Opeth, Burst, Praha, Roxy, 19.12.2005

To nejlepší na konec. Konec roku se přiblížil a s ním i jeden z letošních koncertních vrcholů. Opeth v současnosti patří k neuznávanějnějším a nejúspěšnějším kapelám současné metalové scény a Praha měla vůbec poprvé možnost přivítat je na svém území. Společnost jim dělali další zástupci ?tří korunek? Burst, další z možných vycházejících hvězdiček. Po nahlédnutí na domovské stránky se dalo lehce zjistit, že téměř polovina koncertů na právě probíhajícím tour byla, popřípadě bude, vyprodána. Hned jak zkončila celkem dobrodružná cesta vánicí jsme se mohli i v Praze přesvědčit, jaké popularitě se v současnosti Opeth těší i u nás. Několik desítek metrů dlouhá fronta před vchodem v padajícím sněhu byla jasným důkazem. A to, že si mazaně necháme teplé svršky v autě, se najednou nejevilo jako zase až tak dobrý nápad... (Goro)

Fronta kvapem postupuje a tak jsme během chvíle v klubu a zabíráme velmi strategické místečko na balkoně. Koncert měl začít v 19h a světe div se, v 19h nabíhají na plac Burst. Jejich novinku Origo jsem si pořídil pár dní před tímto koncertem a dost mne potěšila. Jejich emo-metalová smršť se postarala o jedno z nejpříjemněšjších letošních překvapení. Těžko jejich hudbu stylově škatulkovat. Něco jako když si Opeth s Katatonií a At the gates dají pár drinků a začnou jamovat s Mastodon a The Dillinger escape plan. Melancholické a akustické pasáže jsou během chvíle vystřídány sypačkou a uřvaným vokálem Linuse Jägerskoga. No, stačí možná napsat, že vydávají u Relapse? :o) A právě skladba z novinky Origo, s názvem Where the wave broke, jejich set zahájila. Z novinky ještě došlo na The immateria (stejně jako na albu i s čistým vokálem kytaristy Roberta Reinholdze), Slave emotion, nebo třeba Mercy liberation. Jestli se nepletu, zazněla i skladba z předchozího Prey on life. Zvuk ucházející, nasazení rovněž. Jen přijetí davem mohlo být trochu vřelejší. Ale je pravda, že Burst šli na věc jako první, bez jakéhokoliv předskokana. Mimochodem, kytarista Jonas Rydberg slavil právě tento den narozeniny, ale kolikáté, to jsme se nedozvěděli. Tedy, oznámeno nám to bylo, ale cifra to byla dosti nevěrohodná. Na svých stránkách Burst píší něco v tom smyslu, že si připadají jako rybí parazit, který se v oceánu přiživuje na velrybě jménem Opeth. Jistě míněno částečně v žertu, ale tak černě bych to neviděl. Výšin Opeth sice nedosahují, nicméně propast mezi nimi není natolik hluboká, jako u spousty ostatních. Rozhodně bych ten večer snesl pár songů navíc. Něco málo přes 30 minut není zrovna u podobně kvalitních kapel nejvíc. Ale je pravdou, že jsme stejně asi všichni vyrazili za někým jiným? A mimochodem, bubeník Patrik Hultin je slušný blázen. V tom nejlepším slova smyslu. Jeho hru je radost pozorovat. (Goro)

Tento významný koncert se konal v pražském klubu Roxy, což mě celkem potěšilo, protože naposledy jsem tam byl na Tristanii a zvuk byl excelentní. Ani tentokrát jsem si nemohl stěžovat, ale nebudu předbíhat. První kapela, pro mě dost neznámá, byli švédští BURST. Názor na jejich tvorbu jsem si vlastně utvářel teprve na tomto koncertě, protože těch pár písní, které jsem měl tu čest poslechnout dříve si už nepamatuji. Vše hrálo pro Burst, zvuk měli parádní, sehranost kapely byla zjevná a šťáva také nechyběla, proto kdybych bodoval, za všechny tyhle aspekty bych jim dal plný počet. Ovšem celkově se mi jejich muzika moc nelíbila, nevím proč, ale prostě mě to neoslovilo. Jinak ale myslím, že pro milovníky tohoto stylu hudby musí být Burst esa. (Dharm)

Poté jsme museli poměrně dost dlouho čekat, než zvukaři nazvučí OPETH. Ovšem bylo to jen a jen k dobru, protože zvuk byl naprosto úžasný, slyšet bylo úplně všechno, jen ty kopáky mohli trošku vytáhnout, ale to je jen drobnost (stál jsem u zvukaře?:-), ve předu prý byl zvuk ze začátku horší). Opeth nastoupili na pódium a publikum se mohlo uřvat nadšením. Hned na začátek to rozjeli úvodní kompozicí z nového alba ?Ghost Reveries?, písní ?Ghost Of Perdition.? Ať si říká kdo chce co chce, to co nám Opeth předvedli byl vrchol profesionality, sehranosti a individuálních technických výkonů. Opeth zahráli průřez většinou alb, nejvíce mě dostala kompozice ?Bleak? z alba ?Blackwater Park?, jinak je těžké vybírat něco lepšího, když bylo vše geniální (přikládám playlist). Na Opeth je úžasné především to, že divák (posluchač) se prostě nenudí, ikdyž je jedna píseň dlouhá jak album Kabátů. Velmi zajímavá byla také přítomnost bubeníka Martina Axenrota z kapely Bloodbath, ten nám předvedl, že je více než dostačující náhrada za též vynikajícího Martina Lopeze, který je zraněn. Publikum to všechno oceňovalo víc než nadšeně, po každé kompozici potlesk a řev, že jsem měl pocit, že jsem v T-mobile areně a ne v Roxy. Ovšem také měl kdo řvát, Roxy bylo narvané k prasknutí, těžko se to odhaduje, ale myslím si že takových 500-600 lidí tam mohlo být. (Dharm)

