BAD VICTIM z Velkého Meziříčí se letos dožívají plnoletosti (nebo dvaceti let?). Na sklonku loňského roku vydali třetí album „Síra a chlad“, což je známkou toho, že se nikam bezhlavě neženou a jedou si svým tempem. V rozhovoru jsme probrali nejen novou nahrávku, ale i další záležitosti, třeba obal, který jakoby vypadl z oka jednomu docela slavnému. (úsměv)
Ahoj. Jak je to vlastně s tím rokem založení BAD VICTIM? Někde uvádíte rok 2000, jinde 2002. Dá se o letech 2000 a 2001 mluvit spíš jako o časech „prasestavy“, kdy se nic moc nedělo, nebo je 2002 omyl, nebo? Slavíte letos plnoletost, nebo dvacetiny?
Eda: Zdravíme Johana a jistě napjaté čtenáře Fobia zine!
Miland: Tak nějaký pravěk asi před rokem 2002 proběhnul, ale podle mě je datum založení 2002. To se začalo něco „zkoušet“ ve velkomeziříčské garáži. Jinak co se mě týče, nejsem slavící typ a je mně úplně jedno, jestli kapela hraje 5 let nebo 30. Rozhoduje se na pódiu a dlouhověkost není zárukou žádné kvality. A už mě také celkem leze krkem, že spousta těch „kapel“ hraje, potom 10-15 let pauza a najednou slaví kouzelné výročí, ale kolik těch let byla ta skupina skutečně aktivní? To by se mělo počítat. V BAD VICTIM i v těch nejhorších časech sabotáží, častých obměn sestavy a podobných patálií proběhly tak 2-3 koncerty za rok. A to si nemyslím, že by smečka nějak fungovala… spíše rezignovaně přešlapovala.
Už jsme se jedenkrát pokusili uspořádat akci k 10. výročí a nebylo to dobrý. Komplikovaná domluva s hosty (co dříve v BAD VICTIM hráli), překládané zkoušky ze strany bývalého kytaristy… No prostě to úsilí a dobrá myšlenka se minula účinkem a bylo to jedno z těch špatných hraní. Nevzpomínám na to rád a určitě už po tom netoužím. Je moře dobrých festivalů, kapel a klubů, kde si to užijeme mnohem více.
Eda: Jenom decentně opravím, aktuální CD je čtvrtou deskou (debut „Blindness 254/506“ dostal na Fobii v roce 2005 krásné 4 body, úsměv), následovaly desky „Střepina“ 2007, „Epicentrum“ 2014. Já se k B.V. připojil až někdy v letech 2003-2004, poté, co se ve VelMezu v budově Agromotoru (bývalá komunistická velkoopravna zemědělských strojů s těžce metalovým názvem) začali pronajímat místnosti na zkušebny kapelám. Takže VICTIMS (tenkrát ještě jako PSYCHOPATS FRISCO) drtili ve třetím patře svůj mask-core a já v patře čtvrtém nejprve punk s MOČOVÝM MĚCHÝŘEM a posléze obskurní black s formací FECAL CHRIST. S klukama jsme se samozřejmě znali z Rock Depa a víkendových pařeb na Milandovic chatě. Bylo to velmi divoké období, rumela tekla po kanystrech a budu trochu parafrázovat slovo z dotazu, prase-stavy jsme zažívali v těch letech docela často, hlavně v neděli ráno…
Když se za roky kapely na scéně ohlédnete, které období považujete za nejlepší? V současnosti všichni láteří, že je moc koncertů a málo lidí, kteří na ně chodí, ale mně přijde, že to je takový kolorit každé doby, podobně se mluvilo i před těmi dvaceti roky…
Miland: Za nejlepší období v historii BAD VICTIM určitě považuji posledních pár let. Sestava se ustálila. Každý ví, co od toho druhého čekat (i nečekat). Vydali jsme po letech nové album a hlavně hrajeme na akcích, o kterých se mně v minulosti ani nezdálo. Účasti na Fajtfestu, Symbolicu, ETEFU. Štace s MALIGNANT TUMOUR nebo HYPNOS… to je pro nás meta nečekaná a tak nějak si myslím, že to je „odměna“ za tu výdrž a snahu posunout se zase o krůček k metalovému Olympu.
