Jestli mě paměť neklame, tak album se stejným názvem už kdysi vyšlo. Mám dojem, že tak před patnácti lety ho vydala německá thrashovina Tankard, jejímž smyslem života byl zrzavý pěnivý mok. Dnes je smyslem života našich lakomých invalidů snad touha po něčem lepším, než se nachází v textech. Ty jsou komplet v angličtině a pojednávají o takových veselostech jako je hledání smyslu života nebo o konci vztahu po slibované nekonečné lásce ? taková typicky doom metalová témata.
Meaning of Life je druhé oficiální album příborské kapely a hned na první pohled vidím posun. Ano, pohled, protože když srovnám minulý cover a logo, tak novinka se mi líbí mnohem více. O logo a gotický symbol ?růže v srdci? se postarala postavička všem metalovým ug maniakům velmi dobře známá, Christophe Szpajdel. Grafika celého bookletu je přímo parádní ? fotky v kapely v přírodě, fotky kamenů, přes které jsou umístěny texty ? Franta Zemčík se zase vytáhl a do mého vkusu se trefil přímo ideálně. Takhle si představuju booklet!
Když jsem texty ohodnotil jako doom metalové, tak o hudbě Greedy Invalid už lze jako o doom metalu mluvit jen stěží. Ono se vlastně nedá mluvit ani o metalu, a když, tak snad jedině s přívlastkem pop. To nemyslím nijak hanlivě, hudba GI má některé popové atributy pevně zakotveny, ať už je to čistý melodický zpěv, chytlavé refrény, melodické pasáže či pomalé srdceryvné skladby. Ale charakteristika, kterou GI používají, melancholický gotický rock, je myslím daleko blíže pravdě než mnou uvedený pop metal. GI se sice stále motají v metalovém undergroundu, ale stejně jako třeba Dying Passion vlastně ?doplácejí? na svou minulost. Kontakty mají právě mezi metlošema, nikam jinam se při politice vydavatelských firem nebo rozhlasových stanic těžko dostanou, takže oscilují mezi dvěma tábory. Pro ten komerční jsou příliš tvrdí, pro ten metalový zase měkcí. Ale to tady asi nevyřeším. Radši se budu věnovat muzice a ta není vůbec špatná. Po introidním deštíku následují tři skladby postavené na podobném základu ? jednoduchá muzika, středně rychlé tempo, melodický zpěv a dobře zapamatovatelné refrény. Trošku jinde je pátá v pořadí Beauty. Tady se objevují i klávesy a výrazně pomalejší úseky posunující skladbu k pohodovému rocku. Dokonce se dočkáme kytarového sólíčka. Akustická kytara dostává hodně prostoru v další skladbě, celé pomalé, chvílemi až minimalistické, hodně je slyšet i basa. Nevím, co vedlo kapelu k zařazení praskání staré desky před a za skladbu Raven ? mě se to moc nelíbí, už to bylo použito vícekrát a tady to spíše ruší. V osmé Moon ... slyším ozvěnu Paradise Lost, ale po slibném začátku se mi zdají kytary nějaké utopené a asi kvůli tomu mě tahle skladbička bere nejméně ze všech. V další skladbě je to už zase OK, asi nejrychlejší a nejtvrdší věc. Závěr patří ploužáku postaveném na akustické kytaře a procítěném zpěvu a skladba i přes nasládlost nesklouzává k cajdáku.
Za pozornost určitě stojí také fakt, že v základní sestavě působí hned dvě dívky ? na baskytaru hraje Katka, na bicí (!) Merci ? a nevědět to, nepoznám to:-). Obě holčiny zvládají své nástroje v pohodě, stejně tak i oba pánové kytary. U zpěvu se neubráním srovnání se zpěvákem H.I.M., hlavně ve vyšších polohách je rozdíl pramalý. Hudba GI je ale od Finů vzdálená na hony. Zvuk se mi na plastových bedýnkách u kompu a na malých bednách od mini věže moc nezdál, až solidnější repráky odhalily, že tam není až tak závažný problém. Na kvalitním aparátu hraje CD vcelku dobře, vše je slyšet a zvuk odpovídá danému stylu. Na druhou stranu pokulhává za zvukem, který leze třeba ze Šopy ? těžko říci, jak by nahrávka zněla odjinud než ze studia RMS ve Starém Jičíně.
Celkově příjemně odsýpající album. Myslím, že kapela si nechce hrát na nějaké umění, ale hraje to, co jí baví. A hraje to od srdce. A to není málo.
Čas: 37:08
Seznam skladeb:
- Rain
- Meaning of Life
- Sarcastic
- You Ain't So Good For Me
- Beauty
- Ghost
- Raven
- Moon Above The Woods
- My Path
- Little Man
