Nejbližší koncerty
  • 29. 03. 2024NAURRAKAR Nuclear Misanthropic Black Metal https://www....
  • 03. 04. 2024Gurs - post punk z Baskicka ve šlépějích kapel jako Chain...
  • 04. 04. 2024Conflict (uk), Ginnungagap (cz)
  • 05. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl), Lucifer Efekt (cz)
  • 05. 04. 2024Black thrash metalová formace Unpure ze Švédska a black m...
  • 05. 04. 2024Hrají: N.V.Ú. punk ( Východní Čechy ), STREET MACHINE har...
  • 06. 04. 2024Conflict (uk), Eye for an Eye (pl)
  • 08. 04. 2024Pestilence se vrací do Ostravy! Tentokrát je doprovodí Ca...
DARK GAMBALLE – „Dobrý lhář“

LP/CD 2019, PHR Records / hardcore punk / Česko

Kolik let a komu ZEMĚŽLUČ hraje? 
Punkáčům a hardcoristům hrubšího zrna déle než třicet let!!!

Je to skoro neuvěřitelné, ale je to tak. Brněnská ZEMĚŽLUČ funguje od roku 1986. Moje první vzpomínka na tuhle legendární partu se váže k roku 1990, kdy vyšla deska „Fajn, bezva, prima“, z níž si dodnes vybavím řadu skladeb, aniž bych album dlouhé roky slyšel. Zato se ke mně dostávaly jiné nahrávky, naposledy splitka z roku 2014 s GRIDE, resp. DAVOVOU PSYCHÓZOU, kde se kapela podle mě představila pokaždé v jiném rozpoložení, pořád ale v rámci žánru nadprůměrném. 

Na dlouhohrající počin se čekalo poměrně dlouho (předchozí „Hledání“ vyšlo v roce 2011), ale musím říci, že se čekání stoprocentně vyplatilo! Nové album ZEMĚŽLUČE je totiž velmi povedená záležitost, v tuhle chvíli si dokonce myslím, že vůbec nejlepší, co kdy kapela vydala. 

Na velkorysou plochu padesát minut se vměstnalo sedmnáct písní, které lze rozdělit do tří kategorií: nasrané HC/punkové vypalovačky, melodické HC/punkové vypalovačky a jedna punková verze folkového hitu. 

Začátek patří kategorii 1. „Kolik a komu?“, „Za mou bídu“ i „Právo na vše“ jsou ostré HC/punkové skladby, agresivní a natlakované, odsýpající většinu hrací doby hodně rychle, přesně tak, jak se mi to líbí. Šoty do toho huláká svým typickým zpěvořevem, sem tam se objevují sbory, dá se říci učebnicová  práce, navíc na vysoké úrovni. Dojem podtrhují texty – samozřejmě v duchu klasické žánrové rétoriky, ale napsané s fortelem, navíc nutící k zamyšlení. Občas mám s některými punkovými pravdami problém, ale tady ne, tady se se vším v pohodě srovnám. Těší mě, že se ZEMĚŽLUČ nestaví do role kazatelů, ale podstrkuje své ideje nepřímo – a snad se nad jejich tezemi někdo zamyslí. A když ne, může si jen užít muziku, která je dostatečně pestrá, aby udržela pozornost celých padesát minut. Oni to totiž Šoty a spol. dělají chytře, nebojí se zařazovat pěkná kvílivá sóla, nebojí se ani pomalejší melodické muziky, na kterou dojde se čtvrtou „Mám pocit“, která možná na bigotní hardcore fanoušky bude příliš chytlavá, hlavně refrén je skoro hospodská halekačka, ale logicky do materiálu zapadá a určitě je fajn, že pánové sázejí i melodie a komponují trochu složitější muziku. To ostatně platí i na ty divočejší kousky, ale lépe to vynikne v pomalejších, k nimž patří „Slovo“ s dalším trefným textem na téma, jakou sílu slovo má a že by se člověk měl zamyslet, co kde plká. 