Koncertů je mnoho a fanoušků nápadně ubývá. Na deathmetalové akci tu laťku návštěvnosti drží dnes čtyřicátníci a starší… tak to prostě je. Na druhou stranu je ten trh neúprosný a bez kvality není sebemenší šance se někam dostat. Přes sociální sítě je dnes zase vše snadnější a pohodlnější. Každá kapela se může lehce zviditelnit. Chce to jen jedno… něco pro to udělat a tím určitě nemířím k plánování v hospodě nad pivem.
Eda: Samozřejmě mi někdy chybí ta příjemná (léty vyléčená) naivita z úplných začátků, ale jako nejlepší vidím jednoznačně období posledních dvou desek, kdy se naše sestava vytříbila na současné 4 ks. Především jsme stále a pořád hlavně metaloví fanoušci, takže převažuje sbírání zážitků a drobných střípků posunu vpřed. Ještě jednou obrovské díky Honzovi Kapákovi za pozvání na ETEF 2018!! Vidět ze dvou metrů, jak se „zapaluje onen svět“ a potkat totální ikonu Mr. Františka v zákulisí, splněný sen. Dále si velmi vážíme kooperace s oldschool fanatiky Dejvy/Martin, SECTESY / Symbolic fest, Brněnskou Parambovou klikou a bandou DEWDROP. Letošní pozvánky od Bruna na společné akce s HYPNOS (když jsem se v minulém století motal v kotli na „Orthodox“ a někdo by mi to řekl, ťukal bych si na čelo). Dnes jsem dostal do ruky aktuální číslo Pařátu, kde máme nádhernou recenzi od Mr. Herdrona, navíc v daném čísle je recenze na nové GOD DETHRONED a plakát „Suomi Finland Perkele“ od mých veleoblíbených finských rarachů… Takže po tomhle už můžu klidně věšet guitáre na hřebík…
Co se týká návštěvnosti koncertů, nadávat na to, jestli lidi chodí nebo nechodí, vůbec nemá smysl. Je fakt, že pokud chceš udělat lépe navštívenou akci, musíš dát více energie do propagace a udělat zajímavý line up. Jediné, co mě trochu trápí, je neobliba metalu u nejmladší generace. Už dnes je většina koncertů navštěvovaná věkovým průměrem 40+, takže za pár roků se z metalu asi stane hudba pro důchodce, stejně jako aktuálně mnou nenáviděná dechovka. (úsměv) No, snad ne.
Základnu máte ve Velkém Meziříčí, což je místo, které na tuzemské metalové mapě příliš velkým písmem napsané není. Kromě BAD VICTIM a Fajtfestu mě nic dalšího spojeného s tvrdou muzikou nenapadá… Jak to u vás vypadá se scénou, myslím, jestli se ve městě nebo v blízkém okolí nachází nějaké společenství kapel a fanoušků, které drží pohromadě, pravidelně se potkává na akcích…, nebo jestli je spíš mrtvo?
Miland: Z Velkého Meziříčí jsme v současnosti vlastně jen z poloviny. Bubeník Tympán je z Ivančic u Brna (tam máme i zkušebnu) a basák Laca z Hrotovic u Třebíče (nyní pobývající v Brně). O nějaké základně ve VelMezu bych snad ani nemluvil. Je to tady spíš taková větší vesnice s jedním rockovým klubem (Rock Depo), který bojuje o přežití. Nový provozovatel se snaží, seč mu síly stačí,ale ty podmínky jsou mnohem, mnohem tvrdší, než před řekněme 25 lety. To znamená, že pokud zde uspořádáš klubovku a vše se "sejde" (datum, nekonkuruje něco v okolí atd.), je potenciál v klubu 70-80 lidí. Tak si lehce spočítáš, že udělat "větší" kapelu se dá jen výjimečně a musíš počítat se vším. Skupiny, které tady fungují a pravidelně hrají? To mě napadají místní dinosauři NONSENSE (crossover) a punkoví BERMUDSKEJ KVÁDR. Ty ostatní mají nebo měli potenciál, ale buď to zabalili, protože od toho čekali něco více nebo hrají jednou za rok a tomu neříkám funkční banda. Na akcích se občas potkáváme. Žádná zášť nebo tak něco tam není, ale už mně je dávno přes 40, jednou týdně dojíždíme zkoušet s BAD VICTIM, nějaké hraní, občas se mrknout na nějakou světovou kapelu, aby člověk viděl, jak se to dělá… Prostě už jsem také dost vybíravý a tutově už nevymetám všechno. To ani náhodou.
