Začátek byl plánovaný na 14. hodinu a tak jsme s Davidem ze Strakonic vyrazili lehce po jedný, v Dražejově naložili další dva metaložrouty a v pohodě vyrazili směr Sušice. V Sušici jsem samozřejmě blbě odbočil, ale po krátké zajížďce jsme se po mrzké cestičce dokodrcali až do areálku u Otavy. Obavy z návštěvnosti se potvrdily, když kluci platili coby třetí až pátý příchozí ... Postupně ale přecejen lidé přibývali a večer byl prostor takřka plný.
Úderem půl třetí zahájila akci klatovská začínající kapela STONE THERAPY. Prý to byl jejich šestý koncert a bylo to hodně znát. Vázla souhra, z mladíků byla cítit i nervozita a navíc repertoár postrádal silnější momenty. Ke kladům snad můžu přičíst nečekané směrování bandu do old school vod black death metalu snad podobnému staré Fata Morganě a hlavně závěrečnou skladbu převyšující zbytek materiálu o hlavu, jejíž název jsem ale zapomněl. Kluci jsou ale mlaďoši a každý nějak začínal, takže to chce hodně cvičit a nic si nedělat z kritik podobných téhle :-). Jo, a malování na tvářích měli docela hezký :-).
O ASISTAR_T jsem věděl akorát to, že tam hraje jeden z letitých pisálků Franta Březina (třeba Metal Breath, když ještě vycházel na papíru, nyní Sušický rockový puls) a že by to měl být noise rock. Měl jsem trochu strach, aby to nebylo něco pro uši Radka Kopela, ale byl jsem příjemně překvapenej. Pohodová rocková muzika, výborně sehraní muzikanti a neméně kvalitní zpěv. Absenci druhé kytary vyřešili pánové využitím basy jako rovnocenného nástroje a vystoupení se mi líbilo.
O trochu delší pauzu se postarali bloudící EMPTY FEELING. Ti někde odbočili blbějc než já a zajeli si pár kiláků. Tuhle kapelu z Františkových Lázní jsem zatím neslyšel, ale zajímavostí už předem měl býti zpěv nikoli v nějakém zprofanovém jazyku, ale ve španělštině. Ač tvrďárny úplně nemusím, EF mě posadili na zadní část těla. Úderný a agresívní death metal, dobří instrumentalisté a hlavně výtečný frontman rovná se výborný set.
Domácí SLAX se věnují hard coru a ač byli dobře sehraní a nic v jejich muzice nebylo špatně, mě až tak nezaujali. Pravda, půlku jejich setu jsem prokecal s Frantou z Asistaru, ale ani po zbytek jejich vystoupení mě to nebralo natolik, abych se začal pídit po nějaké nahrávce.
Budějčáky PENTAGON jsem neviděl asi rok a za tu dobu se zase udála změna v sestavě. Na postu kytaristy nestál šikula z Trais, ale slečna, mimochodem jediná zástupkyně něžného pohlaví na pódiu za celý den a večer. Říkal jsem si, jestli si nevzala moc velké sousto, ale od první skladby bylo po pochybnostech, protože děvče hrálo bezvadně a mám dojem, že i větší podíl sól než zpívající kytarista a náčelník kapely. Pentagon se mi líbil vždycky, nejinak v sobotu. Jejich staroškolský melodický thrash postavený na základech, které vybudovala Metallica a Megadeth, zabírá pořád, i když se mi zdá, že hrají stále stejné skladby.
MEGADETH REVIVAL následoval hned po Pentagon, aniž by došlo k pauze nebo prostřídání hudebníků. Stejná parta totiž tvoří i tenhle projektík a přehrává letité fláky legendární bandy kolem mistra Mustaina. Megadeth mají na kontě pěknou řádku hitovek, takže bylo z čeho vybírat. A i když Megadeth nemám nějak extra zmáknutý, většinu skladeb jsem znal a nutno pány a slečnu pochválit třeba za pěkné provedení ultra dlouhého Hangeru.
Pak už přišel čas pořádajících osudem pronásledovaných PROMISES. Ti totiž po vydání debutního alba furt dokola mění sestavu a shání nové členy po odpadlících. Loni měli zpěvuli, ale kromě ní to zabalil i bicmen a letitý basák Kličkin. A když se povedlo dát novou partu dohromady, uhnal si nový basák zánět šlach nebo co a narychlo se jeho party naučil jakýsi Žabák (později se ukázalo, že jinak Osoby?). K mikrofonu se po nějakém tom roku vrátil bývalý zpěvák Viktor a za bubny usedl mladíček snad patnáctiletý. Promises zahráli dvě nové skladby a několik starých fláků, které jsem dobře znal a pěkně si je zanotoval s kapelou. Snad už jim sestava tentokrát vydrží a podaří se spáchat další nové věci a novou nahrávku. Bicmen zdá se být příslibem pro budoucnost, tak nevidím problém.
Nejvíce jsem se těšil na ASMODEUS a nebyl jsem zklamán. Na Open Hellu měli přecejen omezený čas, na sušické akci prostor snad dvojnásobný. A naložili s ním výtečně. Začali staršími kusy z prvního alba Prosincová noc a postupně se propracovali k skvělému poslednímu zářezu Sabat v Carnegie Hall. Tuhle desku žeru (viz. recenze) a živé provedení za studiovým vůbec nezaostává, možná dokonce naopak, protože zvuk kytar je silnější. Pánové sáhli i do nedávno vydaného projektu A+ (taky výborné dílko, taky viz. recenze) a s varováním, že více než jednu skladbu A+ by fanoušci neunesli, zahráli Svině na grilu. Fanoušci by ale určitě snesli od téhle party cokoliv, protože po pódiem bylo celý Asmoset plno a ohlas měli Klatováci jednoznačně největší, většina lidí znala všechny songy zpaměti.
COWARD trochu doplatil na zvuk (hlavně kytary byly snad polovinu gigu nějaké utopené), trochu na zařazení po Asmáčích. Lidí na place ubylo a ač se borci snažili, mě z toho vyšlo takové nějaké nemastné neslané vystoupení. Postupem času se zvuk vylepšil a Cowardi přecejen více roztopili pod death / thrash metalovým kotlem.
Poslední se představili OSOBY?, cover parta, ve které jednu kytaru drží Venca (Promises), druhou Petr (Mortifilia), basu již zmiňovaný Žabák a bicmen a zpěvák jsou nevím odkud :-). Stejně jako loni zazněly hitovky AC/DC, Nickelback, Kurtizán z 25. avenue, Rammstein - ten se moc nepovedl :-( a ještě nějakých jiných :-). Zahraný to bylo dobře, zazpívaný taky, Venca přerval strunu, tak mu Michal briskně půjčil svojí kytaru. Mě to moc nebavilo, Davida to nebavilo vůbec, dražejovský blackers žrali aspoň to Ácédécé, zato jiní návštěvníci to brali a pařili o stosedm, ale když udeřila jedna hodina popůlnoční, muselo se skončit, neboť delší produkce by mohla znamenat potíže s úředníky nebo úřady nebo policajtama nebo nevím kým a tak tenhle report končím se slovy, že letos to bylo lepší než vloni a že se nám tam všem líbilo, klobásky že byly pěkně propečené, pivo studené a levné, jenže já pil vodu, abych ty tři výtečníky dovezl domů ve zdraví, což se podařilo, jinak byste teď těžko četli tenhle reportík.
