Kemp se zvolna probouzel k životu, grindem napěchované tranďáky aut vzbudily i zbytek a první rozčepýřené vlaštovky začaly rozlámaným krokem proudit do areálu pro vyprošťováky a jiné ranní potřeby. Dnešní program opět stojí za to, v noci nás čekaj? Bridi, takže se pozvolna sbírají i přítomné redakce, aby vám mohly o všem hezky poreferovat?
Už při cestě tam můj zalepený zrak zahlédl u brány podezřelou grupu s inštrumentama ? nebyli to nikdo jiní než ETHEREAL PANDEMONIUM. Po prokalené noci jsem chvíli uvažoval, že se radši půjdu za nima vyvalit na trávník, pak jsem ale dal přednost pořádnýmu dlabanci a stihl to akorát na začátek jejich setu. A z toho jsem měl smíšený dojem ? Bratislaváci sice nabídli ?od všetkého kúsok? a jejich atmo black/doomová muzika byl nápaditý mix inspirovaný starými dobrými Dimmu Borgir, Siebenbürgen a taky Immortal, podbarvený navíc klávesami (záskok Gianny z Depresy), přesto mi a ostatním posluchačům neunikal dost falešný ženský vokál, který se mi do ušisek přímo zařezával. Nevím, nevím, ale tohle na Brutal Assault???
Chuť mi vylepšili maďarští GUTTED, kteří se s tím, jak se na pořádné grindery sluší, moc neštvali a prostě do nás nasypali svůj ultrabrutální grind plný nátěrových kytar a ryku. Muzika jak z chlíva, trochu neučesaná, ale nářez jak kráva! A vo tom to je?
GUTTED předvedli slušnou palbu. Nabušený death metal, který mi, hlavně na začátku, trochu připomněl neznabohy Deicide. Nicméně z tohoto ranku jsme během festu mohli vidět větší šlehy. Po několika skladbách odcházím doplnit a zároveň vyloučit tekutiny.
Stylový obrat o 180 stupňů a máme tu opět Slovensko ? instrumentální ABSTRACT osobně považuju za jednu ze současných slovenských jedniček a ani na fesťáku mě nezklamali. Jejich dark metal plný nejrůznějších příměsí se těžko popisuje ? představte si kapelu, která na řezavé spodky roubuje procítěné křehké vyhrávky a sóla, do kterých se musíte jo dobře zaposlouchat. K paření to není, ale na labužnické vychutnávání a požitek z hudební pestrosti tahle specifická music rozhodně stačí (při hře lead gitaristy mi vytanul Marián Varga a jeho výjimečné Collegium Musicum). Nu a právě proto mi k Abstract neseděl docela legrační nazuřený frontman, který pomocí nejrůznějších nadávek burcoval tiše poslouchající publikum k pařbě :-)?
ABSTRACT je jiné kafčo. Namlsán skvělým klubovým koncertem v Plzni se těším. Nutno podotknout, že obecenstvo nereaguje úplně ideálně. Přeci jen, hodina je brzká? Ale našim slovenským bratrům na pódiu to na elánu neubírá a paří jako o život a hecují a hecují. Hrálo se z CD Fragmenthea (klipovka Men of knowledge, Of these centuries?), dostalo se i na Symmetry (úvodní Unleash the fury). To že hrálo beze zpěvu je snad každému jasné. Ale nikomu to nevadilo. Pokud má někdo nápady a instrumentální schopnosti, nepotřebuje k navození atmosféry vokál. Povedené vystoupení, ale klubové mi nadchlo přeci jen více. A škoda že se nedostalo na mého oblíbeného Alladina. Ale času je na festu málo a časové manko se musí dohánět hned od začátku.
Grinďáci, kteří se dobře bavili na koncíku Gutted, teď znovu a ještě v hojnějším počtu spěchají pod pódium, protože na ?stejdži? se chystají Vyškováci PIGSTY a jejich muzika to je záruka pořádného náklepu. A taky že jo. Zase ta mohutná death/grindová smršť s hodně dobrým vokálem (teda Topi, odkud to doluješ?:-)) a baladami ze smutného života vepříků, pavoučků a nevím čeho ještě. Super mazec!