Eda: Celá fanouškovká scéna u nás ve městě se vždy srocovala kolem klubu Rock Depo, v devadesátých letech a ještě krátce po vstupu do nového milénia byl obrovský hlad po muzice a ten klub byl každou sobotu plný, ať tam hrálo cokoliv.
Potom samozřejmě proběhla generační výměna a logické snížení počtu lidí na koncertech. Pořád je tu ale stálá skupina 30-40 metlošů, kteří když se sejdou na vhodnou akci, tak to stojí za to. Z kapel bych ještě jmenoval kámoše TERMINAL a VOICES OF HERETICS, ale obě grupy by mohly být aktivnější. Pokud děláme akci, můžeme spoléhat na účast širšího spektra kamarádů a známých, za což jim patří velký dík. Samostatnou kapitolou je Fajtfest, který se svým vývojem, mravenčí prací, unikátním místem konání a dramaturgií stal velmi rychle rostoucím středním festivalem, zaměřeným na mladší, corové publikum.
Jak často se vám stane, že vás někdo „umístí“ do Valašského Meziříčí? Při vší úctě – myslím, že valašské město je ve větším povědomí, taky je větší…
Eda: Potom ho také umístíme do patřičných míst!! (smích) Jednou jedna nejmenovaná kapela (SHATTER) za dávných časů měla hrát u nás v klubu a volali a hledali a hledali a volali (možná ještě na pevnou linku), ale byli ve ValMezu.
Miland: No tak to jsi bodnul přímo do vosího hnízda. Já se považuji za celkem kovaného patriota z VelMezu tudíž jsem na záměnu s ValMezem dosti alergický. Je pravda, že se s tím člověk stále setkává, ale už to není ani zdaleka tak časté jako v minulosti. Navíc si myslím, že díky Fajtfestu se to povědomí o Velkém Meziříčí hodně rozšířilo. Je to už podstatně lepší a na dobré cestě. ValMez je MŇÁGA a od toho jsme hóóódně daleko. Velké Meziříčí je samozřejmě menší, ale pro kapely tohle nemusí vůbec nic znamenat. Hraješ okrajový žánr, jsi daleko od toho „dění“, ale vidíš… i kapela z větší vesnice se může dostat na legendární ETEF do Volyně a zahrát si s MASTER´S HAMMER. Kdyby mně to někdo povídal dříve, poslal bych ho na léčení. Každý má šanci. Chce to udělat trochu více než ti kolem a mít i kapánek toho pověstného štěstí, ale ani to není úplná náhoda.
Pojďme k aktuálnímu dění. Máte venku nové album, což je u vás sváteční událost, jde teprve o čtvrtý plnohodnotný počin. Podle všeho jste jej nahrávali poměrně dlouho, už v roce 2018 jste mluvili v tom smyslu, že nahráváte nové album… Vznikala deska skoro dva roky? Proč tak dlouho?