Klub se začíná plnit (myslím, že do vyprodání mnoho nechybělo) a ve 20h jdou na podium Opeth. Skupina, která dokáží během jedné skladby a několika málo chvil přejít od death metalu až k potemnělému rocku se spoustou akustických vyhrávek a čistého zpěvu. Už jejich příchod je hlasitě oslavován, stejně jako první hrábnutí do strun. Úvodní Ghost of perdition z letošní novinky Ghost reveries mohla svádět k úvahám, že v podobné duchu se bude pokračovat a bude se hrát hlavně z ní. Chyba. Na dva kousky ještě došlo (klipovka The grand conjuration a The baying of the hounds), ale kromě Mourningrise se dostalo na všechna studiová alba, což je vzhledem k průměrné délce skladeb kolem 10 minut celkem slušný výkon. Přiznávám, že pecku Under the weeping moon z debutu Orchid jsem nečekal. Stejně jako druhou předvedenou When z My arms, yout hearse. Každopádně příjemné překvapení. Došlo i na Still life (White cluster), veledílo Blackwater park (Bleak), dvakrát se hrálo z Deliverence (titulní song coby přídavek a A fair judgement) a opomenuto nezůstalo ani mé nejoblíbenější Damnation (Closure, která se ke konci zvrhla v poměrně slušnou melu :o). Výběr vskutku reprezentativní. Pokud si někdo vzal jako studijní materiál před koncertem DVD Lamentations, studium se mu příliš nevyplatilo :o) Playlist, až na pár vyjímek, zcela překopán. Ale to se dalo samozřejmě čekat. Hlavní postava Mikael Akerfeldt ve znamenité náladě mezi skladbami neustále bavil fans svými hláškami, vybízel je, ať si vyberou song dle přání, aby jim posléze oznámil, že řvát si můžou co chtějí, ale mikrofon má stejně on. Mikrofon poté k něčemu přirovnal, ale to bych raději nerozváděl :o) Nicméně hlavní bylo to, že perfektně zvládal jak brutální, tak i ty čisté vokály a to i v nejsložitějších pasážích. Samozřejmě, že k tomu ještě stačil hrát na kytaru. Kytarová práce jeho a Petera Lingrena je opravdovou chloubou Opeth. Oba se skvěle doplňují. Ale ani zbytek se neflákal. Náhrada za bicími Martin Axenrot (Bloodbath, Witchery), jenž nahradil dalšího Martina, nemocného Lopeze, nenechal nikoho na pochybách, že je náhradou důstojnou. Malý velký muž, basista Mendez (další Martin do party), neustále házel hlavou a na svů nástroj, už tak nízko posazený, hrál v pokleku, takže ten byl většinu koncertu cca. 20 cm nad zemí :o) Pokud by si hobit nechal narůst vlasy a začal holdovat metalu, musel by vypadat podobně. A za hradbou kláves se nenechal zahanbit ani, nyní už stálý člen, Per Wiberg, kterému vlasová pokrývka už rovněž nějaký ten pátek roste. Tak mě napadá, že kompletním Opeth příroda vlasů nadělila měrou vrchovatou. Inu, správní metalisté. Každý vlasy až na zadek :o) Mezi skladbami se nejen ?besedovalo? s fans, ale došlo i na kratičké úryvky dalších pecek, jako třeba In my times of need (kéž by zazněla celá?), nebo The drapery falls. Opomenuta nemůže být ani ukázka z kusu Soldiers of fortune, u nás známého jako Šípková Růženka. Paráda. Ostatně frenetický aplaus byl jasným důkazem, co si myslí všichni v sále. Po přídavku, již zmíněné skladbě Deliverence a po 2 hodinách euforie nastává chvíli po 22h loučení. (Goro)

Tento večer byl pro mě velice silným zážitkem, Opeth nám ukázali, že zvěsti, které jsme o nich slýchali jsou úplná pravda. Ještě cestou domů jsem byl duchem na koncertě, Opeth jsou jednoznačně jednou z nejdůležitějších metalových kapel současnosti a pokud někdy opěth přijedou, 100% jdu znova. (Dharm)

Nemá cenu příliš vychvalovat a velebit. Tohle ?zboží? se chválí samo. Pro mě jsou Opeth již několik let jednou z nejoblíbenějších kapel a tento koncert to jen potvrdil. V současné pozici na scéně jsou plným právem a za tu dobu, co se na ní pohybují, je úspěch zasloužený. Skvělá hudba, skvělý zvuk, skvělá atmosféra, skvělý klub, ideální hrací doba, slušné pivo (:o)? No zkrátka, to nejlepší přišlo až na závěr roku, jak jsem psal na začátku. Letos jsem viděl spoustu skvělých koncertů a spoustu svých oblíbenců, ale večer s Opeth a Burst stavím letos nejvýše. Snad k nám ještě zavítají. A brzy. Myslím, že o návštěvnost a přijetí nemusejí mít obavy. (Goro)

playlist Opeth:

1. Ghost Of Perdition
2. When
3. White Cluster
4. Closure
5. Bleak
6. The Grand Conjuration
7. Under The Weeping Moon
8. Baying Of The Hounds
9. A Fair Judgement
10. Deliverance

Fotky Dalas www.metalopolis.net