O PIGSTY jsem zatím pouze četl a už vím, že to byla chyba. Moc jsem si od jejich šou nesliboval a dostal jsem šlehu přímo mezi senzory. Nadhled, nápady a hlavně zábava. Jejich death grind nemá chybu! Navíc zpěvák neskutečně hlásil. Hned na začátku začal na publiku vyžadovat speciální tabáček :o) A krabička Camelek která vzápětí kolem něj prosvištěla ho rozhodně neuspokojila. Jejich oblíbené pochutiny se týkal i jeden z protest songů o zlodějích ganji, kteří pěstitelům rabují jejich políčka :o) Super bylo i mohutné skandování fans prasata, prasata?To se ostatně ozývalo během celé soboty jak z pivního stanu, tak i během vystoupení My Dying Bride. No, hymna Pigs are back byla jasnou odpovědí. Překvapili i tanečníci. Zvláště ti, co si jako pomůcku ke svým tancům vzali mohutné kukuřice z blízkého pole. Uf, tohle se musí vidět a slyšet. Tohle prasečí komando prostě vládlo a bavili se úplně všichni.
Potom, co jsme si svorně zamečeli při reklamních upoutávkách na koncerty, přišli na pódium brněnští ONSET, staří známí z klubových akcí ve štatlu, od kterých zase čekám pohodový, metalově přiostřený Hcéčko. Onseti s Dr. Kevinem v čele ostatně očekávání splnili a hrálo se jaksepatří řízně a do skoku (?3 Minutes Of Fuck Off?). Jenomže HC není zrovna to, co by návštěvníky nějak extra zajímalo, takže ohlas byl hodně slabý (a nespravedlivý), Onseťáky to na konci už ani nebavilo a tak se rychle končilo, což byla celkem škoda.
Kusejší infos mám ohledně bugru ALIENATION MENTAL, protože jsem jejich set doslova prožral ve stanu a stihl jsem jen samotný závěr, takže můžu říct jen, že se jednalo o další, smrtícím kovem a puchem grindu prodchnutou smečku, která hrála před velikým zástupem s výkonem a ohlasem více než ucházejícím!
Doslova tragédií festu se stalo vystoupení HAPPY DEATH, kteří coby festivalová kuriozita (rozuměj tady na Brutalu) a rockovka se značnými popovými přesahy (silné využití kláves) zaujali z řad příznivců extreme metalu jen několik duší a ani mně se jejich, na festivalový průměr vyměklé a nevýrazné fláky, zrovna dvakrát nezamlouvaly, i když techniku a vyhranost jim neupírám. Rock a heavy si rád pustím, ale tohle mě v nejmenším neoslovilo.
HAPPY DEATH a jejich progresívní metal. Něco pro fans Dream Theater nebo Fates Warning. U tohoto stylu se muzikantská preciznost bere jako samozřejmost, takže bylo co poslouchat. Očekával jsem ale trochu víc. Sympatické bylo vhazování CD a triček mezi lid pod pódiem. Tedy když pominu fakt, že se mi jedno málem zaseklo do hlavy :o) A to jsem stál 20 metrů od pódia. U téhle bandy by určitě zvítězil poslech doma v klidu z CD.
Další stylová změna a další obrat k lepšímu; MEMORIA spolu s následujícími The Rays Of The Sun znovu názorně předvedli ?czech doom power?. Prakticky nic nejde vytknout hudbě Memorie, která nepostrádala tvrdost, příjemný ženský vokál a pěkné houslové? melodie. Myslím, že vyspělá a sebevědomá Memoria by se dala docela dobře srovnávat s takovými Dying Passion či dokonce SSOGE, vystoupení to totiž bylo velice, velice povedené.
MEMORII jsem poprvé viděl právě na Brutal Assaultu před 2 lety a hned po konci programu jsem mazal pro tehdy nové CD Timelessness. Uplynuly 2 roky a já tohle CD stále a stále poslouchám a nemůžu se nabažit. Skladba Dragonflies tales zahajuje nejen toto CD, ale zahájila i vystoupení na letošním Brutal Assaultu. A zahájila i nástup husí kůže na mém těle :o) Téhle pecky není NIKDY dost. Došlo i na Frost explosion nebo Sorrowling´s cry. Poslední 2 skladby obstaraly novinky a zní naprosto skvěle. Pokračují tam, kde zkončilo Timelessness. Moderní doom rock s dokonalým vokálem Andrejky. Ta celý koncert zářila jak sluníčko a náramně si to užívala. Ostatně s tak jistým vokálem si to může dovolit. Taková naše česká Anneke :o) Škoda jen absence violy v obou novinkách a porouchané kytary jednoho z kytaristů. A toho hracího času bylo tak zoufale málo! Já vím, je to fest?