Miland: Ano. Vydání nosiče je pro kapelu BAD VICTIM vždy takovým svátkem, protože nejsme z nejplodnějších ani nejrychlejších kapel. Těch studiových nahrávek bylo za ty roky opravdu jako šafránu, ale dílem to bylo způsobeno častou obměnou „vozového parku“ a s tím bylo spojeno ubíjející učení a obehrávání stále stejného dokolečka. Částečně určitě i de facto výměnou v podstatě celého osazenstva kapely (za chodu) a s tím i změnou směřování. V neposlední řadě také naše hlemýždí tempo, ale chceme třeba i v tom studiu nahrávat v pohodě a nevytvářet na sebe zbytečný tlak. Poslední nahrávku „Síra a chlad“ jsme jezdili natáčet do bzeneckého Shaarku v podstatě v průběhu celého roku 2019. Původně se i uvažovalo, zda „moderně“ neuvolňovat jednotlivé songy nebo singly, ale nakonec zvítězilo staromilství a díky tomu se třeba ještě dva ze songů, co jsou na albu, dotvářely loni na přelomu listopadu. A abych to úplně rozťal, ta lenost nebo pohodlnost tam nějaké to procento s postupujícím věkem také bere.
Eda: Pro mě je tohle tempo naprosto vyhovující, dělat demáče ve zkušebně, jezdit do studia na etapy, poslouchat nahrané, vrtat se v tom, předělávat, upravovat, doplňovat. Jsme pořád trochu „zakonzervovaní“, takže vydání plnohodnotného CD v klasické formě má pro nás pořád zásadní význam. Doba pokročila a není nutnost a tlak vydávat CD každý rok nebo dva. Chceme s tím jít ven s pocitem, že je to zvukově a graficky dotažené. Období mezi deskami vyplňujeme tvorbou videoklipů, aktuálně jsou k nové desce hotové dva, k songům „Cesta do propasti“ a „Prázdný trůn“. Na jaře začneme točit hraný klip k songu „Levá strana srdce“, scénář už je na papíře a další klipy budou postupně následovat. Nahrávání jsme začali v roce 2018, kdy se rozdělaly asi čtyři songy a zbytek se dodělával v průběhu roku 2019. Abychom na sebe dali alespoň trochu nějaký tlak, tak jsme celkem brzo vypustili do éteru datum křtu – 7. 12. 2019 , takže podzim byl docela stresující, aby se všechno stihlo, tedy CD, klip a trička.
Po hudební i textové stránce je vaše novinka „Síra a chlad“ pestrá. Začněme muzikou – v čem spatřujete největší posun od minulé nahrávky „Epicentrum“? Lišilo se nějak skládání nových skladeb od postupů používaných v minulosti? Jak vlastně komponujete – nosí někdo hotové věci, nebo postaru, ve zkušebně?
Eda: Posun vidím v tom, že od posledního alba si tahle sestava „sedla“ hlavně množstvím odehraných živých setů. Jinak, co se týká nějakých zásadních změn, nejsou, prostě pokračujeme v přirozeně nastoleném směru kombinace oblíbených tvrdších stylů. Bubeník si tentokrát trochu více pohrál s různými perkusními předěly mezi songy a také v celkovém vyznění jsou bicí možná více akusticky výraznější než na minulé desce. Co se týká užívané kytary a aparátu, je to stejné, u basy jsme tentokrát volili mix zpraseného a čistšího zvuku.
Komponování probíhá klasickým způsobem, jako kytarista donesu do zkušebny riffy nebo kostry skladeb, které se za neustálého „hudrování“ našeho milovaného tlučmistra Tympyho kombinují a mění, až dosáhneme kýženého výsledku. Velkou výhodou je domácí studio, takže se vše nahrává, každý může doma poslechnout a příště přijít s nějakou inovací. Vokální stránka věci: necháme většinou Milanda udělat zpěvy do míst, kde to slyší on. To vnímání umístění vokálu je z pozice kytaristy dost jiné a občas jsem dost překvapený, s čím dorazí.
Miland: Pokud je pestrost brána jako klad, jsem rád. Na koncepční nebo tématické album asi nejsme ti praví. Druhou nahrávku za sebou jsme nahrávali v Shaarku. Jako první faktor byl brán v potaz zvuk předchozího „Epicentra“, se kterým jsme i dnes hodně spokojeni. Ale neber to tak, že jsme chtěli kopírovat nastavení z minula. to vůbec ne. Do Bzence se rád vrátíš i díky pohodové a bezkonfliktní atmosféře a výsledný zvuk je, podle mě, také v jisté míře dílem intuice.
