejich koncerty je nošením dříví do lesa. Tahle kapela šlape jako dokonale promazaný stroj již spoustu let. Množství odehraných koncertů je na jejich projevu znát. U nás se v současné době těší velké popularitě brutal death z ?jůesej?, ale tihle pánové na to jdou od severu. A to tak, že od Švédska. Zvuk a hudba je ne nepodobná klasikám jako Dismember, Centinex, nebo starý Entombed. Osobně mi je tato odrůda death metalu mnohem bližší a tak není důvod k nespokojenosti. Tím spíše, že zazněla i moje oblíbená Christhunt. Myslím, že ve svém stylu death metalu nemá Mortifilia v našich končinách příliš velkou konkurenci. Nezbývá, než jejich novinku vřele doporučit. Myslím, že strčí do kapsy i mnohé zavedenější pojmy těžící jen ze svého jména a statutu, jimž se můza již nějaký ten pátek obloukem vyhýbá. Jen nechápu, že jejich novinku vydala tak malinká firmička a ne nějaký zavedenější label. Snad to chlapům klapne a novince se bude dařit. (Goro)
Jako další jsou připraveni Unclean a po krátké zvukovce jdou na věc. Vzpomínám, že když, tuším že v roce 1995, vyšlo demo Tam kdesi v hlubinách, hodně často jsem ho sjížděl a přivítal jsem ho s nadšením i jako split se Sorath na CD. Jejich druhý počin s názvem Ten, který se vyhýbá světlu se už tolik v mém přehrávači neohřál a po jejich vystoupení před několika lety (jednalo se opět o Open hell) jsem je zcela ztratil z dohledu. Proto jsem byl celkem překvapen, když jsem je viděl na plakátech zvoucí na tuto akci. Ani netuším, v jakém stádiu se nachází uzavření trilogie s názvem Satane, oroduj za nás... Ale pokud se nepletu, skladba se stejným názvem celý set zahajovala. Unclean předvedli svůj black metal ve značně okleštěné sestavě. Vystačili si pouze s jednou kytarou, zpěvem a tympány. Nevím jestli to bylo právě těmi tympány, ale z celého jejich vystoupení na mě dýchal duch nedostižných a geniálních Master´s Hammer. Ale ti jsou samozřejmě opravdu nedostižní. I pro Unclean. Byl jsem zvědavý a těšil se. Nicméně ke konci se už trochu nudil. Nebylo by od věci ten ansámbl poněkud rozšířit o několik živých postav. Ale jestli jsem to dobře pochopil, kytarista Necros se pouze nemohl zúčastnit. Údajně z důvodu úmrtí pod nánosy řízků z předchozího dne :o) Uvidíme, čím nás Lord Unclean´s se svojí družinou překvapí v budoucnu. Mimochodem, to logo pořád zabíjí! (Goro)
UNCLEAN. Kdysi hodně nadějná banda v posledních letech vystupuje hodně sporadicky, ale jak hlásají jejich nová trika ?Papež zemřel a Nečistí se vrátili ? rok 2005?, věřme, že tentokrát to bude návrat trvalejší. Jejich mystikou prolezlý démonický black metal s klávesami, tympány a charismatickým zpěvákem na scéně chybí, ale kapele zase chybí živí členové, takže rytmika i ty klávesy jedou z playbacku a na pódiu jsou jen tři pánové ? kytarista, zpěvák a tympánista. Tympán měl překvapivě krásnej zvuk, s tím ostatním to už bylo trochu horší. (Johan)
To, co následovalo poté, se jen těžko popisuje slovy. Nevímkolikačlenná formace DECH DEHTU si vystačí bez elektrického proudu, zato je vyzbrojena spoustou dechových nástrojů neznámého původu a stáří a taky plastovým sudem. Zběsilá produkce těchto dechtařů rozdělila návštěvníky na dva tábory ? zatímco většina se celkem dobře bavila, našlo se i několik jedinců, kteří láteřili. Arytmická disharmonická produkce má blíže než k hudbě do blázince, zhruba takhle by mohla vypadat ústavní kapela. K tomu si připočtěte zběsilé kostýmy a děsivé vokály dvou hlavních zpěváků (přičemž s mikulášskou čepicí s obráceným křížem na hlavě exceloval guru undergroundové kultury minulého režimu, který na Volyňsko dotáhl jednak nahrávky ug kapel typu PPU či stál za napůl zakázanými festivaly nezávislé kultury v 80. letech). (Johan)
Mno, opravdu jsem netušil, co čekat od věci s názvem Dech dehtu. Ale ať už se mi honilo v hlavě cokoliv, realita předčila ty nejdivočejší představy. Uf, ani nevím, koli lidí se ocitlo na prknech pódia, ale bylo jich hodně. A každý měl v ruce nějaký nástroj (v drtivé většině dechový) a na sobě kostým a chybět nesměla ani papírová křidélka. Mikuláš (s obráceným křížem, samozřejmě), mistr popravčí, čert? Nástrojů bylo hodně a každý z těch nástrojů si hrál to svoje, takže výsledkem byla celkem slušná kakofonie :o) Několik zpěváků si vyřvávalo svoje pravdy? Myslím si, že nemá cenu příliš psát, protože fota napoví mnohem, mnohem více. Jako recese a sranda to rozhodně fungovalo skvěle. Jen vystoupení mohlo být o pár ?skladeb? kratší :o) Ale chápu, že při takovém ohlasu se těžko odchází a přidat se prostě musí? (Goro)
Po úletu přichází hudba, ve které nemá úsměv místo. Ultra brutální death metal ? to jsou smrtonoši MARTYRIUM CHRISTI. Výborné muzikantské výkony, všechno skvěle šlape, parádní zvuk. Jedinou vadou na kráse tak vlastně zůstává nedostatek originality. (Johan)
