V Brně jsem snad jako návštěvník na koncertě ještě nebyl. Sestava, která tam dorazila v sobotu, však byla obrovským lákadlem. A to, že se koncert konal na Flédě, také. Není to tak dávno, co jsem měl tu čest tam hrát, a tamní akustika mě nadchla. No a k tomu hvězdný line-up ABBATH, VLTIMAS, 1349 a NUCLEAR - co víc si přát? Věřil jsem v dobrý zážitek.
Okolo headlinera turné toho bylo v poslední době řečeno dost. Na podzim se při tour po jižní Americe zmastil tak, že nebyl schopen zahrát byť jediný song. Ještě předtím se rozhádal s kytaristou Ole André Farstadem, který pro jistotu koncert v Argentině bojkotoval, zůstal v hotelu a ABBATH tak měli vystoupit ve třech. No, videa z oné "show" jste jistě zaznamenali, a to, že zbytek turné byl posléze zrušen, také. Abbath šel na léčení a zdá se, že zabralo... ale postupně.
Sál byl už solidně zaplněn na chilské thrash metalisty NUCLEAR, kteří večer otevřeli zhruba půlhodinovým setem. Mám o této pětici nějaké povědomí, některé z desek jsem slyšel, ale výrazněji v hlavě je nemám. Naživo jim to každopádně šlapalo výborně, kytary řezaly solidně, některé riffy si byly ale až příliš podobné, ke konci už byli NUCLEAR trochu monotónní. Nemění to nic na tom, že jde o vyzrálou bandu, jejíž thrash metal mě v rámci možností bavil, navíc byl podpořen vynikajícím zvukem, kterému nešlo vytknout skoro nic. Na závěr se Chilané vytasili s coverem "Evil Dead" od legendárních DEATH, což potěšilo. Rozjezd dobrý, NUCLEAR bavili, i když, jak říkám, ke konci už se to trochu slévalo dohromady.
Na 1349 jsem se těšil velice. Zatím pokaždé, když jsem norskou čtveřici viděl, tak mě rozsekala. Ať už to bylo na Brutal Assaultu, nebo loni v Oslu, kde šlo o jeden ze dvou nejlepších gigů tamního Inferno Metal Festivalu. Tehdy to byla show jako blázen, to tentokrát ani nešlo vyrovnat, takže jsem se snažil očekávání trochu mírnit. A skutečně, nebylo to takové inferno, jako na Infernu, leč 1349 nezklamali. Nová deska "The Infernal Pathway" je podle mě trochu slabší, než její předchůdci, ale Norové kvalitně setlist vyvážili, dostalo se na palby "Sculptor of Flesh", "I am Abomination" nebo "Atomic Chapel". Z novinky zněly "Through Eyes of Stone", "Striding the Chasm", "Dødskamp" a na závěr "Abyssos Antithesis". Trochu mě mrzí, že oproti předcházejícímu koncertu v italské Parmě tentokrát 1349 vynechali šílenost "Manifest" ze staré desky "Liberation", ale to je detail. Každopádně zvukově na tom borci nebyli tak, jako předchozí i následující kapely (zejména kopáky válcovaly vše živé), ale o to syrovější a nasranější set byl. Frost za nezvykle civilní sestavou to tam sypal hlava nehlava, Ravn je charismatický frontman se svojským vokálem, a Archaonovo umění vysypat netradiční riffy obdivuji. Musím ale říci, že naživo by 1349 prospěla druhá kytara. V jejich hudbě nechybí množství vyhrávek a vysoko položených riffů, tudíž nějaký ten podklad k base by se hodil, například ústřední melodie v "Dødskamp" na tento fakt dosti doplácí. Přesto 1349 znovu nezklamali a až bude možnost, půjdu na ně znovu.
All-star banda VLTIMAS vydala jedno z nejlepších alb loňského roku, na Brutal Assaultu to v létě rozsekala, takže nebyl důvod neočekávat jen to nejlepší. A přesto musím říct, že jsem čuměl s otevřenou hubou. A to kvůli zvuku. Dámy a pánové, na podobný takhle PERFEKTNĚ ozvučený set si nevzpomínám. VLTIMAS stejně jako v létě přehráli celý debut "Something Wicked Marches In" a od prvních tónů titulní skladby se z reproduktorů linul naprostý křišťál. K tomu si přidejte naprosto profesionální (možná až moc) výkon všech zúčastněných a perfektní show je na světě. David Vincent oděn v kabátu, s kloboukem na hlavě a občas tanečními pohyby se prokázal býti ve vynikající vokální formě, instrumentální vozba za ním ale v ničem nezaostávala. To fakt bylo zahrané jak z desky! A i dva koncertní členové, kteří mají zkušenosti z CORPUS CHRISTII, LVCIFYRE, DODECAHEDRON apod., předvedli naprosto jistý výkon. Myslím, že u VLTIMAS musel být každý, komu jejich hudba sedí, naprosto spokojený. Koncert s podobným soundem dlouho nezažiji, tím jsem si jist.
Nejčastější větou, kterou jste před vystoupením ABBATH mohli slyšet, asi byly dotazy, zda nebude zase nadraný. Obavy se brzy ukázaly jako liché, ABBATH naběhli na stage sebejistě, sypali jednu skladbu za druhou. Na Abbathovi bylo vidět, že tentokrát ničím opojen není, i těch opiček, různých skandovaček atd. bylo mnohem méně. Civilnější a o to lepší vystoupení. Setlist se samozřejmě skládal zejména ze songů z dvou studiovek ABBATH, nechyběla ale ani hymnická "Warriors" z (bohužel) jediné desky I nebo immortalovské "In my Kingdom Cold" a "Tyrants". Naopak nedostalo se tentokrát na "Nebular Ravens Winter" z "Blizzard Beasts". Z mých oblíbených věcí ze sólovek ABBATH hráli "Bridge of Spasms", "The Artifex", "Count the Dead", "Ashes of the Damned" nebo "To War!", výběr byl vskutku bohatý. Miu Wallace na base nahradil mně neznámý Rusty Cornell, do kapely ale zapadl dobře a instrumentálně bylo vše v pořádku. Farstadova kytara byla sice při sólech příliš nahlas a přebíjela vše okolo, ale to je moje klasické hnidopišské okénko. Jinak si myslím, že Abbathovi nějaký ten měsíc bez chlastu prospěl, že i kytarově to bylo lepší než při předchozích koncertech. Snad se maniak udrží! Za mě koncert, který udržel vysokou laťku celého večera.
Nabitá soupiska potvrdila svoji extratřídu, žádný z interpretů nezklamal, naopak, celý večer se po všech stránkách vydařil - bylo vyprodáno, přesto ne nepříjemně natřískáno, zvuk zabíjel, kapely se vydaly naplno. Je únor, ale jsem si jist, že tento gig bude v desetimístném žebříčku TOP 2020.