Jinak ten proces skládání songů se už dlouhá léta nemění. Kytarista Eda donese na zkušebnu základní riff (ten mu bubeník Tympán v 70 % vyhodí s tím, že to je to nejhorší, co od něj zatím slyšel) a pokud ten projde, Mistr činelů dodá svůj díl práce. Na tuto kostru se naroubuje basa, s Edou prokonzultujeme growlingové linky a ve finále na hotovou muziku doma dodělám (na několikátý pokus) český text. Společnou tvorbu ve zkušebně v plném kapelním obsazení nemůže samozřejmě nic nahradit a toho se držíme.
Nahrávali jste ve studiu Shaark. Chápu, že jste tam byli minule, takže jste věděli, do čeho jdete… v čem je kouzlo Shaarku? Nelákalo vás vyzkoušet jiný nahrávací proces?
Eda: Shaark byl jasná volba svým profi přístupem, klídkem a zkušenostmi. Jak jsem už psal, vyhovuje mi ten model, nahrávat to na etapy, a s Pavlem Hlavicou je nejlepší možná forma spolupráce. Se zvukem jsme maximálně spokojeni. Je nějaký nápad, že třeba časem necháme jeden dva songy přemixovat někde v zahraničí s jiným soundem, třeba pro potřeby dalšího klipu.
Miland: Jak už jsem popsal dříve, Shaark vás přitáhne uvolněnou atmosférou a pohodovým postupem vytváření budoucí placky. Druhou věcí je, že zvukaři z tohoto studia mají s nahráváním metalu bohaté zkušenosti a vědí, co kapela, jako je BAD VICTIM, chce. Jiný nahrávací proces v jiném studiu vyloučit nelze. Třeba budeme mít potřebu vyzkoušet něco nového a neokoukaného, ale na tohle je ještě brzy. Nemyslím si, že by se tomu někdo nějak vehementně bránil. Do budoucna je to otevřené. Vím, že některá bandy nahrávají v tuzemsku a mix probíhá jinde. I to může být cesta. Uvidíme.
Minule i tentokrát vám s nahráváním pomohl Georgi Enčev. Předpokládám, že se postaral o kytarová sóla – jde vám o to, aby měla sóla nějakou zvláštní podobu, nebo vám Georgi pomáhá i se skládáním sól či vyhrávek? Jdou nejmelodičtější pasáže na jeho vrub, nebo přišel k hotovému a nahrál vše, co bylo složené?
Eda: Hostování Jora beru jako vítané ozvláštnění produkce. Na tvorbu hudby nemá vůbec žádný vliv. Sóla se dělají až do kompletně nahrané i nazpívané hudby. O sólech a umístění mám celkem jasnou představu a jelikož jsem spíš „kilař“, velmi rád sáhnu po službách mistra strun. Vždy mu pošlu hotovou skladbu s časy odkud-potud a nástinem toho, jak by to mělo vypadat, a s tím se potom pracuje. Je to absolutní profík, takže pohoda.
Miland: Co se týče hostování Georgi Enčeva, je to otázka spíše na našeho sekerníka Edu. Každopádně vím, že s ním konzultuje jak umístění sóla ve vybrané skladbě, tak různé varianty provedení. Je jasné, že je nám ctí mít takového muzikanta (opakovaně) zvěčněného na nahrávkách BAD VICTIM a vzhledem k rukopisu jedné kytary je jeho příspěvek v některých válech určitě vždy přínosem a hlavně osvěžením. Jinak se skládáním songů Georgi nepomáhá ani do toho nijak nezasahuje. Pro mě je to takové koření… Čistě teoreticky proč bych měl třeba já zvát na album dalšího chroptiče? Chtěl bych někoho odlišného, kdo by nahrávce pomohl nebo ji oživil… a to kytarově mr. Enčev naprosto splňuje.