Martyrium Christi jsou oproti Unclean na pódiích jako doma a setkání s nimi není díky jejich četným vystoupením žádným problémem. Takže klasicky kvalitně a profesionálně odvedená práce plná brutálního a rouhačského death metalu. Z počátku jejich setu jsem trpěl roztěkaností a spíše jsem se věnoval konverzaci se známými, ale postupně jsem svoji pozornost věnoval už pouze dění na pódiu. Zazněly samozřejmě novinky, ale ke slovu se dostalo i letité CD Reward (2001 - pěkně nám to letí? není už nejvyšší čas na nějaký ten nový nosič? :o) v podobě hitovek Spread my blasphemy a You bastards. Jak píši, vystoupení povedené, ale v pomyslném death metalovém minisouboji u mne tento večer vyhrála Mortifilia. (Goro)
Té mají naopak dost a dost lesní skřeti TROLLECH, kteří právě chystají nové cédeso u zahraničního labelu. Předem se proslýchalo, že za bicí by mohl zasednout Honza (ex-Avenger), ale nakonec z toho nějak sešlo, takže bicí jako vždy běžely z kompaktu. Ale jinak jako pokaždé fajnové vystoupení plné zpěvů o lesích, skřítcích, stromech, ... Jediní Trolechové nelenili a obličeje ozdobili trochou barev a i tohle přispělo k skvělému představení. Jo, zvuk šel lehce s kvalitou dolů. (Johan)
Skřeti z hvozdů u hradu Radyně s názvem Trollech a jejich lesní black metal plný skřítků, zvířátek a další lesní havěti. Tentokráte pojali playlist poněkud netradičně a ke slovu se dostaly i věci, které bych ani nečekal. Například pecky Pod stromy chladný stín (zazněla dokonce dvakrát. Jako přídavek však s drobnými technickými problémy) a Zatrollené hvozdy z debutu Ve hvozdech (blekotání trpaslíků nemělo chybu!), nebo třeba Řeka smete co jí patří z druhého alba Synové lesů (zazněl i Poustevník). Ale kdo čekal na osvědčené vály, jako třeba Ve stínu starých dubů, taky se dočkal. Rozhodně povedené vystoupení, které si nenechal ujít ani vydavatel chystané novinky Skryti v mlze (Asuro, v noře by bylo opravdu lepší? :o) Alex z Ketzer records, který si set svých stájových koní pod pódiem evidentně užíval. Ostatně, novinka by mezi fans měla vtrhnout za několik málo týdnů a na několik věcí z ní se dostalo i tento večer. (Goro)
Zato nejlepší zvuk měla strakonická thrash coreová mašina WITH CARE! Vokalista Eda tentokrát udržel na uzdě své alkoholové choutky, což bylo na jednu stranu dobře, protože se na pódiu nemotal, na druhou stranu byl jeho projev tentokrát prostý šílených kreací, i když samozřejmě došlo na odhození trika či křičení v sedě a leže. Nový basák Adam se spakoval a vyrazil za hranice, takže na pódium se vrátil ten starý. WC (to je ale zkratka) mě jako vždycky hodně bavili. Výtečně šlapající kapela ? vlastně nevím, proč už dávno nemají venku desku pod nějakou zavedenou firmou. (Johan)
Mezi už poněkud unavené a prořídlé fans vtrhávají With care a celkem se jim daří zaujmout. Byť mezi ostatními vystupujícími působí jejich hudba (moderní mix ?skákavého? metalu) jak z jiného světa, přijetí je slušné. Jedině dobře. Trocha pestrosti a různorodosti ještě nikoho nezabila. Co se mojí maličkosti týče, postrádal jsem trochu více originality a vlastního xichtu. Ale na druhou stranu jim to slušně šlape a nadšení jim rovněž nechybí, takže? (Goro)
Únava je neodvratná a cesta daleká, takže poslední vystupující nezvládáme, balíme, loučíme se a odjíždíme. Akce jako vždy vydařená, atmosféra rovněž skvělá a jediné co mi kalí radost je to, že se do stejných míst nevypravíme v létě na Open hell jako několik posledních červenců. No nic. Snad se bude alespoň v prosinci konat další Satan Klaus. Tento festík je jasně zvednutým prostředníkem směrem k nebi a jasným důkazem názoru metalové obce na svátky vánoční :o)))) Závěrem ještě posílám mnoho díků do říše Trollech všem třem strážcům za dovoz na místo konání a následný odvoz až před místo mého pobytu. Takže díky a sláva lesům! (Goro)
Poslední se chopili nástrojů Budějčáci DAATH. I ti mě celkem příjemně překvapili, od posledního koncertu, na kterém jsem je viděl, registruju znatelný pokrok. Doomových úseků postupně ubývá a dnes se jedná prakticky o melodický pomalejší death metal s povedenými kytarovými sóly a jen občasným čistým zpěvem ? většinou Miloš chraptí. Pánové představili i jednu zbrusu novou nedodělanou skladbu a důstojně celou akci zakončili. (Johan)
Takže závěrečné shrnutí ? akci navštívil historicky rekordní počet fanoušků, dle mistra Rámuse kolem 170 temných duší, čímž se tahle zimní veselice blíží návštěvností některým letním fesťákům a některé dokonce trumfla. Sestava kapel musela uspokojit jak blekálisty, trešisty, tak detálisty, ctitele kravinek potěšili dechoví umělci a všechny undergroundová atmosféra. Po skonu Open Hell Festu Rámus uvažuje o častějších akcích v podobném duchu, tak ať se mu to daří. (Johan)