Po profi výkonu Memorie jsem byl docela zvědavý na THE RAYS OF THE SUN z Děčína, s čím svým právě oni přijdou, tajně doufaje, že minimálně zopakují svůj výkon z posledního Open Hellu, kde nás jejich jemná nevtíravá kytarová hudba provázela až do hajan. A tahle kapelka, ve srovnání s předchozí Memorií menší a nástrojově chudší, mnohem introvertnější a nesmělejší, přesto dokázala proniknout k našim srdcím snad ze všech nejblíž. Hudebně je to spíš doom rock, nechybí tu cinkavé tóny ani zkreslené kajtry (toho distortion je tu tak akorát), ale hlavně to má velikou niternost, duši, sny a true melancholii z nenaplnění. Kdo jakžtakž potlačoval slzu při předchozích zpívaných válech, tak ten měl fakt co dělat při závěrečné instrumentálce, z jejíž jímavosti a krásy smutek doslova tryskal. No a já musím pryč, než dostanu pořádnou depku?
THE RAYS OF THE SUN jsem viděl před pár dny na Open hellu a tam se mi jejich vystoupení líbilo o poznání víc. Snad to bylo tím, že hráli v noci za světel a byla lepší atmosféra pro jejich doom rock s ženským vokálem Daniely. Hrálo se ze zatím posledního alba Living flowers gallery, které je na světě od minulého roku zásluhou vydyvatelství Metal Breath (Living flowers gallery, Follow copy?). Možná by to chtělo drobnou obměnu repertoáru. Přeci jen jsem ?paprsky? letos několikrát viděl a změna by nebyla od věci. Nicméně Daniely vokál má vzestupnou tendenci a její osamocení na pěveckém postu mi zcela vyhovuje. Už se těším na nové věci.
Z jemných nálad nás nemilosrdně vytrhl brutal death Středočechů DESPISE, kteří naživo zní cca o 200 % líp než na desce. Ďáblům sice tentokrát chyběl charismatický vokalista Sepp, ale hudebně mě nezklamali a i trochu nervóznější Beavis se role zpěváka zhostil dobře, takže to byla zas a znova technická řežba, jak když vyšije ve zběsilých rytmech Cornyho sypaček (u kapely však Tom končí). Každopádně přeju Despise rychlé a úspěšné nalezení nového bicmena, ať si zase můžeme všici pořádně zamlátit a dát se Seppem nějakou tu narážečku. :-)
DESPICE odehráli zvláštní koncert. Jednak odchází Tomáš Corn (ostatním pánům hledání náhrady za něj fuckt nezávidím?), který podle všeho na nedělní After party v Black psu odehrál v jejich řadách poslední gig a zpěvál Sepp se nacházel v nemocnici, tudíž veškeré vokály připadly Beavisovi. Ten se s tím popral se ctí, ale Seppovo charisma tomu podle mého chybělo. No každopádně byl servírován brutal death jak jej známe z júesej v té nej kvalitě. Ale už jsem viděl jejich lepší koncerty. Třeba ty Kralupech na Zákalu a v Ponorce.
Jestli Despise byli šmrcnutí deathovou vykudrlinkovaností, tak mnohem přímočařejší SQUASH BOWELS z Polska vsadili na špinavější zvuk hutných kytar, ještě brutálnější vokál a především divoký, bezohledný nářez, který trhal uši a který strhával pařiče doslova ke strhujícím výkonům. Super!
SQUASH BOWELS z Polska jsou v rámci stylu zovoucího se grind legendami a živou prezentací jen potvrzují proč. Prostě grind zahraný s absolutním přehledem. Nemá cenu psát něco navíc.
Hodně mě překvapili taky SAD HARMONY, kteří s pomocí klapek vykouzlili zajímavý sound a předvedli se s příjemnou vyklidněnou muzikou a podobně čistými tóny jako The Rays Of The Sun. Kvartet si vzal na mušku především poslední tvorbu a hrály se věci jak z poslední desky, tak ještě i z nevydaného alba. Jirkův zpěv se konečně povedlo do muziky dobře ?zamontovat? a hlavně při nářezovějších částech vokál muziku ještě přitvrzoval. Ohlas měla kapela solidní, hrálo se pro spoustu zvědavých uší a Sad Harmony mě, díky vymakanému zvuku a energii vyzařující z jejich songů, naživo příjemně potěšili, takže proč ne znovu? :-)
Další rapidní přitvrzení znamenali LOST SOUL, kteří se na rozpařený dav snesli se svým brutal-melodic deathem a považte ? když máte kapelu přes čtrnáct let a za sebou koncerty s Vader, Kataklysm a jinými death/grindovými veličinami, tak už něco umět budete, nu a protože Polsko je na dobré deathové spolky bohaté, tak se i Lost Soul stali potěšením Brutalu a sada jejich válů to byla jedna velká smršt odehraná s velikou profesionalitou. Tleskám, tleskám ? to byl další profi náhul!