Poznávacím znamením BAD VICTIM je ocelová bomba. To je takový netradiční „nástroj“, moc často se nevidí… Máte nějaké pravidlo, že nějaký ten úder kovu o kov se musí objevit v každém songu? (úsměv)
Miland: Ta bomba zbyla. V minulých časech se zkoušel barel, bečka, kolejnice a nevím co ještě. U některého industriálního „nástroje“ nebyl adekvátní a očekávaný zvuk, některá z „věcí“ byla ukončena prostě jen proto, že už se s tím nikdo nechtěl dál tahat. Také těch úderů v jednotlivých skladbách bylo dříve o hodně více, ale časem se to vykrystalizovalo do současné podoby. Bomba není využívána ani ve všech válech a je brána jako takové ozvláštnění atmosféry. Obzvláště živě to spolehlivě zabírá. Ve zkušebně s ní „necvičím“, to by všichni ohluchli.
Eda: Ve studiu se nahraje jeden konstantní úder, který se potom dle potřeby překopíruje to míst, kde se nám to pozdává. Není to pravidlo, že by „Bombenhagel“ musel být ve všech válech. Ještě se vrátím k historické „perkusní sestavě“, jejíž součástí byl velký zahradní rezavý sud na vodu. Super bylo, když jsme ho při nahrávání první desky tahali do druhého patra (po chirurgicky čisté chodbě) do studia a všude z něj padal rez a bordel; majitel nahrávacího zařízení nechápal.
Plynovka je zpestření, dneska je hodně důležité se alespoň trochu něčím odlišit. Hlavně na koncertech se vždy najde nějaký podnapilý jedinec, na kterém vidíš, že mu od začátku žhnou prasečí očička neskonalou touhou si do té plynovky jebnout, což mu v mezích zákona velmi rádi umožníme. Tenkrát na koncertě v Brně měl ten prasečí svit v očích také zpěvák z ROTTEN SOUND.
Jak to je se zvučením bomby – ať už ve studiu, nebo na koncertech? Je to jen o mikrofonu u jejího pláště, nebo je třeba dát při umístění mikrofonu pozor, aby to správně znělo, nebo na koncertech ani mikrofon není třeba, protože to zní i tak dost silně?
Miland: Jak už jsem předeslal, do zkušebny bombu (zvanou Mimino) ani netahám. Ani na klubovým vystoupeních se nezvučí. Pokud bys k tomu dal mikrofon, tak by bylo doznívání toho úderu slyšet ještě po odehrání dalších tří songů. Částečné zvučení se používá jen výjimečně na obřích pódiích (třeba na Rock for People), ale to se death-blackové kapely v podstatě ani moc netýká. Ta stará bomba už zní léta konstantně a občas ještě ucítíte plyn. Trochu obava byla po letošním novém nátěru. Co to udělá s tím parádním zvukem? Nebude to zatlumené nebo jiné? Kdepak, nic… jede se dál se stejnou silou masivního kostelního zvonu. Ve studiu před nahráváním těch pár úderů to spolehlivě vyřeší jeden mikrák.
Eda: I bez mikrofonu je naživo ten zvuk bomby ze dvou metrů naprosto devastující (taky jsme už všichni hluší), na menších pódiích musíme také s Lacou dávat pozor, aby nás náš „pan bombař“ omylem nepřetáhnul tou železnou trubkou.
Překvapilo mě, že jste v textech (kromě řekněme běžných metalových či hardcorových témat – zejména společenských nešvarů) zpracovali i historické události, nebo se jimi nechali inspirovat. Proč zrovna atentáty na J. F. Kennedyho a Reinharda Heydricha?