Všemu se vymyká pomalá německy a hostující zpěvačkou nazpívaná „Sag Mir Wo die Blumen Sind“, která je u nás známa spíše jako „Řekni, kde ty kytky jsou“ v podání Judity Čeřovské, Marty Kubišové či Marie Rottrové. V němčině je asi nejznámější verze Marlene Dietrichové, ta od Miny a ZEMĚŽLUČE je jedním slovem vynikající. Němčina má mnohem větší kouzlo, punkrockový podklad pak švih, navíc je song zařazený ideálně doprostřed alba a dává tak čas na oddych před další náloží skočných pecek.

Některé jsou do menšího skoku („Jdi“, „Co nám brání“), jiné do většího („Tady to máš“, „Zase o krok dál“), další sází na naléhavost („Snad“), jiná na trochu špíny v refrénu, který jde proti slokám („Oči“), nechybí prostší rýmovačka-halekačka („Kde jsi“) nebo hebrejsky pojmenovaná píseň o víře („Emuna“). A i když podle obalu by to mělo být vše, následuje skrytý song „Jsme věčně nespokojený“. I když skrytý… na webu je v seznamu písní uvedený, na obalu ne… 

U punku se zvuk občas zanedbává, je to přece punk… (úsměv) Ale „Kolik a komu?“ má zvuk výborný. Kdyby se to u kapely fungující tolik let smělo uvést, tak bych řekl moderní. Což nemyslím vůbec špatně, naopak, CD opravdu hraje, zní, všechny nástroje jsou velmi pěkně nazvučené a jediné, co občas zašustí ne úplně libě, jsou činely.

Obal CD je udělaný v podobném duchu jako u nedávno recenzovaného alba DAVOVÉ PSYCHÓZY, tzn. dvojpošetka, v jedné kapse CD, v druhé booklet. Zdánlivě lepší řešení než u slovenských stájových kolegů (kteří měli jen vloženou kartičku s texty), ale kdepak, osmistránkový booklet je ukázkou totálního grafického zmaru. Večer se nedá z textů přečíst ani slovo, jediná šance je ve dne s lupou; blbě je prostě všechno – maličký font i nesmyslná barevná kombinace žlutého písma na oranžovém a šedivém podkladu. Uprostřed bookletu se nachází Šotyho zamyšlení nad moderním otroctvím – a rovněž stojí za přečtení (s pomocí zvětšovacího skla). Titulní strana přebalu je vypůjčená z obrazu Peníz daně od italského malíře Tiziana a zřejmě symbolizuje text titulní skladby, na zadní straně je pěkná fotka kapely a seznam skladeb, vnitřní patří fotce z Death Valley.

Resumé: Za mě nejlepší album ZEMĚŽLUČE, pestré, ostré více i méně, chytlavé i nasrané, se skvělými texty a výborným zvukem. 

Seznam skladeb:

  1. Kolik a komu?
  2. Za mou bídu
  3. Právo na vše
  4. Mám pocit
  5. Něco se děje
  6. Slovo
  7. Kolik
  8. Sag Mir Wo die Blumen Sind
  9. Jdi
  10. Tady to máš
  11. Snad
  12. Zase o krok dál    
  13. Co nám brání
  14. Oči
  15. Kde jsi
  16. Emuna
  17. Jsme věčně nespokojený

Čas: 50:03

Sestava:

  • Šoty - zpěv, basa
  • Barmy - kytara, zpěv
  • Sam Jr. - bicí, zpěv
  • Mina - zpěv (8)

Facebook
Bandzone

www.phr.cz


Zveřejněno: 28. 02. 2020
Přečteno:
4676 x
Hodnocení autora:
8 / 10

Autor: Johan | Další články autora ...

Fotogalerie


Komentáře

Zatím je tu mrtvo. Určitě nejsi bez názoru, tak buď první a přidej svůj komentář