Další zástupci našich severních sousedů z Polska LOST SOUL začínají Vader pěkně šlapat na paty. Jejich death metal odehraný s typicky polskou profesionalitou šlape jak hodinky a živě radost poslouchat. Ostatně death metal z Polska je většinou zárukou kvality a na tomto fesu tomu nebylo jinak. Palba bubeníka a mohutné stěny kytarových rifů v kombinaci s dokonalým zvukem? No prostě ideální k poslechu a tanci. A že to kolikrát byly tance? Odezva fans, zejména té polské části, byla na místě. Pro mne příjemné překvapení.
Nová kapela na scéně a další stylové zklidnění ? EQUIRHODONT hojně osazený muzikanty z Root v čele s Bigbou u partitury sice předvedl muzikantskou zkušenost a prokomponovanost, ale faktem je, že muzika bez pořádné šťávy na lidi moc nezabírala a nezabrala ani podobnost Equirhodontu na hudbu mateřské kapely jeho členů. Tyhle náladové věcičky to mají holt naživo těžší?
EQUIRHODONT museli díky technickým problémům začátek úvodního válu opakovat, ale to nikomu nevadilo. Prostor dostala pouze poslední deska s názvem Black crystal z minulého roku, která však díky časové tísni nemohla zaznít celá. Škoda, ale pecky jako Return, Power of Crystal, The way (jasná hitovka!) nebo Lar nechyběly. Ashok řádí i v Rootu, ale zde může opravdu dovádět, jak se mu zlíbí. A také toho využívá. Jeho kytarová práce je prostě perfektní a jeho virtuozita nepřeslechnutelná. Stejně tak jako tradičně jistý projev Big Bosse, který byl tradičně výborně nalazen. Opět musím zmínit skvělý zvuk, který je u podobné muziky nezbytný. V kombinaci se zajímavými světly nic nebránilo skvělému zážitku.
Jestli jsem si až doteďka pokoušel sestavit nějaký žebříček ?top 5?, tak neskutečný koncert KRISIUN mi v tom udělal pořádný hokej: tady nešetřím chválou, jejich brutal death byl s přehledem ten největší extrém na celém festivalu, zvuk nástrojů všech tří členů byl víc než zabijácký (vokál jakbysmet), přičemž nelze nepoukázat na velikou vyhranost celé bandy, která předváděla deathově rychlá sóla na kytaru i bicí a jestli jste stíhali pravačku kytaristy, tak jste dobří, protože já viděl jen na maximum zapnutý větrák. Co bych to dál okecával; byl to neskutečně extrémní, příšernej mazec s ohromným kotlem (tam už to bylo o hubu) a mohutným ohlasem všude kolem. Pařilo se, kde se dalo a atmosférou doslova unešený Krisiun se rozplýval, chválil a sám sebe ždímal k ještě šílenějším výkonům. Jó, tohle je řežba!
Brazilská vichřice KRISIUN, jeden z tahounů festu a jejich death metal. V hledišti bylo v té době už pořádně našlápnuto a odezva ohromná. Kolesne brothers společně s Alexem Camargem rozpoutali pravé death metalové inferno. Uf, neskutečná sypanice zahraná s naprostým přehledem. Pozice jednoho z headlinerů jim připadla právem. Navíc si show evidentně užívali vystoupení i ohlasu a neustále vychvalovali fans i ?beautiful fest?. Tak mě napadá, že i přesto, jaké to byla rubanice, vliv Slayer byl nepřeslechnutelný. A mrzí mě, že jsem je neviděl na nedělní After party.
Od hvězd večera MY DYING BRIDE jsme čekali něco jako další vrchol, jenže ouha, Bridům se to moc nedařilo. Lidí kupa, očekávání a chuť znovu roztočit kebule veliké, přesto famózní Britové strávili většinu setu únavným procházením nejdelších doomových bažin (The Prize Of Beauty), dřív tak deathově výrazné kytary se dvakrát neprojevovaly a z pařivých energických songů (album ?Like Gods Of The Sun?) zaznělo jen ?For You?. Ale dík aspoň za to a závěrečný přídavek, který si věrný dav poctivě vyřval. Neremcám, bylo to vcelku fajn, ale mohlo to být dle mě ještě o pořádný kus zajímavější co do playlistu.