Miland: Vždycky se kluků ptám, co za téma navrhují, nebo co by chtěli „zpracovat“. Co ti mám povídat, odezva je slabší, ale to bereme s humorem. Témata si vybírám v podstatě nahodile. Jen je musí propojovat ten faktor temnoty a lidského sebedestruktivního opojení. Téma Kennedyho je určitě interesantní tím, že koluje neuvěřitelně mnoho konspiračních teorií a troufám si tvrdit, že lidí, kteří vědí, co se tehdy v Dallasu doopravdy stalo, už moc po světě nechodí. Co si budeme povídat, kdo moc ví… ten se odklidí. No, na jednoho chabého střelce, co se zázračné trefil do jedoucího auta, to nevypadalo… ani nevypadá. K songu o Heydrichovi celkem jistě nepřímo inspiroval černo-bílý film Atentát a je o tom, že národy by měly dělat kroky i s hrozbou jisté odvety, protože to tvoří jejich historii. A v té české takových momentů zase tolik není a ten národ to prostě identifikuje. To je téma, které zaslouží zpracování opakovaně.
Eda: Jsi se nás nikdy na nic neptal. (smích) Do témat textů Milemu opravdu moc nemluvíme, po těch letech nějak spoléháme na to, že přijde s něčím zajímavým. Mě osobně se hodně líbí tyto texty vycházející z reálných historických událostí, přece jenom blasfemických satanášů a sedmi pekel už bylo všude dost, to ale rozhodně neznamená, že se těmto nejprazákladnějším metalovým tématům bráníme (viz „Prázdný trůn“).
CD jste si opět vydali sami. Je to z nouze ctnost, protože jste nesehnali label, nebo jste s tím počítali dopředu a považujete vlastní náklad za optimální model, kdy máte vše pod kontrolou a děláte si to komplet po svém?
Eda: Žádný label jsme nehledali. Z pohledu undergroundové kapely přináší samovydání jedině klady. Děláš to po svém, investuješ do toho peníze jako do každého koníčku, můžeš si zvolit libovolnou formu propagace (recenze, klipy, Facebook, YouTube, streamovací platformy). Naší snahou je hlavně to důkladně zpromovat a nikdo neočekává návratnost investic. V jednání je nějaké kooperované vydání v zahraničí. A také bychom chtěli časem pro radost udělat vinyl.
Miland: Samovydání nahrávky přináší klady i zápory. Neřekl bych přímo z nouze ctnost, ale ta pravděpodobnost, že zakotvíš u nějakého labelu, který se o tebe hodně dobře postará, je malá. Nahrávka ve vlastní režii je tím pádem nejschůdnější a nejrychlejší řešení. Kdyby se někdo do budoucna objevil, nemáme jako kapela problém s tím u někoho být. Ale už od počátku nahrávání jsme více-méně počítali s tím, že si to budeme kompletně zastřešovat sami. Takhle to proběhlo i na předchozí nahrávce, takže nic nového pod sluncem. Rozdíl vidím v promu. V rámci možností se snažíme pro to nové album udělat více než v minulosti. „Síra a chlad“ je venku pár měsíců. Máme klip „živák“, klip animovaný a chystáme na jaře další, „hraný“. Máme nový merch. Je toho prostě hodně kolem, co se dá zlepšovat… a hlavně odevzdat kvalitu živě.
Jak dlouho jste vymýšleli obal? Přetvořit obrázek z „Reign in Blood“ do nového kabátu je docela vtipná záležitost, ale možná narazíte i na opačné názory, jako že je to vykrádačka… Už vám to někdo vyčetl? A co autorská práva? (úsměv)
Miland: Na obalu jsme se neshodli všichni ani uvnitř kapely. Ale v zásadě šlo o to, že lebek a zdevastovaných krajin je všude jako hnoje. Chtěli jsme trochu netradiční a hlavně provokující obal. Mně je v podstatě jedno. že to někdo ztrhá. Pořád je to reakce, která není lhostejná. Pokud se na to někdo dívá jako na vykrádačku… pro mě je to nadsázka, pocta. Pro někoho drzost a nesoudnost. Ale zatím převažují kladné ohlasy typu „dobrý nápad“. První, kdo zareagoval, byl týpek z Polska. Za odměnu už má CD doma. Jako správná undergroundová banda autorská práva zatím nejsme nuceni nijak závažně řešit. Nejsme známí. Ale první vlaštovky už jsou. Na některých serverech na volné stažení nahrávky už jsme museli zvolit „alternativní“ obal.