Tak jsme u hlavního důvodu mé návštěvy letošního Brutal Assaultu. MY DYING BRIDE. Dodnes si pamatuji jak na začátku 90tých let vyšlo album Turn loose the swans a já těmto Angličanům zcela propadl. A po 12 letech se nic nemění. Zbožňuji každou jejich placku a jejich památný koncert v pražském Belmondu dodnes patří k mým koncertním vrcholům. Předem píšu, že po letošním Assaultu přibyl další :o) Ostatně, už když jsem viděl jejich příjezd a uviděl Aarona, bylo mi jasné, že to nemůže dopadnout jinak :o) Po zabrání místa u pódia vyvstal problém, který byl okamžitě okolím pojmenován klubíčko. Jednalo se o neskutečně nasoleného fanouška, který neustále padal na někoho kolem sebe a něco temně mumlal. Naštěstí ho uspokojila zvukovka, při které si zahrozil, zapařil a po jejím ukončení odešel. Tedy, odmotal se. Zajímavé. Jedni z vlajkonošů doom metalu projeli téměř celou diskografii a dostalo se překvapivě i na The forever people z debutu As the flower withers. K mé radosti se dostalo i na nepochopená ?procenta? (34,788 % ? complete), konkrétně na úvodní The whore, the cook and the mother, která postupně přešla ve vzpomínku na Like gods of the sun (tuším že A kiss to remember). Hitovka Cry of mankind samozřejmě nechyběla. Když Aaron roztáhl ruce a svěsil hlavu jako ve skvělém klipu, kde si zahrál Ježíše, intenzita řevu dosáhla vrcholu. Opomenuta nebyla ani ?návratová? deska The light at the end of the world a její následovnice Dreadful hours (úvodní song této desky coby poslední song tohoto vystoupení, My hope the destroyer). Pochopitelně se dostalo i na zatím poslední věc Songs of darkness words of light z roku 2004 (The prize of beauty). Ale nemá cenu vypisovat všechny songy co zazněly. Geniální byly všechny :o) Klasická kytarová kila a vyhrávky, Aaronův tklivý zpěv doprovázený temnými gesty a mimikou se měnil v nelidský řev a klávesy, které ve starších skladbách skvěle nahradily housle, rovněž bezchybná rytmika? Fuckt nevím, co víc si přát. Opravdu silný zážitek. Aaron, Ade, Andrew (jeho háro je neskutečný!), Hamish a Sarah a John (bubeník zaskakující za Shauna, přídavek prý nebyl secvičený, ale zvládl ho skvěle) se postarali o opravdový vrchol 3 denního maratonu s názvem Brutal Assault s pořadovým číslem 10. Po odchodu z pódia o konci publikum nechtělo ani slyšet a ani technik, který začal rozebírat bicí, jim radost nezkazil. Zkaženou náladu měl naopak on, když za chvíli vracel činely zpět, protože pod vlivem ovací a řevu se kapela ?musela? vrátit a zahrát už opravdu poslední kus. Nemá cenu psát víc. Prostě NÁDHERA! DOKONALOST!
Oddávaje se nezbytnému odpočinku a vydatné konzumaci řízných zahříváků jsem jen vzdáleně slyšel poctivě nabušený death v podání NECROPHAGIST a na tu dálku můžu říct snad jen to, že to z pódia opět sršelo vražednou energií a hvězda se ani trochu nechtěla zahanbit hvězdou?
Němci NECROPHAGIST mají konečně nad sebou schopný label Relapse a tak nic nebrání jejich expanzi do všech metalových domácností. Deska Epitaph se opravdu vydařila a jejich technický brutal death metal rovněž. Pěkné vystoupení, ale únava si vybírá svou daň a já po několika věcech odcházím spát. Mrzí mě to, hráli perfektně.
Největší nátěry jsou za námi a pomalu se schyluje ke konci festu; po My Dying Bride první návštěvníci odcházejí a pod pódiem, na lavkách a v rušném pivním stanu zbývají už jen věrní fans zbylých kapel, zvědavci a jiné typy vytrvalců, kterým se ještě nechce do betle. ADOR DORATH začíná po půl jedné ráno, přesto nemá o publikum nouzi a fanoušci i v tuto pokročilou dobu obdivuhodně řádí na tuto ?skrytě psychoticky mysteriální? záležitost. Osobně mě ale, co do hudby, Ador Dorath ničím zajímavým nepřekvapil ? atmosférický black/doom s mixem mužského a ženského vokálu, kterého je všude plno, až moc podobný Dimmu Borgir z časů ?Spiritual Black Dimensions?. Naživo se navíc celému početnému ansámblu nepodařilo vykouzlit zrovna vydařený zvuk a set kapely s utopenými kytarami nestál zrovna za mnoho. Přesto se osazenstvo Ador Dorath vzchopilo a aspoň na konec vystřihlo pořádný melodic blackový nářez, takže lidičky paříme, paříme!
Přdposlední banda a zase death ? Slovenský CONTEMPT nastoupil v pozoruhodném tříčlenném složení ? kapela totiž nemá basu, přesto přesevšecko se na nás line old school brutální death sypec s klasicky hlubokými vyhrávkami a přechody mezi strunami (Christopher by jásal) a v pěkných otáčkách k tomu. Silový, těžkotonážní a valivý sound jednoduše nezapře krystalicky původní podobu stylu a jako každá správná klasika zní pořád zatraceně dobře?
Jako bonbónek na konec byli nastavení MADE BY THE FIRE z Plzně a po shlédnutí jejich hry můžu říct, že stálo za to, vydržet až do konce. Po nejrůznějších metalových sebrankách, které šokovaly tu víc, tu méně, přišli tři v podstatě civilní a hodně cool borci, kteří zahráli na fest nevídanou a zajímavou směsici rockově-metalových rytmů s opravdu zvláštním a trochu psycho espritem, který vyprovokoval některé ze zbylých posluchačů k naprosto úletové skákavé pařbě, ne nepodobné reji lesních duchů a divoženek v těch nejhlubších hvozdech. Made By The Fire dodali končícímu festu zvláštní rytmicko-melodický náboj, díky němuž jsem se do temnoty kempu odploužil v docela povznesené náladičce. Takže: minulý Brutal ? docela prima, letošní ? super! :-)
Malé zhodnocení ? Brutal Assault stoupl v ceně, alespoň u mě. Tenhle festival vystřídal už hodně areálů, ale až letos mi připadá že Shindy a spol. našli ten správný. Tak aby to vydrželo, areál tedy hodnotím rozhodně do kladu, jak svojí rozlehlostí, tak i možností si v klídku sednout na lavičku, nebo na trávu, prostě ideální zázemí. Občerstvení bylo stejného složení jako vloni (dokonce mi připadalo, že i včetně personálu) tady bych viděl kapánek slabinu v absenci třebas nějaké té polévky, gulášku a pod. Prostě si myslím, že na festivalu téhle velikosti by už nějaká ta hotová jídla mohla být. Letos jsem to stejně jako vloni přežil až na vyjímky (smažák a vegan bageta, která byla fakt dobrá, ale potom co jsem si jí v sobotu dal, už to šlo semnou z kopce :))) na párcích v rohlíku :-) Pivo, no Goro by mě nejspíše kamenoval, takže nemůžu bejt až tak drsnej, co ale říct na Gambrinus, nic, nuda, jen asi to, že tady byl svojí kvalitou uspokojující, ne jako jinde. Co se týká toalet, tak tady bych viděl taky krapet slabinu, i když byly každý den vyváženy, bylo jich málo. V areálu jsou ještě suché WC, na které bylo asi (i) sázeno, ale po setmění nebyly tyto prostory osvětleny. Výběr kapel jsme zhodnotili výše a můžu jen dodat, že letošek přinesl opravdu kvalitní bandy, škoda že jsem nemohl zůstat až do neděle. (Márty)
Nej kapely pro Marquise: Krisiun, Obituary, Disfigured Corpse, The Rays of the Sun, Isacaarum
Nej kapely pro Gora: My Dying Bride, Negura Bunget, Obituary, Memoria, Depresy, Forgotten Silence, SSOGE, Textures
Nej kapely pro Mártyho: Solfernus, SSOGE, Natron, Textures, Obituary, Isacaarum, Depresy, Forgotten Silence
Nej kapely pro Corbowa: Obituary, Scenery, Calenish Circle, Natron, SSOGE, Forgotten Silence
Nej kapely pro Hanku: Textures, Krisiun, Obituary, Casketgarden, SSOGE, Six Degrees of Separation, Solfernus, Forgotten Silence, Abstract
Normal: Marquise, Kurzíva: Goro