Eda: Jak říkal Mileho brácha, čekejte telefon od Kerryho, ten nemá peněz nikdy dost…
S nápadem přišel Mile a protože se intenzivně věnuje také malbě, tak rovnou donesl namalovaný obraz, kde jsou obličeje původních čerchmantů nahrazeny ksichty našimi. Po velkém vnitrokapelním boji jsme se právem „kyje a tesáku“ rozhodli, že půjdeme touhle lehce kontroverzní cestou. Ohlasy jsou zatím jenom pozitivní.
„Síru a chlad“ jste loni pokřtili na domácím písečku. Jak akce dopadla – bylo plno (jaká je kapacita klubu Rock Depo?), veselo?
Miland: Křest s hosty MALIGNANT TUMOUR, SECTESY a TARTARO:S dopadl dle očekávání tzn. byli jsme z klubu v pokročilé noční hodině vykázáni. Klub byl zaplněn velice slušně, cca slušně přes sto platících maniaků. Ta kapacita Depa se pohybuje kolem 170 lidí, ale to už je dosti extrém. Mám pocit, že tam na jaře na koncertu GUTALAX bude sardelovo. BAD VICTIM zaburáceli cca čtrnáct válů (z toho sedm z novinky) a lidi se bavili deathmetalově. Rád na to budu vzpomínat. Jedna z mála povedených „oslav“.
Eda: Křest byl perfektní, všichni místní metaloví jezevci vylezli z nor a udělali skvělou atmosféru. Zvolili jsme také model o něco málo dražší vstupné + CD zdarma, takže zmizelo dost placek. Párty pokračovala do brzkých ranních hodin. V uzavřené backstage se utvořil diskuzní kroužek a zejména kluci z OstraFské mlátičky jsou opravdu poutavými vypravěči. Týden potom jsme hráli v Třebíčském Béčku na pozvání HYPNOS a to byl takový křest č. 2, v klubu bylo 150 lidí.
Máte s novým albem nějaké větší koncertní plány, nebo zůstanete věrni svému tempu, cca deseti koncertům do roka v klubech a na letních festech?
Eda: Tempo asi zůstane, s tím, že nám ve sbírce skalpů ještě chybí tři největší československé festivaly, to je meta do budoucna.
Miland: To koncertní tempo bychom chtěli (v rámci možností) zrychlit, aby to korespondovalo s podporou nové fošny. Člověk však musí myslet i racionálně. BAD VICTIM nás neživí a v momentě, kdy má bubeník tři a kytarista dvě děti v předškolním a miminkovském věku, je potřeba bezpodmínečně koordinovat. Přílišné tlačení na pilu by vedlo beztak jen k urychlenému konci kapely. Takže ano, hrát více chceme, ale mantinely tu jsou. Na druhou stranu letošní nabídky k hraní na Fajtfestuu, Symbolicu nebo koncerty před HYPNOS (Pardubice, Uh. Hradiště) nebo s MALIGNANT TUMOUR a BIG BOSSEM v Brně se neodmítají. Pro tohle jsme to celá léta dělali. Toho si vážíme. Smrtelně vážíme.
Pokud jsme na něco důležitého zapomněli, tak je tu prostor… můžete doplnit cokoliv… (úsměv)
Eda: Johane, díky moc za prostor na Fobii! Ještě bych chtěl říct, že jste „totální blázni“ v nejlepším slova smyslu!! To množství recenzí, reportů a novinek, hluboce se klaním a jsem rád, že takový webzine funguje a mohu ho každý den navštěvovat.
Zveme Vás na nejbližší koncerty BAD VICTIM.
MOTTO: Dokaž to, když máš tu moc, rohatej spěchá na pomoc!
Kdo by měl zájem o CD nebo trička, piště na badvictim@seznam.cz
